Komentáře
Kauza Dozimetr vs. statusy na Facebooku: Co je nebezpečnější?
Zatímco média řeší údajné statusy Filipa Turka, u soudu se projednává kauza Dozimetr – miliony, korupce a napojení politiků na organizovaný zločin. Co je pro společnost horší?
V české veřejné debatě se už dávno nehraje o pravdu, ale o pozornost. Zatímco jeden člověk čelí mediálnímu lynči kvůli údajně nevhodným slovům, jiní stojí před soudem za rozkrádání státu. A přesto se zdá, že společnost více trápí statusy než skutečné zločiny.
Když status přehluší korupci
Více než týden dominuje mediálnímu prostoru kauza Filipa Turka, kterou rozpoutala novinářka Zdislava Pokorná z Deníku N. Ten zveřejnil sérii údajných příspěvků z Facebooku, které mají dokazovat Turkovy nevhodné výroky.
Turek ale tvrdí, že žádné z těchto statusů nenapsal.
A zatímco se média předhánějí v moralizujících komentářích, nikdo se neptá na to podstatné – kdo Deníku N tyto podklady vlastně dodal, jak byla ověřena jejich pravost a proč se objevují právě teď, krátce po volbách.
Ve stejnou dobu probíhá u soudu Dozimetr kauza – příběh o propojení politiky, byznysu a státních zakázek, který zasahuje hnutí STAN, podle vyšetřovatelů i TOP 09.
Zatímco mediální titulky plní údajný status, svědci u soudu vypovídají o korupci v řádu desítek milionů korun.
Dozimetr: svědek ukázal prstem na STAN
Za normálních okolností by to byl průlom.
Klíčový svědek v kauze Dozimetr u soudu řekl, že Michal Redl mu byl představen jako „hlavní styčný důstojník STANu v Praze“.
Taková výpověď by měla otřást vládou. Jenže neotřásla ničím.
Veřejnost se o ní téměř nedozvěděla, protože titulky už patřily jiné senzaci – údajným Turkovým komentářům.
Novináře už Dozimetr kauza nezajímá.
Nezajímá je podivné financování STAN a TOP 09, nezajímá je zapojení špiček politické scény do organizovaného zločinu.
Teď je středobodem zájmu několik „údajných statusů“ Filipa Turka, napsaných před deseti až patnácti lety, jejichž pravost zatím nikdo nedokázal.
Je to výmluvný obrázek české reality: v zemi, kde se slovní přestupek stává zločinem, zatímco skutečná kriminalita mizí v tichu soudních síní.
„Zakleknutý“ ministr Válek a zájmy premiérova okolí
Další téma, které by v normální zemi plnilo první stránky novin, se týká ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09).
Podle zákulisních informací měl být Válek „zakleknut“ premiérem Petrem Fialou, který na něj údajně vyvíjel tlak kvůli zájmům svého poradce pana Netuky v kauze IKEM.
Šlo o miliardové veřejné zakázky a ovlivňování postů v jednom z nejvýznamnějších zdravotnických zařízení v zemi.
Ale opět – místo toho, aby novináři rozkrývali zájmy vládní garnitury, řeší se screenshoty z Facebooku, jejichž pravost nebyla zatím prokázána.
Bitcoinová aféra: vládní koordinátor prolomil mlčení
Zcela zapomenutá zůstává i bitcoinová kauza, o které KSČM-TV psala už dříve.
Někdejší hlavní vládní koordinátor této „veselejší“ záležitosti, pan Uhlíř, nyní veřejně uvedl, že jej ministryně pro digitalizaci Děkroá odvolala těsně před klíčovou schůzkou s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou.
Proč právě tehdy?
A komu se nelíbilo, že by mohl začít mluvit o skutečných tocích peněz mezi politiky, úředníky a kryptoměnovými prostředími?
Namísto hledání odpovědí přinášejí média každodenní dávku morálního rozhořčení nad tím, co kdo údajně napsal před patnácti lety.
E-doklady: technologická katastrofa s pirátským podpisem
A nebyly by to „normální okolnosti“, kdyby se po volbách nemluvilo i o selhání e-dokladů.
