Rozhovory & debaty
Lubomír Zaorálek: Proč SOCDEM spolupracuje se Stačilo!
Lubomír Zaorálek hájí spojenectví SOCDEM s hnutím Stačilo! jako šanci vrátit hlas opomíjeným voličům. Kritiku odmítá, varuje před mutací NATO a prosazuje referendum o výdajích na zbrojení.
Lubomír Zaorálek: Spolupráce se Stačilo! jako odpověď na selhání stávající politiky
V rozhovoru pro „Echo Podcasty“ se statutární místopředseda Sociální demokracie Lubomír Zaorálek důrazně vyjádřil ke spojení jeho strany s hnutím Stačilo!, do nějž patří i Komunistická strana Čech a Moravy. Podle něj nejde o spojení z nostalgie, ale o praktický krok, jak reagovat na aktuální problémy, které tíží běžné občany České republiky. Tento projekt má ambici spojit rozdrobenou levici a zajistit, aby se hlasy milionu voličů, kteří byli v minulých volbách mimo parlamentní spektrum, tentokrát neocitly mimo rozhodovací proces.
Zaorálek zdůraznil, že cílem je mluvit za ty, kdo mají pocit, že na ně vláda zapomněla. Zkušenost z Poslanecké sněmovny mu podle jeho slov ukázala, že s komunisty se v minulosti dokázal shodnout na mnoha sociálně-ekonomických otázkách – a právě na těchto bodech se teď opírá i spolupráce v rámci hnutí Stačilo!.
Kritika minulosti, nebo hledání řešení pro dnešek?
Častou námitkou směrem k této alianci je údajné „pošlapávání odkazu sociálních demokratů“, kteří trpěli v komunistických lágrech. Zaorálek však tuto výtku považuje za anachronismus a umělé vyvolávání traumat minulosti, která podle něj nesmí bránit hledání řešení pro současnost. Podotýká, že sociální demokracie neuzavírá dohodu s KSČM jako s jediným partnerem, ale s celým hnutím Stačilo!, v němž jsou i noví lidé a nové impulzy.
Právě v této různorodosti vidí Zaorálek potenciál. Přes politické rozdíly byla podle něj nalezena shoda na klíčových bodech, jako jsou spravedlivé mzdy, férové zdanění, důstojný život seniorů nebo odmítnutí bezbřehého navyšování výdajů na zbrojení. Přesně tato témata dnes považuje za „nejžhavější a nejpodstatnější pro běžný život lidí“ a nikoliv debaty o historických křivdách.
Lubomír Zaorálek reaguje na vnitrostranickou kritiku
Rozhovor se věnuje také protestní akci, která proběhla v Lidovém domě a měla být vyjádřením nesouhlasu části členstva SOCDEM s navrženým spojením. Zaorálek s nadsázkou konstatuje, že největším překvapením pro něj byl nízký počet účastníků – novinářů bylo podle něj více než protestujících. Tento fakt vnímá jako signál, že většina strany projekt podporuje.
Ke kritice ze strany bývalých významných osobností strany – například Jiřího Dienstbiera, Martina Netolického, Petra Víchy, Václava Otavy či Miroslava Pocheho – se staví skepticky. Poukazuje na to, že mnozí z nich se v poslední době veřejně neangažovali a jejich výtky přicházejí až ve chvíli, kdy se strana pokouší o nový začátek. O Pochem například říká, že „se vynoří jednou za deset let“, a jeho vystoupení hodnotí spíše jako výkřik než součást konstruktivní debaty.
Dlouhodobě se podle Zaorálka stávalo, že osobnosti jako Netolický se veřejně nehlásily ke značce Sociální demokracie a dokonce přiznávaly, že ji ani nevolí. Právě proto považuje jejich současnou aktivitu za rozpornou. Z jeho pohledu by bylo mnohem přínosnější, kdyby tito lidé věnovali svou energii formulaci nové identity strany, než kritice snah o její záchranu.
