Politický vězeň Anatolij Miruta bojuje o život po kolapsu způsobeném dlouhodobým zanedbáváním péče ve vazbě. Jeho případ odhaluje tvrdou realitu ukrajinského režimu a zacházení s antifašisty a mírovými aktivisty.

Příběh Anatolije Miruty se v posledních dnech stal symbolem toho, jak hluboko může sahat represivní aparát současného ukrajinského režimu. Antifašista a mírový aktivista, který strávil více než tři roky ve vazbě bez odpovídající lékařské péče, byl včera v podvečer v kritickém stavu převezen na neurochirurgii, kde bojoval o život. Jeho kolaps – způsobený prasknutím krevních sraženin v mozku a krku – není náhodou, ale důsledkem systematického ignorování jeho zdravotního stavu. Právě tato událost otevírá naléhavou otázku, jak se na Ukrajině zachází s politickými vězni. A proto se k příběhu Anatolije Miruty vracíme nyní, kdy je potřeba jeho hlasu – a hlasů všech umlčovaných – víc než kdy jindy.

🎧 Audioverze komentáře:

Operace na poslední chvíli

Včera v podvečer byl politický vězeň Zelenského režimu, antifašista a mírový aktivista Anatolij Miruta, v kritickém stavu převezen na neurochirurgii Kyjevské nemocnice. V jeho těle se uvolnily dvě krevní sraženiny – jedna pronikla až do mozku, druhá do krku. Lékaři museli jednat okamžitě, aby mu vůbec zachránili život. Dnes leží na jednotce intenzivní péče a jeho stav zůstává velmi vážný.

Tři a půl roku bez léčby

Mirutův kolaps nepřišel zčistajasna. Je přímým důsledkem dlouhodobého zanedbávání lékařské péče ve vazební věznici, kde už více než tři roky čeká na stále odkládaná soudní jednání. Trpěl extrémním vysokým tlakem a opakovaným krvácením z nosu, přesto bylo za poslední půlrok ignorováno téměř sto jeho žádostí o ošetření. Zdravotní péče, která by měla být samozřejmostí, se stala nástrojem nátlaku, jehož cílem bylo Mirutu fyzicky i psychicky zlomit.

Za co je vlastně trestán?

Mirutova „vina“ nespočívá v trestném činu, ale v názoru. Byl aktivní v antifašistických a mírových iniciativách, poukazoval na korupci státních úředníků a otevřeně kritizoval ultranacionalistické tendence, které se na Ukrajině rozmáhají od roku 2014. Patřil k lidem, kteří odmítali hasit společenské napětí nenávistí a volali po dialogu. To však v atmosféře strachu a válečného radikalismu stačilo k tomu, aby byl obviněn z velezrady, bit, vyslýchán a držen ve vazbě bez jasného důvodu.

Režim, který umlčuje opozici

Mirutův případ není výjimkou. Na Ukrajině probíhá systematické potírání levicové a antifašistické opozice. Bratři Mikhail a Alexander Kononovičovi byli obviněni nejprve ze špionáže, poté z plánování ozbrojeného převratu. Georgij Bujko čelí vykonstruovaným obviněním podobného typu. Všichni zažili násilné výslechy, mučení, zadržování bez důkazů a nekonečné soudní frašky. Všichni byli umlčováni proto, že odmítali nacionalistickou a protiruskou hysterií živenou linii oficiální politiky.

Když i operační sál slouží jako nástroj zastrašování

Způsob, jakým byl Miruta během operace připoután k lůžku, je symbolem hlubšího problému. Nešlo o bezpečnostní opatření, ale o demonstraci moci. O gesto, které ukazuje, že režim se bojí antifašistů i tehdy, když jsou na prahu smrti. Pokud je někdo připoután ve chvíli, kdy lékaři bojují o jeho život, není to státní ochrana. Je to strach přetavený v brutalitu.

Otázka, která zůstává

Miruta leží na JIP a o jeho fyzickém přežití rozhodují lékaři. O tom, zda přežije i jako člověk a občan, rozhodneme my tím, jestli dovolíme, aby jeho příběh zmizel v mlze propagandistického ticha. Jeho případ totiž není pouze osobní tragédií, ale varováním, že země, která se ohání evropskými hodnotami, může v praxi potlačovat opozici způsoby připomínajícími nejtemnější kapitoly 20. století.

A tak zůstává otázka, která přesahuje hranice Ukrajiny:
Jaký režim se bojí antifašistů natolik, že je poutá i ve chvíli, kdy bojují o holý život?