Rozhovory & debaty
Beseda Svoboda i po projevu: Diskusní večer s Bednářovou a Žantovským
Beseda Svoboda i po projevu: Diskusní večer s Bednářovou a Žantovským
Veřejná beseda Svoboda i po projevu ukázala, jak digitální cenzura, autocenzura a ideologizace školství ohrožují demokracii a svobodu slova v dnešním Česku.
Z besedy Svoboda i po projevu: Cenzura jako projev slabosti a strachu
V Klubu Domov v Sarajevské ulici proběhl diskusní večer nazvaný Svoboda i po projevu, streamovaný a vysílaný také Slovenským slobodným vysílačem Banská Bystrica. Hosty besedy byli Mgr. Martina Bednářová a doc. PhDr. Petr Žantovský, Ph.D. Moderování se ujala spisovatelka Lenka Procházková. Tématem večera byla svoboda slova.
Moderátorka Lenka Procházková na úvod připomněla historický kontext hledání pravdy a svobody slova, sahající od Sokrata, odsouzeného za kažení mládeže, až po Jana Husa. Diskuse se poté zaměřila na srovnání přístupu ke svobodě slova a projevu za minulého režimu a v současnosti, zejména z pohledu cenzury.
Digitální cenzura jako nástroj kontroly
Petr Žantovský přirovnal cenzuru za komunismu k „analogové“ a dnešní cenzuru k „digitální“. Analogová cenzura byla podle něj méně dokonalá a méně důsledná, i když nikoli méně nebezpečná pro ty, kteří jí byli podrobeni. Jako příklad uvedl rušičky na Svobodnou Evropu, které bylo možné obejít poslechem v pohraničí. Naproti tomu digitální cenzura dnes dosáhne na celé lidské životy a je mnohem nebezpečnější, protože je absolutně bezohledná. Stačí, když internetové médium zveřejní informaci nebo názor, a může být vypnuto. Došlo k blokování řady informačních a názorových webů, přičemž odpovědnost se přehazuje mezi vládou, vojenskou kontrarozvědkou a provozovateli. Cílem je zabránit šíření informací, snížit zájem lidí, nebo vyvolat strach.
Žantovský hovořil o třech druzích cenzury: předběžná (explicitní, známá, jako vybělené stránky novin za první republiky), následná (trestající projevy post festum, provozovaná například po roce 1989) a autocenzura, kterou označil za absolutně nejnebezpečnější. Autocenzura vyvolává pocit nejistoty a vede k tomu, že lidé raději zbrzdí svůj projev, aby neriskovali.
Zákonná podpora cenzury a nejistota projevu
Legislativní zázemí současné cenzury vidí Petr Žantovský v přílepku 318a u zákona Lex Ukrajina 7, který definoval dezinformaci jako činnost v zájmu cizí mocnosti. Toto znění staví lidi do kleští, kdy si kladou otázku, zda jejich projev nemůže být vyložen jako služba cizí moci, což vede ke strachu a autocenzuře. Dnešní svět je podle něj méně přehledný než za komunismu, kdy bylo jasněji vidět, kdo je kdo a jaké má zájmy.
Martina Bednářová k tématu cenzury dodala, že potřebu cenzurovat má ten, kdo nemá žádné argumenty pro svůj názor. Pokud chybí fakta a argumentace, přichází cenzurní kroky. To se podle ní děje dnes, kdy vláda, která neustále lže a snaží se odvádět pozornost, postrádá argumenty, a proto se uchyluje k cenzuře. Zdůraznila také, že dnes si už mnozí „nepotřebují vykládat nebo dokládat vůbec nic“. Prostě řeknou, jak to je, a hotovo.
Svoboda projevu a soudní případ učitelky
V souvislosti se svým nepravomocným odsouzením Bednářová uvedla, že soud v podstatě jen přečetl obžalobu a nezazněl konkrétní vadný výrok. Dokonce i její výzva dětem, aby si vše ověřovaly, byla součástí rozsudku jako jeden ze závadných bodů. Soud podle ní nepotřeboval mít pro své rozhodnutí podklady. Později uvedla, že soud nepřijal důkazy navržené obhajobou a odmítl povolat klíčového svědka nebo zpracovatele posudku, který by se podle ní při obhajobě svého posudku znemožnil.