Rozhodnutí nevzniklo přes noc – Zaorálek hájí vnitrostranickou demokracii
Zaorálek zdůrazňuje, že rozhodnutí spojit síly v rámci širší levicové aliance není výsledkem nějaké náhlé improvizace. Na posledním sjezdu na podzim podpořilo tento krok 66 % delegátů, předsednictvo následně potvrdilo směřování většinou 68–69 %. To dokazuje, že jde o konsenzus, nikoliv diktát několika jednotlivců.
Podle Zaorálka je představa, že by snad sociální demokracie byla „unesena“ směrem ke komunistům, zcela mimo realitu. Jde o výsledek půlroční debaty, která zahrnovala široké spektrum názorů. Proces schvalování jednotlivých kroků je podle něj velmi komplikovaný, zahrnuje přepracování kandidátek a schválení v krajských i celostátních grémiích. Přesto věří, že termín pro podání kandidátek – 1. srpen – je reálný a vše bude hotovo včas.
Zahraničněpolitické rozdíly a hledání společné řeči
Jedním z bodů, kde se v minulosti objevily neshody, je mezinárodní ukotvení České republiky. Hnutí Stačilo! v minulosti prosazovalo vypsání referend o setrvání v Evropské unii a NATO, což je pro tradiční sociálnědemokratickou orientaci problematické. Zaorálek připouští, že šlo o jeden z obtížnějších bodů jednání, ale zdůrazňuje, že v mezičase došlo k výraznému posunu.
Podle jeho slov „NATO mutuje před očima“ v důsledku změn v americké zahraniční politice. V této mutaci spatřuje Zaorálek hluboký posun od dřívější rovnováhy k systému, v němž Evropa platí „desátky“ a Spojené státy diktují nákupy zbraní. Donald Trump podle něj míří k rozdělení světa do tří hlavních bloků – Washingtonu, Moskvy a Pekingu – které si budou určovat sféry vlivu. V tomto kontextu je podle něj přirozené, že se mění i český postoj a potřeba znovu otevřít diskusi o roli země ve světě.
Referendum jako nástroj demokracie i protiváha vládní aroganci
Lubomír Zaorálek v rozhovoru znovu otevírá téma obecného zákona o referendu. Připomíná, že sociální demokracie se o jeho přijetí pokoušela už mnohokrát – naposledy poosmé či podeváté – a nyní je odhodlána jít do tohoto boje znovu. Za ideální začátek považuje plebiscit o výdajích na obranu, konkrétně o navrženém navýšení na 5 % HDP.
Tato částka by podle něj měla být předmětem celonárodní diskuse, protože má zásadní dopad na životy občanů. SOCDEM podle něj nehodlá přihlížet tiše a je připravena vstoupit do debaty s veřejností naplno. Právě zde vidí nástroj, jak přinést větší participaci obyvatel na rozhodování a současně postavit hráz jednostranným rozhodnutím vlády.
Spojení s hnutím Stačilo! jako krok k novému směřování
Závěrem Zaorálek konstatuje, že Spojené státy se mění do podoby, která se výrazně liší od toho, co Evropa znala v minulých dekádách. Vidí zde civilizační proměnu, která není dočasná, ale zásadní a pravděpodobně nevratná. V této situaci je podle něj povinností politických stran – včetně SOCDEM – tuto proměnu reflektovat a přestat jednat, jako by se nic nedělo.
Rozhovor s Lubomírem Zaorálkem tak nepůsobí jako obhajoba minulosti, ale jako manifestace potřeby nové politické orientace. V čase hlubokých proměn, nejistot a společenského napětí sází Zaorálek na politický realismus, ochotu ke kompromisu a především odvahu jít proti proudu nostalgie. Loď jménem Sociální demokracie podle něj nemá kotvit v bezpečných, ale neplodných přístavech, nýbrž hledat nový kurz, který by vrátil hlas těm, kteří byli dlouho ignorováni.
Rozhovor byl publikován v rámci podcastu Echo24.
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
217 krát
