Komentáře
Piráti křičí o nedemokracii. Když ztrácí koryta ti, kdo je rozdávali
Piráti křičí o nedemokracii, protože nic nepovedou. Ještě nedávno určovali, kdo smí a kdo nesmí sedět ve vedení Sněmovny, dnes mluví o „porušení zvyklostí“. Zvláštní, jak rychle se mění význam slov, když se člověk ocitne na druhé straně stolu.
Piráti křičí o nedemokracii, protože nic nepovedou
Piráti se dočkali. Ještě nedávno určovali, kdo smí a kdo nesmí sedět ve vedení Sněmovny, dnes křičí o „nedemokracii“ a „porušení zvyklostí“. Zvláštní, jak rychle se mění význam slov, když se člověk ocitne na druhé straně stolu.
Po volbách, které Pirátům přinesly přes půl milionu hlasů a osmnáct poslaneckých křesel, jim hnutí ANO v čele s Alenou Schillerovou oznámilo prostě a jasně: nic nepovedete. Ani výbor, ani komisi, ani lavici místopředsednickou.
Piráti si tak mohou své „transparentní“ hodnoty vystavit na poličku v poslanecké kanceláři a dál snít o ideálech, které sami kdysi s chutí pošlapali.
Když se „zvyklosti“ hodí, jsou posvátné
Olga Richterová, která ještě před pár lety pomáhala držet SPD mimo vedení Sněmovny, teď zoufale mluví o „zásadním narušení sněmovní kultury“. Podle ní prý ANO porušilo desítky let platící tradice, když Piráty odřízlo od předsednických funkcí. „Ačkoliv nás podpořilo víc než půl milionu voličů, nebyla nám nabídnuta jediná pozice,“ postěžovala si.
Je to stejné drama, jaké před čtyřmi lety sehrál Tomio Okamura. Tehdy byl on ten vyhozený – a Piráti ti, kdo mu mávali z křesel moci. „To není demokracie!“ křičel tehdy Okamura-
„Demokracie se přece měří tím, kdo má funkci!“ zněla nepsaná logika tehdejších vítězů. A teď? Ti samí Piráti najednou objevují, že vylučování opozice ze Sněmovny opravdu není demokratické.
Když se karta obrátí, slova mění význam
Teď, když je ANO s SPD u moci, platí nová pravidla. Žádné předsednictví, žádné křeslo, žádné výhody. Piráti skončili v roli, kterou sami kdysi přidělili jiným. Kolo osudu se otočilo. Všechna ta morální gesta, proklamace o „férové politice“ a „nové kultuře jednání“ jsou pryč. Zůstala jen hořká pachuť ztracených funkcí a zjištění, že ideály nejsou měna, za kterou se ve Sněmovně platí.
A tak se znovu ukazuje, že v české politice nejde o principy, ale o křesla. Kdo má většinu, určuje, co je demokratické, a kdo ji nemá, stává se obětí „nedemokratického systému“. Včera to byl Okamura, dnes Richterová – a zítra to může být kdokoliv jiný.
Morální lekce za poslanecký plat
Piráti dnes s vážnou tváří vysvětlují, že jsou „skutečnou opozicí Čapího a Orlího hnízda“. Jenže v praxi to znamená jediné: žádné hnízdo, žádná židle, žádné místo, kde by se dalo něco „řídit“. Je to trpká lekce z politické reality – taková, jakou si člověk zapamatuje lépe než všechny pirátské konference dohromady.
Možná se tak aspoň na chvíli naučí, že demokracie není o tom, kdo komu dovolí předsedat výboru. A že když někdo dlouhé roky rozdává karty podle momentální výhody, nemůže se divit, že mu jednoho dne v ruce zůstane jen prázdné eso.
Až příště budou Piráti mluvit o férovosti, transparentnosti a tradicích, možná si vzpomenou, jak sami potleskem vítali „demokratické“ vyškrtnutí SPD ze Sněmovny. Dnes se dějiny jen opakují. Jen s jinými jmény na dveřích kanceláří.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
357 krát