Školství a strach z veřejnosti
Diskuse se přesunula k tématu školství a mládeže. Martina Bednářová, která učila přes 30 let, vnímá, že školství je čím dál ideologičtější a horší. Popisuje to jako strašný sešup. Dnešní školství podle ní funguje na principu strachu ředitelů z rodičů, kteří se rekrutují ze všech vrstev obyvatelstva a neberou si servítky. Ředitelé se obávají, protože takoví lidé si neberou servítky, a největším argumentem je sprostota a dehonestace. Školy musí bojovat s arogancí rodičů a také se zřizovatelem (obcí), který bývá politicky orientovaný. Ustoupí se podle ní vždy největšímu křiklounovi.
Politický tlak a úpadek veřejné diskuse
Martina Bednářová popsala současnou situaci jako totalitní režim, kde demokracie dostala „strašně na zadek“. Národ je rozdělen, přičemž podporovatelé vlády si myslí, že si mohou dovolit cokoli – urážky, sprostoty, ničení životů – zatímco opozice se snaží argumentovat a předkládat podklady. Vládní strana má podle ní na své straně složky státní moci, jako jsou parlament, prezident a soudy, které tolerují vše, co jde proti opozici. Slušnost, diskuze a argumentace dostaly červenou, hlavním argumentem je hulvátství a ignorace názorů.
Kulturní úpadek a digitální demence
Petr Žantovský navázal na stav školství a kultury. Hovořil o tom, jak se studenti přestávají orientovat v klasické kultuře, nečtou knihy a nemají vnitřní potřebu poznání. Vidí to jako důsledek digitální demence a kybernemoci, o kterých píše německý psychiatr Manfred Spitzer. Digitální technologie podle něj vedou k tomu, že čím více je děti a mladí lidé používají, tím jsou hloupější a mají menší motivaci se sami vzdělávat.
Jako možnou cestu k obrodě navrhl Žantovský spojení ministerstva kultury a školství, jak tomu bylo za první republiky. Prolnutí kultury a školství je podle něj to, co nejvíc chybí. Popsal svou metodu, jak na vysoké škole studenty nutí přečíst za semestr knihu k oboru a jak jsou pak někteří studenti překvapeni a rádi, že jim to otevřelo nový svět.
Měření kvality učitelů a úpadek standardů
Martina Bednářová k otázce měřitelnosti kvality učitele reagovala na poznámku o tom, že byla označena za „špatnou učitelku“. Uvedla, že podle procentilů, které stanovuje Cermat po přijímacích zkouškách, měla 95% úspěšnost v přípravě dětí na přijímačky z češtiny. To podle ní jasně dokládá její kvalitu jako učitelky. Popsala jako hanbu, že učitel, který dokázal takto připravit děti, je ze školy vyhnán.
Oba diskutující se shodli na degradaci vzdělávacího systému. Bednářová uvedla, že 20 % dětí neprošlo maturitou z matematiky, ale místo trvání na standardu se snížily podmínky a body se „nasypaly“ všem, čímž maturita ztratila význam. Zrušení osnov a rozvolnění školství, kde si každá škola dělá, co chce, bez návaznosti, je podle ní špatně. Připomněla arabské heslo: „Chceš-li porazit nepřítele, vychovej jeho děti.“
Kritika Boloňské úmluvy a politické reprezentace
Petr Žantovský kritizoval Boloňskou úmluvu, která podle něj „totálně zahořela na totální rozklad vysokoškolského studia“. Původně měla zlepšit prostupnost studia a kvalitu absolventů, ale dnes jsou prioritou inkluze a další záležitosti, nikoli studijní obsah. Kritizoval také nedostatek kompetentních ministrů v současné vládě, kteří jsou spíše loajální a recitují stejné fráze, namísto aby rozuměli svým rezortům.
Příběh o „alternativní matematice“ v USA, kde žák tvrdil, že 2+2=22, a učitelka byla potrestána za potlačování jeho myšlení, použil jako paralelu k současným trendům ve vzdělávání a politice.
Hledání vize a cesty ven z krize
V diskusi s publikem položil Jiří Hrom otázku po vizi, představě a způsobu, jak se z této situace dostat. Martina Bednářová navrhla návrat k osvědčeným metodám ve školství, k osnovám a k pevnější formě vzdělávání. Lenka Procházková zdůraznila význam kultury a připomněla slova Milana Kundery o svedené kultuře, která není statická a vyžaduje neustálé úsilí. Petr Žantovský připustil, že systém se možná sám vyčerpá a velká společenství se rozpadnou do menších „fraktálů“. Zdůraznil, že je důležité snažit se zachovat národ jako širší kruh identity.
