Rozhovory & debaty
Oskar Krejčí: Bez spravedlnosti není socialismu. A bez míru není rozumu.
Profesor Oskar Krejčí v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Tribuna analyzuje selhání minulého socialismu, smysl mírových hnutí, krizi současného Západu i možnosti pro novou levici.
Socialismus jako úsilí o spravedlnost
Profesor Oskar Krejčí, politolog a autor desítek publikací o mezinárodních vztazích, vystupuje v rozhovoru pro Tribunu jako „autentický levičák“. Socialismus podle něj nesmí být zaměňován za frázovité vyprázdnění, ale musí být znovu definován jako projekt spravedlnosti – rovnováhy mezi svobodou a rovností, kde rovnost není nivelizací, ale zásluhovostí.
Svoboda podle Marxe, jak Krejčí připomíná, je úzce spjata s „občanskou ctností“ a možností využít volný čas k sebezdokonalování, nikoli k úniku do digitální zábavy. Socialismus musí proto znovu začít klást důraz na vzdělání, kulturu a aktivní účast jednotlivce na kolektivním dění.
Internacionalismus versus šovinismus
V rozhovoru se Krejčí dotýká i tématu vlastenectví a internacionalismu. Pravé levicové myšlení podle něj nezná „zlé národy“, ale ctí humanismus a solidaritu přes hranice. Varuje přitom před záměnou vlastenectví za nacionalismus, který podle něj spíše živí konflikty než že by jim předcházel.
„Humanismus má svou dialektiku,“ připomíná Krejčí v souvislosti s migrací a upozorňuje na potřebu pomáhat lidem v nouzi bez ohrožení stability společnosti.
Mír jako rozumná alternativa
Mír a práce označuje Krejčí za klíčové hodnoty levice. Válka je pro něj selháním lidského rozumu – důkazem, že se lidstvo ještě příliš často řídí pudy. V moderním kapitalismu se navíc válka stala ekonomickým faktorem – zbrojní průmysl přináší zaměstnanost i inovace, ale za cenu militarizace kultury a ohrožení existence.
Podporu mírovým hnutím, jako je například „Mír a spravedlnost“, považuje Krejčí za nezbytnou. Zároveň ale upozorňuje na dilema obrany a otázku preventivních válek, které podle něj nelze řešit ideologicky, ale jen na základě pečlivého zkoumání konkrétních situací.
Proč socialismus selhal?
Rozhovor neuhýbá ani před nepříjemnými otázkami. Krejčí otevřeně pojmenovává chyby minulého režimu – od nedostatečné definice lidské přirozenosti až po neschopnost reagovat na ekologické a technologické výzvy. „Změnit výrobní vztahy ještě neznamená změnit člověka,“ zdůrazňuje a volá po respektu k biologickému a psychologickému rozměru lidské bytosti.
Upřímně hodnotí i morální selhání, která podkopala důvěru v socialismus: od justičních vražd po pokrytectví elit. Přitom však připomíná, že některé instituce, například zdravotnictví zdarma nebo zestátnění strategických sektorů, byly smysluplné – selhání spočívalo v jejich nekvalitním provedení.
Pokrok, který něco znamená
Současnou levici vidí Krejčí v defenzivě, především kvůli hegemonii liberálních idejí ve školství, médiích a kultuře. Pokrok podle něj není každá změna – skutečný pokrok naplňuje lidská práva v jejich plném, nikoli zúženém smyslu. Vyzývá k obnovení významu pojmů, návratu k humanistickým ideálům a opuštění dogmat, která levice kdysi svazovala.
K postmoderně je kritický: vidí v ní úpadek racionality, vědy i umění. Současný liberalismus podle něj nahradil étos univerzality marketingem šoku.
Socialismus jako program spravedlnosti
V části věnované lidským právům se Krejčí vymezuje vůči liberální víře v samospasitelnost trhu a parlamentních mechanismů. Na konkrétních číslech z posledních voleb dokazuje, že „vláda většiny“ je často pouze mýtus, a kritizuje pokles důvěry v demokratické instituce. Socialistické pojetí práv podle něj lépe odpovídá potřebě rovnosti a sociální spravedlnosti – lidská práva nejsou absolutem, ale každodenním zápasem za důstojný život.
Inspirace z Východu?
Zatímco na Západě se levice stále hledá, Krejčí hledá inspiraci i v Číně – nejen kvůli propojení trhu a plánování, ale i kvůli důrazu na subjektivní faktor: kvalitní vedení. Kriticky porovnává Gorbačova s Teng Siao-pchingem a dochází k závěru, že neschopnost vnímat změny byla klíčovým faktorem porážky evropského socialismu.
Zmiňuje i důležitost národní identity – Čína usiluje o socialismus s čínskými rysy, což podle něj není protimluv. I v Evropě by měla levice čerpat z vlastních kulturních a historických zdrojů.
Co dál pro evropskou levici?
Renesance levice může podle Krejčího přijít jen jako reakce na rostoucí krizi Evropy – nejen ekonomickou a sociální, ale i morální. Evropská unie v současné podobě považuje za byrokratický projekt vzdálený občanům a ideálům demokracie. Socialistická alternativa by se měla profilovat v zápase o její zásadní transformaci.
Závěrečná slova rozhovoru shrnuje do výzvy: studovat, propagovat a organizovat. Právě v těchto třech slovech vidí Krejčí klíč k budoucnosti autentické, myšlenkově ukotvené a akceschopné levice.
Celý rozhovor si můžete přečíst na webu časopisu Tribuna: Rozhovor s Oskarem Krejčím – studovat, propagovat a organizovat
📌 Přečtěte si také:
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
234 krát