Šéf úřadu, který má systém na starosti, přiznal, že nečekali tak vysoké využití občany během voleb. Jinými slovy: stát zavedl elektronické doklady, ale nepočítal s tím, že je lidé opravdu použijí.
Klasický pirátský paradox, který by stál za seriózní analýzu i veřejnou omluvu.
Místo toho? Opět Turek. Screenshoty. Emoce. Nic víc.
Média, která neinformují, ale slouží
To, co se odehrává, není běžná žurnalistika.
Když se z mediálního prostoru stane nástroj politického boje, přestává plnit svou základní funkci – informovat a kontrolovat moc.
Komentátor Petr Holec k tomu trefně poznamenal, že Deník N se proměnil v práskací platformu tajných služeb a Pražského hradu, které se snaží „novou vládu buď zničit, nebo přetvořit podle svých potřeb“.
Podle místopředsedy Trikolory Petra Štěpánka jde o opakování scénáře z Německa, kde byla před volbami zmanipulována aféra s europoslancem AfD Petrem Bystroněm – a pod článkem byla podepsána tatáž novinářka, Zdislava Pokorná.
„Deník N je oblíbený kanál tajné služby, kudy čučkaři vypouštějí své vyfabrikované kompromateriály,“ připomíná Štěpánek.
Bývalý europoslanec Jan Zahradil jde ještě dál: „Nejde o Turka. To je záminka. Přijdou další. Probíhá vzpoura českého deep state proti výsledku voleb.“
Kompromateriály místo důkazů
K praktikám Deníku N se kriticky vyjádřil i šéfredaktor Echo24 Dalibor Balšínek:
„Přepisování někomu dodaných složek není žurnalistika, ale vlivová činnost. A často nevědomá spolupráce na diskreditaci.“
Novinářka Angelika Bazalová zase položila zásadní otázku:
„Kdo z vás by si troufl postavit obvinění na screenech ze sociálních sítí, u nichž nejste schopni doložit jejich pravost?“
Ticho. Žádná odpověď.
A Společnost pro obranu svobody projevu připomíná, že Pokorná je spoluautorkou textu, který před volbami šířil paniku o ruském ovlivňování, jež se nikdy neprokázalo.
Když média suplují soudy a moralizují selektivně
Celá aféra kolem Filipa Turka paradoxně o médiích vypovídá víc než o něm samotném.
Ukazuje, že velká část české žurnalistiky ztratila schopnost oddělit fakta od interpretací.
Z pravdy se stala zbraň, z důkazu dojem, z investigace vlivová operace.
A do hry vstupují i lidé, kteří sami mají máslo na hlavě – bývalí PR pracovníci lichvářských firem, marketingoví poradci politických stran, kteří se dnes vydávají za ochránce morálky.
Ti všichni se s chutí zapojují do mediálního lynče, protože dobře vědí, že morální panika je nejlepší způsob, jak zakrýt vlastní minulost.
Co je skutečně nebezpečné
Položme si proto otázku, kterou se dnes bojí klást většina redakcí:
Co je pro společnost větší hrozbou?
Nevhodná slova na sociální síti – nebo reálné kriminální jednání, které vede k rozkrádání státu, manipulaci s veřejnými zakázkami a legalizaci výnosů z trestné činnosti?
Slova mohou ranit, ale činy devastují.
Dozimetr kauza není jen o několika politicích z pražských kanceláří. Je to varování, že korupce se stala součástí politické kultury, zatímco média místo jejího odhalování pomáhají tvořit kouřovou clonu.
Společnost bez proporcí
Zdravá společnost by se zajímala o to, co je podstatné.
V té naší se z morálky stává nástroj moci.
Když se slovo trestá víc než čin, když se screenshoty hodnotí přísněji než svědecké výpovědi, když média místo pravdy chrání politické zájmy – pak už nejde o svobodu tisku, ale o řízenou manipulaci veřejnosti.
Ať už je pravda jakákoli, jedno zůstává jisté:
Demokracii neohrožují nevhodné výroky, ale ti, kdo je zneužívají k odvádění pozornosti od skutečných zločinů.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
257 krát
