Komentáře
Pozemní operace proti Íránu? Američané protestují a voják křičí v Senátu: Nikdo nechce bojovat
Pozemní operace proti Íránu se po nedávných amerických útocích stává reálným tématem politické debaty ve Washingtonu. V USA mezitím sílí protesty a dokonce i voják protestoval přímo v Senátu.
Po nedávných vojenských úderech proti Íránu se debata ve Spojených státech posunula k další možné fázi konfliktu. Zatímco první operace probíhaly především ve vzduchu, nyní se v politických kruzích stále častěji mluví o možnosti širší vojenské operace, která by mohla zahrnovat i nasazení pozemních jednotek.
V americkém Senátu již proběhla jednání, jejichž cílem je vytvořit právní rámec pro další vojenský postup. Jedním z kroků bylo označení Íránu za stát podporující státní terorismus, což může podle americké legislativy sloužit jako argument pro vojenské operace mimo území Spojených států.
Podle amerických zákonů může Kongres schválit vojenské operace například v případě, že jiný stát představuje teroristickou hrozbu nebo útočí na americké občany či vojáky.
Tím se vytváří právní základ pro další eskalaci konfliktu.
Protesty v USA: vojáci i veřejnost odmítají další válku
Zatímco ve Washingtonu probíhá politická debata o dalším postupu, v samotných Spojených státech roste odpor veřejnosti.
V amerických městech se objevují protesty proti válce s Íránem a proti možnosti nové pozemní operace. Podle kritiků konfliktu by taková válka mohla být dlouhá, nákladná a bez jasného strategického cíle.
Mnoho Američanů si přitom velmi dobře pamatuje zkušenosti z Afghánistánu a Iráku – konflikty, které trvaly desítky let a stály tisíce životů i biliony dolarů.
Mariňák protestoval přímo v Senátu
Napětí kolem války s Íránem ilustruje i incident, který se odehrál přímo v americkém Senátu. Během slyšení o Íránu vstoupil do sálu americký mariňák Brian McGinnis a začal hlasitě protestovat proti připravované válce.
Podle svědectví přítomných vykřikoval, že američtí vojáci nemají být posíláni do další války na Blízkém východě a že nikdo nechce bojovat v konfliktu, který podle něj neslouží zájmům Spojených států. Ochranka jej okamžitě začala vyvádět ze sálu. Mariňák se přitom chytil pantů dveří a snažil se bránit vyvedení. Při zásahu mu byla podle dostupných informací zlomena ruka.
Taková scéna je v americké politice mimořádně neobvyklá a mnoha lidem připomněla protesty vojáků během války ve Vietnamu.
Paradox konfliktu: odveta jako důvod pro další válku
Po útocích na Írán nyní přichází očekávaná reakce.
Írán už naznačil, že na vojenské údery odpoví. V mezinárodním právu je přitom obranná reakce napadeného státu považována za legitimní.
Právě zde se však objevuje jeden z největších paradoxů současné geopolitiky.
Odvetné akce napadené země mohou být následně prezentovány jako důkaz, že představuje teroristickou nebo bezpečnostní hrozbu. Na základě těchto reakcí pak mohou politici přijímat rozhodnutí, která vytvoří právní rámec pro další vojenské operace.
V případě Íránu se právě tímto způsobem diskutuje o označení země za aktéra státního terorismu, což může vytvořit casus belli – formální důvod pro válku.
Výsledkem je paradoxní situace: obranná reakce napadeného státu se může stát argumentem pro další eskalaci konfliktu.
War Powers Act a politická výroba legitimity
Do celé debaty vstupuje také americký zákon War Powers Act z roku 1973, který upravuje pravomoci prezidenta a Kongresu při nasazení armády.
Zákon měl původně zabránit tomu, aby prezidenti vedli dlouhé války bez kontroly Kongresu. Kritici však upozorňují, že v praxi může být využíván jako nástroj, který umožňuje vytvořit politickou a legislativní legitimitu pro vojenské operace, o nichž je politicky rozhodnuto předem.
Právní rámec pak může vznikat až zpětně – jako vysvětlení již probíhajícího konfliktu.
Historická paralela: když se obrana označí za agresi
Podobná logika vyvolává i historické otázky.
Představme si hypotetickou situaci: kdyby nacistické Německo po napadení Polska, Francie nebo Sovětského svazu tvrdilo, že tyto státy následně podnikají odvetné útoky proti německým jednotkám – a právě tyto obranné akce by použilo jako důkaz, že představují hrozbu pro německou bezpečnost.
Taková argumentace by vedla k absurdnímu závěru: napadená země by byla označena za agresora jen proto, že se brání.
Právě tento paradox dnes podle kritiků provází řadu moderních konfliktů.
Zapojí se do konfliktu i NATO?
Pokud by konflikt eskaloval do pozemní operace, nelze vyloučit zapojení dalších států.
Spojené státy by v takovém případě pravděpodobně požádaly o podporu své spojence v NATO, podobně jako tomu bylo v Afghánistánu nebo v Iráku.
To by otevřelo zásadní otázku i pro evropské země – včetně České republiky.
Má se česká armáda účastnit další vojenské operace na Blízkém východě?
Jazyk války a dvojí metr
Po prvních vojenských úderech se nyní rozhoduje o tom, zda konflikt zůstane omezený, nebo přeroste v širší válku. Protesty v USA, napětí na Blízkém východě i politická jednání ve Washingtonu ukazují, že svět se ocitl na nebezpečné křižovatce.
V celé debatě přitom zaznívá ještě jedna důležitá věc, která často zůstává na okraji.
Člověk nemusí mít rád Írán. Nemusí mít rád ani íránský režim a jeho politiku. Kritika autoritářských režimů je legitimní součástí veřejné debaty.
To ale ještě samo o sobě nedává žádné zemi právo rozpoutat válku.
Pokud by totiž princip mezinárodního práva měl být nahrazen jednoduchou logikou „nelíbí se nám váš režim, proto proti vám povedeme válku“, znamenalo by to konec pravidel, na kterých stojí současný mezinárodní řád.
A právě proto dnes mnozí lidé – nejen v USA, ale i v Evropě – kladou jednoduchou otázku:
je skutečně legitimní, aby Spojené státy a Izrael rozpoutaly další válku na Blízkém východě, jen proto, že považují íránský režim za nepřijatelný?
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
186 krát
