Návštěva studentů v Ruském domě: Sedlčanské gymnázium pod palbou

Návštěva studentů Gymnázia a Obchodní akademie Sedlčany v pražském Ruském domě vyvolala nečekaný skandál. Z nevinné exkurze zaměřené na ruskou literaturu se stala kauza, která odkryla hlubokou krizi svobody vzdělávání a nástup liberální cenzury. Případ ukazuje, jak státem podporovaná rusofobie překračuje zdravé hranice a jak ideologické tlaky deformují prostor, kde by měly rozhodovat znalosti a svobodné myšlení, nikoli politické deklarace.

Sedlčanské gymnázium ukřižováno za návštěvu Ruského domu

V posledních dnech jsme svědky absurdního divadla, které odhaluje, kam až může vést státem živená rusofobie a hysterie, jež dávno překročila hranice zdravého rozumu. Obětí tohoto honu na čarodějnice se stalo Gymnázium a Obchodní akademie Sedlčany, které si dovolilo to nemyslitelné: studenti navštívili Ruský dům v Praze při exkurzi zaměřené na ruskou literaturu. Téma ruské kultury a historie, které je běžnou součástí výuky cizích jazyků, se stalo nečekaně výbušným bodem veřejné debaty.

Hejtmanka s patentem na pravdu

Petra Pecková, hejtmanka Středočeského kraje, zareagovala s pohoršením, které by se slušelo na krizovou situaci mezinárodního významu. Návštěvu studentů označila za „absolutní šílenství“ a zdůraznila, že "znalost ruského jazyka a literatury mohou studenti prohlubovat jinde a zcela jinak." Kde přesně, to už neřekla. Vzhledem k současné atmosféře by možná bylo vhodné studium ruštiny přesunout do parků nebo pod mosty, jen aby se studenti náhodou nenakazili nežádoucí kulturou.

Reakce Peckové se stala ukázkovým příkladem toho, jak rusofobie v Česku přerůstá v ideologickou cenzuru, která zasahuje i do vzdělávací sféry.

Pecková se dále vyjádřila, že "spoléhá na vedení škol, že vyznávají demokratické hodnoty." Samozřejmě tím myslí pouze ty „demokratické hodnoty“, které vyznává i ona sama. V opačném případě totiž přichází politická poprava, která má málo společného se svobodou myšlení a diskuse.

Psychologická diagnóza v přímém přenosu

Návštěva studentů v instituci, která je podle hejtmanky „prodlouženou rukou ruské propagandy“, se stala terčem hysterické kritiky, v níž už nejde o ochranu hodnot, ale o ukázkový příklad patologické nenávisti. Tato státem posvěcená rusofobie přerostla běžnou hranici a stala se psychologickou diagnózou, která brání jakémukoli racionálnímu uvažování.

Představa, že samotná přítomnost v budově Ruského domu by mohla studenty zradikalizovat, připomíná středověkou pověru o nakažlivosti čarodějnictví. Přitom exkurze byla zaměřena na literární velikány, jako byl Alexandr Sergejevič Puškin, a ne na šíření státní propagandy. I ruská literatura a kultura jsou součástí světového dědictví, které nemá být politickým rukojmím. Návštěva studentů v Ruském domě ukázala, jak křehká je svoboda vzdělávání v dnešním politickém klimatu.

Ředitel sypající popel na hlavu

Ředitel školy Radomír Pecka po vypuknutí aféry rychle pochopil, jaké větry v Česku foukají, a raději se pokorně omluvil a distancoval od celé akce. Připustil, že šlo o chybu, a slíbil, že podobná situace se nebude opakovat. Jinými slovy – pochopil, že svoboda vlastního názoru je v dnešní tzv. liberální společnosti smrtelně nebezpečná, a že pokud si chce zachránit pracovní místo, nezbývá mu než s vlky výti.

