Po zveřejnění údajně smazaných příspěvků Filipa Turka v Deníku N jsme si ověřili, jak snadno lze vytvořit podobný „důkaz“. Falešný status premiéra Petra Fialy jsme vyrobili během deseti minut — bez jakéhokoli softwaru, jen v běžném internetovém prohlížeči.

Kauza: Deník N a „smazané“ příspěvky Filipa Turka

Před několika dny Deník N zveřejnil archiv údajně smazaných facebookových příspěvků Filipa Turka, které měly obsahovat rasistické, homofobní či extremistické výroky. Materiál se okamžitě stal virálním tématem a vyvolal jak mediální, tak právní odezvu. Turek autorství některých příspěvků popírá a brání se s tím, že jde o manipulaci.

Odborníci i zkušení novináři přitom upozorňují, že screenshot sám o sobě nikdy nemůže být považován za nevyvratitelný důkaz. Jde jen o obraz – zachycení momentu, které lze snadno zfalšovat, upravit nebo zachytit v podobě, jež se už neshoduje s realitou uloženou na serveru. 

My jsme si ověřili, jak snadno může obdobný „důkaz“ vzniknout — bez grafických editorů, pouze s běžným webovým prohlížečem. Výsledek? Za pár minut vznikl falešný status, který by premiér Petr Fiala nikdy nenapsal.

Postupy jsou veřejné — a to zvyšuje riziko

To, že podobné postupy nejsou žádným tajemstvím, naopak zvyšuje jejich rizikovost. Nejde o sofistikovanou hackerskou metodu ani o složitý grafický podvrh. Podvržené vyjádření dnes zvládne vytvořit prakticky každý digitálně gramotný člověk.

Stačí běžný internetový prohlížeč, drobná úprava zobrazeného obsahu a snímek obrazovky. Výsledkem je věrohodný „důkaz“, který se může začít šířit po sítích a žít si vlastním životem. Proto je třeba, aby redakce, platformy i veřejnost přistupovaly ke každému podobnému snímku s maximální obezřetností.

---

Náš pokus: status, který by Petr Fiala nikdy nenapsal

Abychom názorně ukázali, jak snadno lze vytvořit falešný důkaz, provedli jsme kontrolovaný experiment. Nepoužili jsme žádný speciální software ani grafické editory. V běžném webovém prohlížeči jsme připravili obraz, který napodoboval facebookový status – a z něj pořídili printscreen.

Na ilustračním obrázku níže vidíte výsledek: údajný příspěvek, v němž by premiér Petr Fiala tvrdil, že volí hnutí Stačilo! a uvažuje o přestupu do KSČM. Takový text nikdy neexistoval, ale jeho vizuální forma působí přesvědčivě.

Celý proces zabral méně než deset minut. A kdyby se snímek rozšířil po sociálních sítích, mohl by zcela reálně způsobit mediální kauzu.

---

Falešný status zvládne vytvořit skoro každý

Doba, kdy byly dezinformace výsadou „technicky zdatných“, je pryč. Podvržené vyjádření zvládne vytvořit téměř každý, kdo má základní znalosti práce s počítačem a internetem.
Není k tomu třeba nic víc než běžný prohlížeč a schopnost uložit snímek obrazovky.

Právě proto jsou screenshoty nebezpečné: působí důvěryhodně a laik nepozná rozdíl mezi autentickým a falešným obsahem. Snímky obrazovky nelze považovat za důkaz, protože webové stránky jsou tvořeny lokálně načtenými daty, která lze kdykoli pozměnit.

---

Proč je to nebezpečné

Vizuální „důkaz“ má obrovskou sílu. Obrázek působí definitivněji než text, a když se k němu přidá tvrzení, že „příspěvek byl mezitím smazán“, vzniká prakticky neověřitelný příběh. Takový mechanismus stačí k poškození reputace i k vyvolání politické hysterie.

Případ Filipa Turka ukázal, jak rychle může podobná kauza vyrůst a jak obtížné je následně dokazovat, co je pravda a co není. A právě to jsme chtěli naším pokusem demonstrovat.

---

Naše demonstrace měla ukázat, jak nebezpečné je prostředí, v němž se šíří neověřené screenshoty. Kdyby se falešný status s premiérem Petrem Fialou skutečně rozšířil po sociálních sítích, ocitl by se ve stejné situaci jako Filip Turek – musel by dokazovat, že nic takového nikdy nenapsal.
A stejně jako Turek by byl nucen vysvětlovat veřejnosti, že virální „důkaz“ není pravý.

Stejně jako v případě Filipa Turka platí právo na objasnění i právo na obranu. Pokud se ve veřejném prostoru objeví obrázek, který má vypadat jako citace či status předsedy vlády, je na místě, aby pan Petr Fiala jednoznačně prohlásil, že daný text nikdy nezveřejnil, a zároveň poskytl veřejné stanovisko či právní kroky proti šíření podvrhů.

Zároveň očekáváme od redakcí — včetně Deníku N, který kauzu Filipa Turka otevřel — aby transparentně popsaly, jak své materiály ověřovaly, odkud čerpaly archivní záznamy a na základě čeho považují zveřejněné důkazy za autentické.

Takový přístup by byl férový vůči všem: vůči veřejnosti, která má právo na ověřené informace, i vůči politikům, jejichž jména se mohou v digitálním prostoru ocitnout v souvislostech, které nikdy nevznikly.

---

Právní a etická rovina

Šíření podvržených vizuálů může naplňovat znaky pomluvy nebo jiných právních deliktů. Pokud by se prokázalo, že někdo vědomě šířil zfalšovaný materiál s cílem poškodit, může nést přímou odpovědnost. Zároveň je nutné připomenout, že i média musí být schopna doložit původ svých „důkazů“. Bez transparentního řetězce ověření se novinářská práce může proměnit v nechtěný přenos dezinformace.

---

Závěr: varování, ne návod

Náš experiment měl jediný cíl — upozornit na to, že v digitální době není obraz sám o sobě důkazem. Falešný status nebo screenshot může zničit pověst, vyvolat kauzu i rozdělit společnost. Proto je nezbytné, aby veřejnost, novináři i politici přistupovali k podobným „důkazům“ s chladnou hlavou a požadovali skutečná data, ne dojmy.

Obrázek může lhát stejně snadno jako slovo. Jen tomu častěji uvěříme.