Komentáře
Odstranění památníku v Litoměřicích: Přepisování historie
Odstranění památníku v Litoměřicích je dalším krokem v narůstající vlně přepisování historie. Zatímco vojska Rudé armády porazila nacismus, Litoměřičtí zastupitelé porazili sochu. Památník, který připomínal osvobození Československa, má být odklizen. Je to jen akt úklidu – nebo záměrná kulturní čistka?
Odstranění památníku v Litoměřicích: Přepisování historie v přímém přenosu
Zatímco vojska Rudé armády porazila nacismus, Litoměřičtí zastupitelé porazili sochu. Toto hořce výstižné heslo koluje po sociálních sítích poté, co zastupitelstvo Litoměřic rozhodlo o odstranění památníku sovětského vojáka z Jiráskových sadů. Sochy, která téměř padesát let připomínala jednoznačnou historickou pravdu – že bez obětí Rudé armády by československá státnost zůstala navždy pohřbena pod černým praporem s hákovým křížem.
Pomník jako terč nové ideologické války
Rozhodnutí o odstranění památníku padlo 16 hlasy z 25 přítomných zastupitelů. Dle jejich slov měla socha „historicky bezvýznamný charakter“ a stala se „předmětem zájmu antisystémových skupin“. Zní to jako fráze z manuálu pro přeformátování veřejné paměti – jakási varianta tiché kulturní čistky. Ale ve skutečnosti jde o něco mnohem nebezpečnějšího: o promyšlený revanšismus a přepisování historie.
Jestliže Rudá armáda porazila režim, který provozoval koncentrační tábory, pak likvidace památek na její oběť je víc než jen výraz nevděku. Je to cynické popření základního historického konsenzu o vinících a osvoboditelích. V kontextu toho působí jako absurdní provokace fakt, že právě letos se v Brně má konat sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Je to opravdu náhoda, nebo součást stejné ideologické ofenzivy?
Sto tisíc korun za přepisování dějin
Přesun sochy podle dostupných informací radnici vyjde maximálně na 100 000 korun. Část nákladů totiž pokryla firma Cargonet, která provedla manipulaci a převoz zčásti na své náklady. Nabízí se otázka: co vede soukromou společnost k tomu, aby se finančně podílela na odstranění historického památníku? Je to projev ideového postoje, marketingová strategie, nebo snaha vyjít vstříc aktuálnímu politickému klimatu? Ať už jsou pohnutky jakékoli, výsledkem je čin s jednoznačně symbolickým přesahem – památník Rudé armády nezmizí jen z místa, ale i z kolektivní paměti. Zdánlivě levný zásah, jehož dopad může být v čase mnohem nákladnější.
Morální kolaps kolem odstranění památníku v Litoměřicích
Diskuse o odstranění památníku v Litoměřicích trvá už roky a polarizuje veřejnost i odborníky. „Ubohá snaha současného režimu o vymazání historické paměti nesmí uspět,“ prohlásil místopředseda KSČM Milan Krajča během protestu v Litoměřicích. A vedoucí kandidátka hnutí Stačilo! v Praze Petra Prokšanová přidala ostřejší notu: „Tohle dokáže jen duševní mrzák. STYĎTE SE!“
Je to silné, ale zasloužené. Když veřejná moc ničí antifašistické symboly, stává se součástí morálního kolapsu. Tohle není kulturní debata – to je kulturní kapitulace.
Co místo rudoarmějce? Socha Heydricha?
Litoměřická radnice zatím neví, co na místě památníku vznikne. Prý se koná umělecká soutěž bez omezení. Nabízí se tedy ironická otázka: vznikne zde socha německého wehrmachtu, nebo snad „vizionáře“ Heydricha? Vždyť přece i ti „bojovali proti rozpínavému východu“, jak by si to přál dnešní výklad geopolitiky?
Proč odstranění památníku v Litoměřicích rozděluje společnost? - O co opravdu jde
Odstranění pomníku rudoarmějce není izolovaný incident. Navazuje na systematické vymazávání připomínek na sovětské osvoboditele – od Koněva po desku na Staroměstské radnici. Tento proces se maskuje jako „demokratizace paměti“, ale jeho skutečný cíl je jasný: vytvořit společnost, která se nebude schopna bránit novým formám fašismu, protože ztratila paměť na ten původní.
A právě tady začíná nebezpečná spirála. Protože jakmile se demontují antifašistické symboly, co bude následovat? Revize učebnic? Rehabilitace kolaborantů? Zpochybňování Norymberského tribunálu?
Nejde jen o kámen. Jde o svědomí
14. června jsme si připomněli zahájení provozu koncentračního tábora Osvětim v roce 1940. Tento památný den si zaslouží víc než ticho a bourání pomníků. Osvoboditelé tehdejšího světa nejsou dokonalí. Ale bez jejich vítězství by dnes žádná demokracie neexistovala. Odstranění památníku v Litoměřicích tak není jen lokální rozhodnutí, ale součást širšího procesu, který zasahuje samotné základy naší historické paměti.
Demontáží symbolů to začíná. Ale kde to končí? Opravdu chceme zjistit, jak vypadá společnost, která přestala být vděčná za svou svobodu?
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
301 krát
