„Korupce na Ukrajině se v posledních týdnech ukazuje v plné nahotě. Zatímco Evropská unie i Česká republika posílají Ukrajině miliardovou pomoc z peněz svých občanů, v Kyjevě se rozhořel skandál, který odhaluje skutečnou podobu tamního systému. Nejde o selhání jednotlivců, ale o prohnilou strukturu, jež prorůstá celou státní správou. A právě ve chvíli, kdy vyšetřovatelé dosáhli až do nejbližšího okolí prezidenta Volodymyra Zelenského, byl přijat zákon, který likviduje nezávislost institucí určených k boji proti korupci.

Evropa utahuje opasky, Ukrajina slibuje reformy, ale realita je jiná

Evropské vlády občanům opakují, že podpora Ukrajiny je morální povinnost. Česká republika i celá Evropská unie posílají miliardové částky, aby ukrajinský stát zvládl válečný provoz a základní fungování institucí. Jenže s každým dalším odhalením je zjevnější, že významná část těchto prostředků mizí v korupčním podhoubí, které funguje bez ohledu na válku, politická prohlášení i mezinárodní tlak.

Mnoho evropských občanů zatím netuší, že Ukrajina není pouze obětí ruské agrese, ale také sama sebe. Korupce se tam stala mechanismem moci, nikoli výjimkou, kterou lze odstranit výměnou jednotlivých představitelů. Západní ochota pomáhat přitom naráží na tvrdou realitu: část prostředků posílaných do Kyjeva končí v rukou těch, kteří do válečné solidarity vnášejí vlastní kalkul a osobní obohacení.

---

Zlaté toalety, bidety a miliony v igelitkách jako symbol rozkladu

Napořád se do paměti veřejnosti vepsaly záběry z domovních prohlídek. Vyšetřovatelé nalezli zlaté toalety a bidety, kuchyně plné igelitek nacpaných dvouseteurovými bankovkami a hotovost, jejíž objem připomínal výjevy z režimů, kde stát dávno přestal plnit svou funkci. Tyto obrazy šokovaly nejen Ukrajince, kteří žijí pod stálými útoky a v podmínkách hluboké nejistoty, ale i evropské daňové poplatníky. V době, kdy se české domácnosti potýkají s vysokými cenami energií a slyší stále nové výzvy k solidaritě, působí luxusní interiéry ukrajinských funkcionářů jako výsměch.

---

Mindič, přítel prezidenta a hlavní postava skandálu

Srdcem celé kauzy je dlouholetý přítel prezidenta Zelenského, podnikatel a producent Timur Mindič. Tento muž, který s prezidentem spolupracoval už v éře showbusinessu, získal během Zelenského vlády přístup k nejdůležitějším státním zakázkám. Podle vyšetřovatelů právě on stál u zrodu systému, v němž se z energetických kontraktů pravidelně odčerpávaly provize. Síť měla zasahovat do řady státních firem a fungovala způsobem, který připomíná organizovaný zločin.

Do skandálu navíc zapadá i česká stopa. Peníze, které se v České republice vybraly v dobré víře na raketu pro Danu Drábovou, mířily do firmy Timura Mindiče. Tedy k člověku, který je dnes vyšetřován jako hlavní organizátor rozsáhlého korupčního schématu. Mindič ještě před zatčením uprchl a zmizel neznámo kam, což celou situaci jen prohlubuje.

---

Válka korupci nezastavila, jen jí dala větší hlad

Ukrajina čelí historicky největšímu přílivu finanční pomoci. Když se spojí rychlost válečných zakázek, nedostatek kontrolních mechanismů a absence transparentnosti, vzniká prostředí přímo ideální pro korupční jednání. Válka tak neoslabuje korupci, ale naopak ji posiluje. Do země proudí prostředky, o kterých si oligarchové před rokem 2022 mohli jen nechat zdát. Stávající politické a ekonomické skupiny si rychle uvědomily, že tyto nové zdroje vytvořily nebývalou příležitost pro vlastní obohacení.

