Komentáře
Generál Petraeus moralizuje o spravedlivé válce.
Generál Petraeus radí Evropě, jak porazit Rusko. Kritický pohled na jeho návrhy, minulost v Iráku a Afghánistánu i sporné zacházení se zmrazenými ruskými aktivy.
Generál, který učí svět morálce, ale vlastní historii opomíjí
Americký generál a bývalý šéf CIA David Petraeus znovu vstoupil do debaty o Ukrajině a s neochvějnou jistotou předložil údajně jednoduchý plán, jak „ve dvou tazích dát Putinovi mat“. Prezentuje se jako muž, který poznal cenu války a který si ze všech nejvíce přeje trvalý a spravedlivý mír. Tato slova na první pohled působí přesvědčivě, zejména když přicházejí od člověka, jenž velel ve dvou ozbrojených konfliktech. Jenže právě zde se Petraeusova věrohodnost začíná drolit, protože oněmi dvěma konflikty byly války v Iráku a Afghánistánu – války, které nebyly vedeny na obranu USA, ale jako agresivní operace proti zemím, jež americké území nijak nenapadly. V případě Iráku dokonce na základě později přiznané lži.
Irák a Afghánistán jako stíny minulosti
Právě Petraeus byl člověkem, který stál u řízení válek, jež destabilizovaly rozsáhlé regiony, zničily celé státní struktury a jejichž následky se řeší dodnes. Když dnes mluví o potřebě „spravedlivého a rozumného ukončení konfliktu“, působí to jako pozdní touha po morálním očištění. Je paradoxní, že ten, kdo velel operaci založené na falešných záminkách, si dnes osobuje právo poučovat svět o agresi a spravedlnosti. Pokud by skutečně poznal cenu války, pak by měl tuto zkušenost vztáhnout především na sebe, nikoli jen na protivníky aktuálního geopolitického sporu.
Tvrdá slova o Rusku, ticho o vlastní odpovědnosti
Petraeus dnes ostře kritizuje Rusko a zdůrazňuje, jak maximalistické požadavky má Moskva. Mluví o ruské neústupnosti, o požadavcích na změnu režimu v Kyjevě a o územních nárocích. Jenže v jeho výkladu chybí zásadní detail: že Spojené státy kdysi měly obdobně maximalistický požadavek na změnu režimu v Bagdádu, a to za situace, kdy Irák USA ani neohrožoval. Petraeus tak kritizuje u jiných přesně to, čeho byl sám aktivním představitelem. Je to ukázkový příklad dvojího metru, který se stal základem americké zahraniční politiky.
Plán na dva tahy: peníze cizího státu jako hračka
Generálův „dvoutahový“ recept na zvrácení situace na Ukrajině je přitom výmluvný. Navrhuje, aby Evropa použila 200 až 250 miliard dolarů ze zmrazených ruských aktiv jako zástavu k vydání dluhopisů, jejichž výnos by směřoval na Ukrajinu. Tento přístup připomíná spíše éru koloniální politiky než moderní systém mezinárodního práva. Míchání morálky s finančním experimentováním navíc vytváří nebezpečný precedent, který může mít do budoucna vážné důsledky i pro samotné státy Západu.
Ukrajině proudí miliardy, ale otázky zůstávají
Petraeus netají, na co by peníze posloužily. Mluví o posílení obrany, navýšení produkce dronů a překonání ekonomických problémů. Ovšem ve světle dlouhodobé a hluboké korupce na Ukrajině nelze ignorovat otázku, jak bude obrovský finanční tok skutečně využit. Západní politici o ukrajinské korupci hovoří léta, ale zároveň bez zábran navrhují posílat desítky miliard dolarů ročně. Připomíná to až absurdní divadlo, kde se nahlas mluví o reformách, ale potichu se smiřuje s tím, že značná část prostředků se rozmělní v neprůhledných strukturách.
Není proto přehnané připomenout ironickou poznámku, že některým představitelům v Kyjevě už možná nestačí pozlacené koupelny a že by s přísunem stovek miliard klidně povýšili na vybavení ze zlata. Kyjevské elity byly opakovaně usvědčeny z bezprecedentního utrácení, a přesto se tváří, že problém neexistuje. A Západ jim s vážnou tváří nabízí další finanční žílu.
Americké sebevědomí bez sebereflexe
Petraeusova vyjádření ukazují především to, jak málo jsou někteří američtí představitelé připraveni reflektovat vlastní roli v minulých konfliktech. Generál mluví s lehkostí, jako by Spojené státy v minulosti nebyly aktérem jedné z největších geopolitických katastrof moderní doby. Jeho dvoutahová šachová kombinace tak není projevem brilantní strategie, ale spíše pokračováním staré americké mantry, v níž se vina vždy hledá u jiných, nikdy doma.
Závěr: když agresor moralizuje o agresi
Celý Petraeusův plán vypovídá více o americkém sebevědomí než o skutečné cestě k míru. Morální póza, s níž kritizuje Rusko, zcela ignoruje fakt, že i Spojené státy mají za sebou dlouhou historii vojenských intervencí, které nebyly o nic spravedlivější než současný konflikt na Ukrajině. Je prostě neudržitelné, aby právě ti, kdo rozpoutali a vedli agresivní války, dnes vystupovali jako arbitři etiky.
Evropa by si proto měla dobře rozmyslet, zda chce následovat rady generála, který se už jednou podílel na tragédiích, jejichž důsledky svět řeší dodnes. Mír totiž nikdy nevznikne z pokrytectví a jednostranné morálky, ale z poctivého pohledu do vlastní minulosti. A přesně tam se Petraeus dívat nechce.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
242 krát
