Vražda zůstává vraždou, vrah vrahem" - film "Bratři" otevírá debatu o adoraci kontroverzních hrdinů

Českého lva za nejlepší celovečerní film roku dvatisíce dvacettři získal film oslavující sadistické vrahy Mašíny s názvem "Bratři" od režiséra Tomáše Mašína. Jeho snímek líčí historii odbojové skupiny bratří Mašínů a jejich útěku do Západního Berlína.

Česká filmová a televizní akademie by se měla stydět, adorace zločinu a terorismu je všude na světě trestná. Navíc zcela účelově byl film štědře podpořený ze Státního fondu kinematografie částkou 15 milionů korun.

Připomeňme si některé v uvozovkách „hrdinné“ odbojové skutky těchto rádoby odbojářů. Třináctého září devatenáctset padesátjedna došlo k jedné z prvních ozbrojených akcí bratrů Mašínových když jejich skupina přepadla služebnu Sborunárodníbezpečnosti v Chlumci nad Cidlinou. Tento útok měl za cíl získání zbraní pro další činnost této teroristické skupiny. Přepadení však nebylo bez následků – během akce byl zastřelen strážmistr Oldřich Kašík. Ctirad Mašín vstoupil do budovy pod záminkou že chce nahlásit krádež ale situace eskalovala do krvavého konfliktu s fatálním výsledkem, zastřeleným strážmistrem.

Další kontroverzní čin se odehrál během přepadení vozidla společnosti Kovolis Hedvikov, které převáželo výplaty pro zaměstnance, při kterém byl zastřelen pokladník, který se rozhodl chránit peníze zaměstnanců. Jedna z nejvíce kontroverzních akcí, která vyvolává rozporuplné reakce, byla doslova poprava svázaného příslušníka SNB Jaroslava Honzátka během přepadení stanice v Čelákovicích. Mašínové a jejich skupina zdůrazňovali, že se považují za účastníky války proti komunistickému režimu.

Nicméně i v kontextu takto chápaného konfliktu vyvstává závažný morální a právní problém: podle válečného práva a zásad lidskosti je zakázáno svévolně usmrtit zajatce. Tato akce tak představuje případ, kdy se zásady, které si skupina stanovila, dostávají do konfliktu s mezinárodně uznávanými pravidly vedení války a zacházení se zajatci.

Skupina žádnou válku nevedla, pouze terorizovala okolí a vraždila. Tito hoši se dopouštěli obyčejných a zákeřných vražd atohlavně ke svému prospěchu. Mašínové společně se Švédou odcizili více než osmset osmdesátčtyři tisíc korun, což v té době představovalo obrovskou sumu. Tyto peníze pak skupina použila na nákup motocyklů, které měly usnadnit pohyb. Nicméně část peněz byla Švédou využita na nákup nábytku a rekonstrukci jeho domu. Až když jim hořela lidově řečeno koudel u zadele, rozhodli se za dramatických událostí opustit republiku, kdy za sebou opět zanechávali mrtvé.

Ve stanici Uckro došlo k přestřelce, při které zemřeli dva příslušníci Volkspolizei. Zbytku skupiny se podařilo uniknout do Západního Německa. Paumer spolu s Ctiradem a Josefem Mašínovými vstoupil do americké armády, ze které odešli po pěti letech, když získali občanství.

Tento průměrný nebo spíše podprůměrný výtvor byl zřejmě vyroben v naději, že antikomunistický postoj dostatečně překryje amatérský přístup tvůrců a herců, kteří nakonec nezískali žádná ocenění. Česká filmová a televizní akademie by si měla vzít k srdci, že politické dogma převážilo nad uměleckou hodnotou.

Lze jen doufat, že toto uzavře poslední kapitolu této národní kontroverze a že o Mašínech již nebudeme více slyšet, protože vrah zůstane vrahem i kdyby se jeho činy snažila ospravedlnit jakákoliv okolnost nebo pohnutka.