Komentáře
David Uhlíř zneužit v bitcoinové kauze. Vyšetřování se změnilo v politické divadlo
Bývalý ústavní soudce David Uhlíř se stal symbolem důvěry ve vyšetřování bitcoinové kauzy, kterou vláda Petra Fialy prezentovala jako transparentní. Ukázalo se však, že místo otevřenosti šlo o politicky režírované divadlo, v němž byl Uhlíř zneužit jako záruka legitimity systému, který o pravdu nestál.
Mandát bez moci
Když bývalý ústavní soudce David Uhlíř v červnu přijal nabídku stát se koordinátorem vyšetřování takzvané bitcoinové kauzy, veřejnost to brala jako signál, že vláda chce skutečně otevřeně a nezávisle vyšetřit okolnosti sporného převodu kryptoměny, spojené s advokátem Jiřikovským a ministerstvem spravedlnosti. Jenže realita se ukázala jiná.
Uhlíř sám přiznal, že „nepochopil, co má vlastně koordinovat“. Termín koordinátor byl podle jeho slov „vynalezen jako znouzectnost“, protože do práce policie ani státního zastupitelství zasahovat nemohl. Z funkce, která měla symbolizovat nezávislost, se tak stalo prázdné gesto – úřad bez pravomocí, člověk bez mandátu a pravda bez šance.
Předem napsaný scénář
Uhlíř měl být tím, kdo vnáší do kauzy světlo a důvěru. Ve skutečnosti však, jak sám později přiznal, „zájem na otevřenosti nebyl tak velký, jak předpokládal“. Měl vyšetřovat, ale nedostal přístup k dokumentům z ministerstva financí, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Finančního analytického úřadu ani Nejvyššího státního zastupitelství.
Aby absurdita byla úplná, nebyl ani zbaven mlčenlivosti – tedy právně nesměl mluvit o tom, co zjišťuje. Na papíře měl zajišťovat transparentnost, ve skutečnosti mu byla transparentnost zakázána.
Den, kdy měl jednat se Stanjurou
Uhlíř skončil náhle – ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS) mu jeho odchod „navrhla“ právě v den, kdy měl jednat s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou. „Bylo to v den, kdy jsem se měl s panem ministrem sejít, ale k tomu už nedošlo,“ uvedl Uhlíř.
Zůstává tak otázkou, zda šlo o náhodu, nebo o účelové načasování. Bylo by totiž krajně nepohodlné, kdyby bývalý ústavní soudce začal skutečně klást otázky týkající se odpovědnosti ministerstva financí za přijetí kryptoměny, o níž podle svědectví senátorů resort musel vědět, že pochází z trestné činnosti.
"Užitečný idiot" v kostýmu důvěry
„Nevím, jestli mě využili, nebo zneužili,“ prohlásil Uhlíř. Jeho věta přesně vystihuje podstatu celé epizody. Zkušený právník s vážností ústavního soudce měl dodat celé kauze legitimitu. Měl být tváří důvěry – člověkem, kterému veřejnost uvěří, že stát poctivě vyšetřuje sám sebe.
Místo toho se ocitl v roli „užitečného idiota“, nasazeného do hry, jejíž výsledek byl dávno napsán. Po měsíci byl odstraněn – decentně, s úsměvem a v souladu s „interními předpisy“, jak lakonicky sdělila ministryně Decroix. Fialova vláda se tak znovu předvedla v plné síle – loajální, uzavřená a přesně řízená komunikace navenek, zatímco uvnitř vládne chaos, nezájem a politická kontrola nad vším, co by mohlo ohrozit obraz „kompetentního řízení státu“.
Mlčenlivost jako nástroj umlčení
Příznačné je, že Uhlíř ani po svém odchodu nemohl otevřeně promluvit. Nebyl zproštěn mlčenlivosti, přestože jeho úkolem mělo být informovat veřejnost o průběhu vyšetřování. Tím se vyšetření proměnilo ve frašku, jejímž hlavním účelem nebylo hledat pravdu, ale vytvořit dojem, že se něco děje.
Podle svědectví ze Senátu Uhlířova práce narážela na systematické blokování součinnosti ze strany ministerstev. Předsedkyně senátorů ANO Jana Mračková Vildumetzová uvedla, že ministryně neschválila jeho žádosti o materiály, a podle senátora Václava Lásky mu „nebyla umožněna komunikace s dalšími resorty“.
Fialova vláda, která se ráda zaklíná slovem „transparentnost“, se v této kauze ukázala v celé své nahotě. Transparentnost se stala řízeným PR nástrojem – kontrolovaným, dávkovaným a sterilním.
Konec s poučením
Celá bitcoinová kauza, která měla být symbolem očisty, se tak mění v ukázkový případ manipulace s veřejným míněním. Vláda si vytvořila dojem kontroly, Senát hrál roli pozorovatele a veřejnost dostala pečlivě naaranžovanou iluzi transparentnosti.
David Uhlíř zůstal v příběhu jako ten, kdo měl zaručit důvěru – a skončil jako její oběť. Zkušený právník, který se stal figurkou v předem připraveném divadle, z nějž se pravda vytrácí stejně rychle jako samotné bitcoiny.
Závěrečné konstatování:
Bitcoinová kauza odhalila víc než jen problematiku ztracených kryptoměn. Odhalila mechanismus moci, která se nebojí využít důvěryhodných lidí jako štítu. A také to, že v české politice, obzvlášť pod Fialovou vládou, je někdy důležitější hrát transparentnost než ji skutečně naplňovat.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
148 krát
