Svědci popsali dělení peněz z kauzy Dozimetr: 50 % pro TOP 09, 30 % pro STAN. Úřad hlídá poctivé účetnictví, ale černé peníze se mu ztrácí z dohledu.

Je to relativně jednoduchá matematika,“ vypověděl bývalý ekonomický ředitel pražského dopravního podniku Matej Augustín. „Padesát procent dáte TOP 09, třicet procent STAN, dvacet procent se musí vydělit mezi pět až šest lidí.“ Takto podle něj fungoval systém rozdělování provizí z veřejných zakázek v nechvalně známé korupční kauze Dozimetr, která mimo jiné odhalila netransparentní financování politických stran v Česku.

---

Hotovost jako hlavní kanál „politických darů“

Augustín, který začal s policií spolupracovat výměnou za mírnější trest, popsal detailní mechanismus, jak se veřejné peníze proměňovaly v neoficiální financování politických stran. Hlavní obžalovaný Michal Redl, napojený na struktury hnutí STAN, měl rozdělovat úplatky i „provize“ ze zakázek – část pro TOP 09, část pro STAN a zbytek pro členy skupiny. Systém, který měl připomínat jakousi „koaliční matematiku“, byl prý v chodu roky a dotýkal se i vedení pražského dopravního podniku.

---

Rakušanovo dobročinné gesto a zapomenuté černé peníze

Předseda STAN Vít Rakušan sice po vypuknutí kauzy oznámil, že část podezřelých finančních prostředků byla odevzdána na dobročinné účely, avšak šlo pouze o oficiální peníze evidované na stranickém účtu. Ty skutečné – „černé peníze“, o nichž hovoří svědci – se nikdy nikam nevracely.

Rakušan přitom tvrdí, že Redla nikdy osobně neviděl a že neměl žádnou roli v hnutí. Jenže podle Augustína byl Redl faktickým „akcionářem STANu“, který zajišťoval kontakty, peníze a politický vliv.

Je příznačné, že hned několik svědků, včetně Pavla Dovhomilji a Pavla Kose, potvrdilo existenci dohody mezi TOP 09 a STAN o společném financování kampaní v Praze. Peníze z úplatků měly být rozdělovány podle předem daného klíče. To, co politici označují za „nesmysly“, se u soudu mění v přímá svědectví pod přísahou.

---

Pospíšil a Fremr: vylučuji, popírám, nevzpomínám si

Zcela odlišně reaguje předseda pražské TOP 09 Jiří Pospíšil. „Znovu striktně vylučuji, že by ve straně TOP 09 končily jakékoli peníze z kauzy Dozimetr,“ uvedl pro Seznam Zprávy. Jenže právě jeho bývalý poradce Jiří Fremr figuruje v policejních výpovědích jako prostředník, který inkasoval provize z městských společností.

Podle Augustína došlo dokonce k rozkolu mezi Redlem a Fremrem, protože „Redl si plnil své povinnosti vůči TOP 09, ale Fremr si ty peníze nechával pro sebe“. Fremr zatím obviněn nebyl a odmítá se k věci vyjadřovat. Na dotazy novinářů nereaguje, stejně jako mnozí další, kterých se kauza okrajově dotýká.

Je symptomatické, že v prostředí, kde se hovoří o milionech v hotovosti, nikdo nic neví, nikdo nic neviděl a všichni mají zákonnou povinnost mlčenlivosti.

---

Když korupce přestane být aférou a stane se normou

Kauza Dozimetr odhalila nejen systém propojení podnikatelských zájmů s komunální politikou, ale i mechanismus skrytého financování politických stran, který se mohl stát nepsaným standardem. Peníze určené na kampaně, dary a PR aktivity se podle všeho obstarávaly z úplatků za městské zakázky – tedy z kapes občanů.

Případ, který se právě projednává u soudu, se může stát přelomovým. Pokud však bude pokračovat dosavadní linie výmluv, popírání a „dobročinných gest“, stane se spíše symbolem beztrestnosti těch, kdo se naučili vládnout skrze finance, ne přes důvěru voličů.

---

Kde byl dohled nad financováním politických stran?

Ano, úřad máme. Jmenuje se Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí – a na papíře vypadá vznešeně. Má kontrolovat finance, chránit transparentnost a hlídat férové soutěžení ve volbách. Jenže v praxi se stal úřadem pro kontrolu těch, kteří se vůbec snaží účtovat poctivě.

Kdo udělá chybu v transparentním účtu, zapomene včas odeslat výkaz nebo přijme o pár korun víc, ten má problém. Úřad zaklekne, napíše protokol, vyměří pokutu a může klidně pozastavit činnost celé strany.
Ale kdo financuje politiku potichu, bokem, z černých peněz v hotovosti, tomu se nestane vůbec nic. Úřad totiž nevidí do reality, pouze do tabulek.

A tak tu máme paradox: poctiví bývají trestáni, zatímco nepoctiví jsou v klidu a pohodě.
Ti, kteří se snaží vést kampaň oficiálně, se topí v papírech a formulářích. Ti druzí, kteří peníze berou „na ruku“, zůstávají mimo dohled. V systému, který měl zaručit transparentnost, se nejlépe daří těm, kdo nic nevykazují.

Kauza Dozimetr to ukázala naprosto plasticky: černé peníze netečou přes transparentní účet, ale přes zavřené dveře a tlusté obálky. A dokud bude stát kontrolovat jen ty, kteří papírově přiznávají každou korunu, zatímco skutečné miliony mizí v hotovosti, zůstane česká politika tím, čím už dávno je – precizně vedeným účetnictvím lži.