Komentáře
Demokraté proti demokracii: Protesty proti vládě, která ještě ani nevznikla
Situace posledních dní začíná připomínat zvláštní politickou grotesku, v níž se takzvaní demokraté proti demokracii staví do role ochránců republiky tím, že protestují proti vládě, která ještě ani nevznikla. Na náměstích znějí dramatická varování před „mafiánskými principy“ a „hrozbou pro stát“, ačkoli nová garnitura neměla příležitost učinit jediný krok. Celé hnutí tak působí spíše jako demonstrace nespokojenosti s výsledkem voleb než reálný občanský odpor, protože varuje před nebezpečím, které je zatím čistě imaginární.
Když se pozorně zadíváme, zjistíme, že tyto protesty nemají konkrétní obsah. Nejsou namířené proti opatření, které by bylo možné kritizovat. Nejsou reakcí na selhání vlády, která by se stihla dopustit přešlapu. Jsou spíše výrazem kolektivního odmítnutí toho, že demokracie tentokrát rozdělila karty jinak, než si přáli ti, kteří se dlouho vnímali jako jediní oprávnění mluvčí „správné“ části společnosti.
Ochránci demokracie, kteří demokracii nerozumějí
Organizace Milion chvilek pro demokracii a další aktivistické kruhy se stylizují do role strážců civilizačního étosu. V jejich podání se zdá, že oni jediní chrání veřejnost před temnotou, jež na ni prý padne, pokud se vlády ujme vítězná parlamentní většina. Jenže jejich interpretace reality naráží na základní logický problém: demokracie není o tom, kdo se nejhlasitěji prohlásí za jejího ochránce, ale o tom, že respektujeme výsledek svobodných voleb.
Namísto toho sledujeme rétoriku, která svou intenzitou připomíná spíše sektářskou víru než racionální politické uvažování. Nová vláda, ač ještě ani neexistuje, je označována za mafiánskou – bez odkazů na skutečné kauzy, bez důkazů, bez faktů. Je to jednoduše emocionální nálepka, která má připravit veřejnost na předem vykonstruovaný příběh o „záchraně demokracie“.
Dozimetr: skutečný mafiánský případ, o kterém nikdo mluvit nechtěl
Celá masáž kolem údajné „mafiánské vlády“ však začíná působit groteskně ve chvíli, kdy si připomeneme kauzy, které se skutečně podobaly mafiánským schématům. Případ Dozimetr neotřásl jen jedním zastupitelstvem nebo jednou radnicí. Byl to systém. Propracovaná zločinecká struktura, která pronikla do veřejných zakázek, do politiky hnutí STAN a do prostředí, které bylo v předchozích letech považováno za reprezentační výkladní skříň „demokratického tábora“.
Způsob, jakým tato kauza otrávila veřejný sektor, byl skutečně mafiánský. A přece jsme tehdy neslyšeli žádné volání po demonstracích na Staroměstském náměstí, žádné výzvy k bdělosti a žádná burcující slova o zkažených principech moci. Aktivisté, kteří dnes bijí na poplach, tehdy mlčeli s výrazem lidí, kteří velmi dobře vědí, že se jim téma nehodí do politického narativu.
Bitcoinová kauza: miliony, ticho a nechtěná pravda
Podobné ticho doprovázelo i bitcoinový skandál, který kombinoval finanční machinace, podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti a propojení na politiky z vládního spektra. V normální společnosti by takový případ vyvolal paniku a požadavky na odstoupení ministrů, předsedů stran a dalších osobností. Jenže opět – nic. Žádný varovný signál. Žádná mobilizace. Jen přepjaté mlčení.
Tato selektivní hluchota a slepota působí zarážejícím dojmem. Zvlášť ve chvíli, kdy se tytéž osobnosti nyní ohánějí slovy o mafii a korupci tam, kde žádný skandál ještě ani neměl příležitost vzniknout.
Kdo skutečně ohrožuje demokracii
Z toho plyne znepokojivý, ale nevyhnutelný závěr. Demokracie v Česku není ohrožena tím, že se vlády ujme vítězná politická většina. Demokracie je ohrožena těmi, kteří se rozhodli, že výsledky voleb jsou legitimní pouze tehdy, když odpovídají jejich hodnotovému okruhu. Jakmile se rozhodnou voliči jinak, přichází moralistická panika, hry na ohrožení republiky a snaha zpochybnit legitimitu každého kroku, který nový kabinet učiní – i kdyby to měl být jen nákup kancelářských potřeb.
Ztráta moci je pro ně natolik psychologicky nepřijatelná, že namísto politického přemýšlení sahají po nejtvrdších výrazech, které je napadnou. O mafii se v minulosti mluvilo v souvislosti s lidmi, kteří ovládali města, podniky a část bezpečnostních složek. Dnes se slovo „mafie“ používá jako reklamní slogan, který má za úkol znejistět veřejnost a vrátit aktivistické publikum zpět do stavu mobilizované pohotovosti.
Dvojí metr jako hlavní politický nástroj
Když se na celou situaci podíváme s odstupem, nejvýraznějším prvkem je hluboce zakořeněný dvojí metr. Skutečné kauzy spojené s politickými stranami dřívější koalice byly ignorovány nebo bagatelizovány. Jakmile ale hrozí změna politického směru, okamžitě se spouští poplašná siréna. Tato asymetrie svědčí o tom, že nejde o víru v demokracii, ale o víru v jediný „správný“ politický směr.
Opravdová krize není politická, ale společenská
V této chvíli je důležité si uvědomit, že skutečná krize se neodehrává na úrovni politického systému. Ten funguje. Volby proběhly. Vítěz sestavuje vládu. Ústava pracuje přesně tak, jak má. Krize se odehrává v části společnosti, která nedokáže pochopit, že být demokratem neznamená mít vždy pravdu a mít vždy vládu.
Zralost demokracie se měří schopností přijmout porážku. A tady se ukazuje, že právě ti, kteří si na demokracii dělají monopol, jí rozumějí nejméně. Bojují proti vládě, která ještě nezačala vládnout, a obviňují ji z mafiánství ve chvíli, kdy se oni sami neobtěžovali reagovat na kauzy, které mafiánské praktiky opravdu připomínaly.
To není obrana demokracie. To je její karikatura. A pokud někdo dnes demokracii skutečně ohrožuje, pak jsou to ti, kteří se ohánějí jejím jménem jen ve chvíli, kdy jim slouží jako beranidlo proti výsledku voleb, který nedokázali přijmout.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
235 krát