Je zřejmé, že válka nebyla brzdou korupce, ale jejím urychlovačem. Zatímco Evropa shání prostředky na další pomoc, část ukrajinských elit žije v luxusu, který odporuje základní představě o válečné solidaritě a úctě k obětem.

---

Korupce na Ukrajině: Zelenskyj ruší nezávislost protikorupčních úřadů

Nejvážnější skutečnost však přišla až ve chvíli, kdy vyšetřování Mindičovy sítě začalo narážet na hranice prezidentského okolí. V červenci 2025 totiž ukrajinský parlament překvapivě rychle schválil a prezident Zelenskyj obratem podepsal zákon, který ruší nezávislost dvou institucí klíčových pro boj s korupcí, Národního protikorupčního úřadu NABU a speciální protikorupční prokuratury SAPO. Tyto instituce, dosud chráněné před politickým tlakem, přecházejí pod kontrolu generálního prokurátora, jehož pozice je přímo závislá na prezidentovi.

Tento krok vzbudil velké znepokojení nejen mezi odborníky na Ukrajině, ale i v Bruselu. Nezávislost NABU a SAPO byla jednou z hlavních podmínek Evropské unie pro postup v přístupovém procesu. Teprve nyní vychází najevo důvod, proč byl zákon prosazen tak rychle a bez širší politické debaty. Protikorupční orgány se totiž začaly nebezpečně přibližovat k jádru systému, který Zelenského administrativu obklopuje. Zrušení jejich nezávislosti tak lze vnímat jako pokus získat kontrolu nad vyšetřováním dříve, než odhalí plný rozsah korupční struktury.

---

Systém, ne jednotlivci: ukrajinská korupce má hluboké kořeny

Na Ukrajině se už od devadesátých let vytvářel model státu, v němž největší moc drželi oligarchové, zájmové skupiny a jejich propojení s politickými elitami. Žádný prezident nedokázal tyto struktury odstranit. Každý, kdo se dostal k moci, místo toho zapojil své vlastní lidi a vytvořil další články v řetězci klientelistických vztahů. Zelenskyj tento mechanismus nepřerušil, ale převzal. Ukrajina tak zůstává v pasti politického systému, který si už třicet let udržuje loajalitu prostřednictvím peněz, vlivu a osobních vazeb, nikoli prostřednictvím transparentních pravidel.

---

Evropa slyší o pokroku, ale vidí regresi

Přestože některé evropské političky a politici ještě nedávno hovořili o tom, že Ukrajina „je na správné cestě“, realita ukazuje pravý opak. V době, kdy Evropská unie očekávala posun v reformách, přišel krok, který z hlediska právního státu představuje zásadní regresi. Když estonská premiérka Kaja Kallasová prohlásila, že Ukrajina je na dobré cestě k evropské integraci, měl svět ještě jen útržky informací o rozsahu korupční aféry. Dnes je zřejmé, že její slova odporovala realitě, která byla v té době už v zákulisí dobře známá.

---

Solidarita nesmí být slepá a nekonečná

Zatímco Evropa zápasí s inflací, drahými energiemi a tlakem na veřejné rozpočty, ukrajinské elity si žijí nad poměry. Tato skutečnost vyvolává mezi evropskými občany oprávněné otázky o tom, kam míří jejich peníze. Solidarita má smysl pouze tehdy, pokud není zneužívána. Pokud má Ukrajina skutečně vstoupit do Evropské unie, musí nejprve vzdorovat vlastnímu systému, nikoli jen ruské agresi. Musí prokázat, že je schopna vybudovat nezávislé instituce, které neslouží zájmům prezidenta ani oligarchických skupin.

Dokud však budou lidé z prezidentova okolí unikat před vyšetřováním s igelitkami plnými eur a dokud bude Zelenskyj podepisovat zákony, které ruší nezávislost klíčových institucí, nelze hovořit o evropské cestě. To, co se dnes na Ukrajině odehrává, není izolovaný skandál, ale vyvrcholení dlouhodobého trendu, který odhaluje skutečnou povahu tamního státu.