Komentáře
Zákon proti komunismu? Plivnutí do tváře hrdinům protinacistického odboje
Zákon proti komunismu rozděluje společnost a zároveň přepisuje dějiny. Vítejte v zemi, kde si demokraté pletou historii
Zákon proti komunismu? Plivnutí do tváře hrdinům protinacistického odboje
Vítejte v zemi, kde si demokraté pletou dějiny. V zemi, kde parlament přijal zákon, který postavil ideu komunismu na roveň nacismu – ideologii plynových komor, koncentračních táborů a genocidy. Vítejte v zemi, která plivla na památku vlastních hrdinů.
Tisíce komunistů byly během druhé světové války vězněny, mučeny a popravovány v nacistických lágrech – v Buchenwaldu, Dachau, Sachsenhausenu, Mauthausenu či Osvětimi. Tito lidé tiskli ilegální letáky, zakládali partyzánské jednotky, kladli bomby do továren kolaborantů, ukrývali Židy. A dnes? Dnes podle českého zákona „patří na stejnou úroveň jako nacisté“.
Tento paragraf není právní norma. Je to urážka dějin. Je to pokus o přepisování reality, který by v civilizované evropské zemi neprošel. Komunisté nebyli jen oběťmi – často byli prvními a nejtvrdšími odpůrci nacistického režimu. Prvními vězni nacistických koncentračních táborů v roce 1933 nebyli Židé, ale právě němečtí komunisté. Byli to oni, kdo stál proti Hitlerovi v ulicích, továrnách i ilegálních tiskárnách. A byli to oni, kdo umírali s rudou hvězdou na prsou vedle Davidovy hvězdy.
Můj dědeček byl jedním z nich. Šest let přežíval v pekle Buchenwaldu. Ne proto, že by chtěl někoho utlačovat – ale proto, že věřil v myšlenku světa bez otroků a pánů. Dnes mu zákon České republiky vzkazuje: „Byl jsi zločinec.“ To je nechutné. To je právní barbarství. A především – je to výsměch památce těch, kteří položili život v boji proti nacismu.
Jak se může demokratická společnost dopustit takové zrady? Jak může právní stát kriminalizovat ideu, která tisícům lidí dala sílu postavit se zlu? Jak může vláda, která se ohání úctou k historii, tak hrubě pošlapávat hroby hrdinů?
Ano, i komunismus má své temné stránky. Víme to. Ale srovnávat tuto ideu s průmyslovým vražděním a genocidou je nejen historicky nepoctivé – je to nebezpečné. Dnes zákon zakazuje komunismus. A zítra? Zakáže i vzpomínat.
Zákony, které kriminalizují ideje, nejsou nástroje demokracie – jsou to nástroje autoritářů. Svobodná společnost se myšlenek nebojí. Diskutuje o nich, polemizuje, argumentuje. Ale nezavírá lidi za to, co si myslí. Neoznačuje jejich přesvědčení za zločin.
Komunismus není nacismus. Komunisté byli ti, kteří se nechali bít v ulicích Berlína, zatýkat gestapem v Praze, umírat v sibiřských i evropských lágrech. Byli první na barikádách. Po válce stavěli školky, nemocnice, knihovny.
A my si dnes dovolíme říct, že jejich ideál byl „stejné zlo jako nacismus“?
To není právní stát. To je systematické pohrdání historickou pamětí i fakty. Zákon, který kriminalizuje levicové myšlení, není obranou svobody – je jejím popřením. A v jistém smyslu je to návrat k totalitě, jen z opačné strany. Stačí jiný symbol, jiný paragraf, jiný nepohodlný názor – a mechanismus umlčování jede dál.
Pokud tato země skutečně zapomněla, kdo za ni bojoval, pak jsme ztratili to poslední, co nám po roce 1945 ještě zbývalo.
„Wir kamen als Antifaschisten, und wir gingen als Antifaschisten.“
„Přišli jsme jako antifašisté – a odešli jsme jako antifašisté.“
– vězeň z Buchenwaldu, citováno Eugenem Kogonem
Text vychází z původního facebookového statusu (autor Tomáš Ploc). Redakčně upraveno.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
619 krát