Otázkou ale zůstává: Co vlastně ředitel a gymnázium provedli tak strašného? Uspořádali vzdělávací akci pro studenty zaměřenou na jazyk a literaturu, nikoli na politickou agitaci. V době, kdy se všude skloňuje potřeba kritického myšlení, je tato reakce absurdním popřením samotné podstaty vzdělávání. Návštěvy kulturních institucí jako Ruský dům, Goethe-Institut nebo Instituto Cervantes přitom běžně patří do rámce jazykového vzdělávání.

Liberální totalita v praxi

Celá kauza je dalším důkazem toho, že v dnešní „demokratické“ společnosti se místo svobody šíří atmosféra strachu a autocenzury. Není to první ani poslední případ, kdy člověk riskuje svou kariéru jen za to, že projeví nezávislé myšlení. Takto nevypadá zdravá demokracie, ale liberální totalita, kde jediný povolený názor je ten, který schválí vrchnost.

Případ Gymnázia Sedlčany dokazuje, že i školství se stává nástrojem ideologického boje a prostor pro svobodné vzdělávání se neustále zužuje.

A co studenti? Těm byl právě vyslán jasný vzkaz: zapomeňte na objektivitu, zapomeňte na vzdělávání, jediná cesta je slepá poslušnost ideologickému diktátu.

Reakce veřejnosti: lidé mají jasno

Pod příspěvkem hejtmanky se záhy strhla lavina nesouhlasných reakcí veřejnosti. Občané napříč názory se shodli na tom, že její postoj překročil meze rozumu i slušnosti.

„Ať se hejtmanka jde léčit z rusofobie,“ napsala například Agnes Adriana Tomiová a podobně ironických komentářů přibývalo: „Aby bylo jasno, jedinej válečnej agresor je právě ten, kdo to pořád rozšiřuje – EU,“ připojil se Míra Bezděk.

Další upozorňovali na absurditu politických zásahů do vzdělávání: „Pokud podporujeme vzdělanost dětí, je potřeba, aby se seznamovaly s různými kulturami a pak si udělaly vlastní názor. AI je to nenaučí,“ připomněla Hana Smolíková.

Velmi výstižně celou situaci shrnula Jaroslava Bendová: „Absolutně šílená hejtmanka... doufejme, že to volby srovnají do normálu.“

Zaznívala i hořká ironie: „Takže až si studenti dají ruské vejce v kantýně, budou vyloučeni ze školy?“ smál se Petr Klouček.

Nechyběly ani odkazy na historické paralely: „No a co? Máme zakázat i Čajkovského? A co Goetheho nebo Mozarta, když jsme u těch válek?“ připomněl Zdeněk Vodák.

Veřejnost tím dala jasně najevo, že nesouhlasí s tím, aby byla kultura a vzdělání obětována na oltář ideologické čistoty a že podobné excesy pouze prohlubují znechucení z dnešní politické reprezentace. Podle reakcí veřejnosti vypadá situace, jako by byl ruský jazyk na hraně zákazu, zatímco svoboda vzdělávání mizí pod náporem liberálního dogmatismu.

Kam až to může vést?

Případ návštěvy Ruského domu ukazuje, jak nebezpečné může být, když je státem podporovaná nenávist povýšena na normu. Dnes se zakazují exkurze do knihoven, zítra se možná budou pálit knihy Dostojevského a stíhat učitelé za to, že studentům přinesli Puškina. Ve jménu „demokracie“ a „evropských hodnot“ je budována atmosféra, kde místo vzdělávání vládne strach, autocenzura a ideologická poslušnost. Tento příběh o návštěvě studentů v Ruském domě ukazuje, kam až může zajít ideologická cenzura, když se zamění kultura za politiku.

Pokud se tento trend v českém školství nezastaví, hrozí, že se svoboda myšlení a vzdělávání promění v prázdnou frázi. Svobodná diskuse o dějinách, literatuře a kultuře – včetně té ruské – musí zůstat součástí demokratické společnosti. Není otázkou, zda k tomu může dojít. Otázkou je, jak rychle.