Na dotaz ohledně možnosti založení „vlastenecké vysoké školy“ Petr Žantovský poukázal na problémy s akreditací, kterou uděluje Národní akreditační úřad, a s financováním takového projektu.
Cenzura jako nástroj slabosti a strachu
Jeden z účastníků z publika, pan doktor, poznamenal, že cenzura je projevem slabosti a pocitu ohrožení. Poukázal na nezávislost soudů a na to, že mnozí lidé se vyhýbají konfliktům a inklinují k tomu podpořit stranu, o které předpokládají, že je vítězná. Proto je podle něj třeba, abychom byli úspěšní a zvítězili. Zdůraznil také potřebu budovat komunitu a všímat si nového typu mladého člověka, kterému starší generace nemusí rozumět, protože nečte a nezajímá se o veřejné věci.
Další účastník z publika, zástupce Nové republiky, popsal, jak jejich web zaznamenal trojnásobnou návštěvnost v den, kdy byl vypnut, a jak k vypínání webů došlo ve stejnou dobu v několika zemích. Označil tuto vládu za kolaborantskou a mluvil o fašizaci české společnosti.
Pravda, fakta a občanská zodpovědnost
Martina Bednářová k otázce „jak z toho ven“ navrhla důsledné předkládání faktů, nutit děti (a lidi obecně) ověřovat si informace, spojovat si věci do souvislostí a trvat si na pravdě. Věří, že pokud to budou dělat mnozí, musí se to zlomit. Lenka Procházková zmínila pozitivní trend, kdy někteří studenti na gymnáziích se začínají „probírat“ a mají zájem o historii.
Petr Žantovský vidí naději v tom, že se mění životní zkušenost lidí, zejména mladých, kteří pozorují, jak stát rapidně chudne. To je pro ně negativní zkušenost, která je nutí k zamyšlení a porovnání s vlastní životní situací.
Digitální technologie a ohrožená představivost
Diskuse se dotkla také vlivu digitálních technologií na mozek a schopnost představivosti. Martina Bednářová to přirovnala k vynálezu knihtisku z hlediska paradigmatické změny. Lenka Procházková poznamenala, že šok z případného plošného vypnutí internetu by nás mohl vrátit k jiným formám komunikace.
Zkušený učitel ze střední školy z publika potvrdil problémy školství, kritizoval zavedení ŠVP a RVP, nedostatečné oceňování učitelů a zejména inkluzi, kterou označil za zločin. Martina Bednářová souhlasila s kritikou inkluze a jejími finančními i pedagogickými dopady. Zdůraznila, že zacházení s učiteli, kteří jsou „od katedry vláčeni rovnou před soud“, je obrovská výstraha a vede k tomu, že se učitelé bojí a zalezou. Vyzvala k větší hrdosti a sebeuvědomění kantorů.
Občanská solidarita a závěr diskuse
Martina Bednářová popsala neuvěřitelnou solidaritu, která se projevila po soudu skrze příspěvky na její transparentní účet. Ty pro ni znamenaly ohromnou podporu a projev názoru lidí, kteří „cítí taky takhle“. Soud se podle ní o její účet zajímal, což ukazuje, jak moc se ji snažili ekonomicky zničit. Lenka Procházková v závěru připomněla, že případ Martiny Bednářové, včetně zamítnutí důkazů obhajoby soudem, by se mohl jednou dostat do právnických učebnic.
Celkově diskuse nabídla kritický pohled na současný stav svobody slova, cenzury a vzdělání v České republice, zdůrazňující nárůst bezohledné digitální a autocenzury, degradaci školství a negativní vliv digitálních technologií. Přesto zazněly i náznaky naděje v probouzející se zájem mladých lidí, potřebu budování komunit a důsledné šíření faktů a pravdy jako cesty k lepší budoucnosti.
Na závěr bylo oznámeno, že příště bude hostem advokátka Klára Samková, která se bude věnovat tématu trestní odpovědnosti politiků.
Celá diskuse ke zhlédnutí Svoboda i po projevu?
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
64 krát
