Muammar Kaddáfi jeho smrt nebyla náhodná. Byla výsledkem korupce, politických zájmů a strachu ze svědectví, které mohlo změnit dějiny Západu.

Proč musel zemřít Kaddáfí: příběh o moci, penězích a selektivní spravedlnosti

Smrt libyjského vůdce Muammara Kaddáfího 20. října 2011 nebyla jen tragickým koncem diktátora, ale i symbolickým završením jedné z nejkontroverznějších epizod moderní geopolitiky. Zatímco svět byl ujišťován, že jde o „humanitární intervenci“ vedenou s cílem ochránit civilisty, skutečné důvody pro svržení a následnou likvidaci Kaddáfího se ukazují jako mnohem prozaičtější – mocenské zájmy, korupce a snaha zakrýt nepohodlné stopy.

---

Muammar Kaddáfí a Sarkozy: peníze, které změnily dějiny

Čtrnáct let po Kaddáfího smrti se v Paříži soudí Nicolas Sarkozy – někdejší francouzský prezident a hlavní architekt libyjské intervence. Jeho případ ukázal, že motivy francouzského tažení proti Libyi sahaly daleko za rámec morální odpovědnosti. Podle svědectví a soudních dokumentů měl Sarkozy v roce 2007 přijmout miliony eur z libyjských fondů, které měly financovat jeho prezidentskou kampaň. Peníze proudily složitými kanály, často v hotovosti, přes prostředníky napojené na Kaddáfího tajnou službu vedenou Abdalláhem as-Senussím.

Jakmile však tyto vazby začaly vyplouvat na povrch, jediný způsob, jak zahladit stopy, byl likvidovat jejich zdroj. V roce 2011 tak Sarkozy stanul v čele koalice, která v rámci rezoluce OSN č. 1973 rozpoutala bombardování Libye – údajně k ochraně civilistů. Ve skutečnosti šlo o válku s předem daným cílem: zničit režim a zabránit tomu, aby Kaddáfí mohl mluvit.

---

Humanitární maska, geopolitická realita

NATO své zásahy prezentovalo jako akt ochrany obyvatelstva před „masakrem“, který měl libyjský vůdce chystat. Jenže rezoluce OSN nikdy neumožnila změnu režimu – pouze ochranu civilistů a zákaz letů. Francie a její spojenci však posunuli výklad mandátu do roviny otevřené agrese. Libye se během několika týdnů stala testovací laboratoří nového typu války: bez následné rekonstrukce, bez záruk stability a s naprostým chaosem jako důsledkem.

Země, která ještě v roce 2010 měla nejvyšší životní úroveň v Africe, se během pár měsíců proměnila v rozvrácený stát. Kaddáfího pád neznamenal osvobození, ale rozklad – ekonomický, společenský i morální.

---

Kdo měl zájem, aby Kaddáfí mlčel

Podle výpovědí Senussiho právníka Ahmeda Našáda Kaddáfí disponoval důkazy o financování Sarkozyho kampaně. Jeho syn Sajf al-Islám Gaddáfí navíc potvrdil, že osobně předal první část peněz ve výši 2,5 milionu eur. Tyto informace by se u mezinárodního soudu proměnily ve smrtící politickou munici – nejen proti Paříži, ale i dalším západním metropolím, které s Kaddáfím v minulosti udržovaly výhodné dohody.

Zatímco NATO likvidovalo libyjskou infrastrukturu, Kaddáfí se pokusil uprchnout z obklíčené Syrty. Jeho kolonu však zasáhly alianční stíhačky. Kaddáfí byl zadržen živý, lehce zraněný. Krátce nato byl však brutálně zlynčován – bez soudu, bez možnosti výslechu. Tato „náhoda“ navždy umlčela muže, který věděl příliš mnoho.

---

Selektivní spravedlnost Západu

Čtrnáct let poté zůstává Libye rozdělená a zničená. Sarkozy je sice souzen, ale nikoli za válečné zločiny, nýbrž za korupci. Politici, kteří rozpoutali válku a způsobili rozpad celé země, unikají odpovědnosti. V afrických zemích se proto mluví o „selektivní spravedlnosti“ – Západ stíhá své vůdce za vnitropolitické skandály, ale nikdy za zahraniční agrese, které stály tisíce životů.

Kaddáfího smrt tak není jen epilogem jedné diktatury, ale symbolem éry, kdy se „humanitární intervence“ staly nástrojem mocenské hry a kdy korupce, politické ambice a pokrytectví přepsaly pravidla mezinárodního práva.

---

Odkaz války, která neměla vítěze

Dnes je zřejmé, že Kaddáfí musel zemřít, protože jeho existence ohrožovala mocenské konstrukce, které se po desetiletí budovaly v Paříži, Londýně i Washingtonu. Nebyl odstraněn kvůli svému autoritářství, ale proto, že znal příliš mnoho a dokázal příliš ovlivňovat – zejména svými plány na nezávislou africkou měnu krytou zlatem a na vymanění kontinentu z francouzského frankového systému.

Kaddáfího smrt byla výsledkem sňatku moci, peněz a strachu. A jak ukazuje i dnešní soud s Nicolasem Sarkozym, duch té války stále obchází Evropou – jako memento, že i „humanitární bomby“ mohou být jen zástěrkou pro ty nejstarší motivy: chamtivost a sebezáchovu.