Komentáře
Vyhoštění Ondřeje Dostála z Moldavska: Cenzura na evropský způsob
Vyhoštění Ondřeje Dostála z Moldavska je bezprecedentním útokem na svobodu slova v Evropské unii.
Vyhoštění Ondřeje Dostála z Moldavska: Diplomacie selhala, cenzura vítězí
Moldavská republika se o víkendu postarala o mezinárodní ostudu, která přesahuje hranice diplomacie a vynáší na světlo stále zřetelnější obraz nové evropské normality: ideologického vyhazovače nepohodlných názorů. Europoslanec Ondřej Dostál, řádně zvolený zástupce občanů Evropské unie, byl na kišiněvském letišti zadržen, označen za „hrozbu pro veřejný pořádek a národní bezpečnost“ a okamžitě deportován zpět do Bukurešti. Bez vysvětlení. Bez respektu k diplomatickému statutu. Bez ohledu na demokratické principy.
Záminka jménem „bezpečnost“ – vzkaz všem, kdo si dovolí mít jiný názor
V totalitních režimech bývá zneužívání pojmu „národní bezpečnost“ oblíbenou záminkou pro umlčování opozice. Nyní ji bezostyšně přebírají i země hlásící se k evropským hodnotám. Moldavsko se přitom samo prezentuje jako „kandidátská země“ usilující o vstup do EU – přesto nemá problém porušovat základní pravidla unijní diplomacie a svobody pohybu.
Zadržení Ondřeje Dostála, zabavení diplomatického pasu a následné vyhoštění je aktem, který nesmí zůstat bez odezvy. Nešlo o pohraniční omyl, jak by se mohlo někomu zdát – ale o promyšlený krok. Europoslanec se měl účastnit konference „Make Europe Great Again“ organizované rumunskou opoziční stranou AUR, dnes největší politickou silou v rumunských průzkumech. Spolu s ním byli zadrženi i další hosté, včetně amerického republikána Briana S. Browna, známého obhájce tradičních hodnot, a řeckého mluvčího strany NIKI.
Moldavské úřady nejenže bez důvodu znemožnily účast na mezinárodní debatě, ale svým jednáním de facto přistoupily k represím vůči politickým oponentům současného euro-establishmentu.
Škodolibost místo solidarity: hanebné reakce české politické scény
Zatímco europoslanec Dostál jednal v rámci svého mandátu a účastnil se mezinárodní diskuse o směřování Evropy, některé hlasy z Česka se rozhodly jeho vyhoštění oslavovat. Například Ondřej Kolář (TOP 09), představitel české liberální kavárny, nešetřil radostí:
„Ha. Tak si v Evropě zřejmě začínáme uvědomovat, co za ruskou svoloč tady máme. Nejdřív nechali Lotyši vyhnít český komanče v rusku a teď Moldavani nahodili ramena a udělali tady panu bohuželkolegovi Dostálovi pápá, imunita, neimunita. A ještě si ho vychutnali se zabavením diplomatického pasu, což je mimochodem hodně siláckej tah.
Je to vtipný, protože zatímco si tady pan Dostál hraje na diplomata, Moldavané mu z jedničky ukázali, co je to opravdová diplomacie.“
Když si europoslanec hraje na diplomata, Moldavsko mu „ukáže dveře“ – s touto groteskní argumentací se Kolář přidává k těm, kteří by politické protivníky nejraději umlčeli silou. Je to paradoxní obrat, když právě ti, kdo si zakládají na „evropských hodnotách“, ztrácejí jakýkoli respekt k pluralitě názorů.
Zpátečka pro svobodu slova
Dostál se netajil svým kritickým postojem k Ursule von der Leyenové, proválečné rétorice pobaltských lídrů ani vměšování Bruselu do suverenity států střední a východní Evropy. Byl hlasitý, nepohodlný, příliš samostatný. A přesně proto se stal terčem. Jeho vyhoštění je děsivým precedentem, který signalizuje, že EU už netoleruje ani vnitřní opozici.
Na západ od nás se tomu říká „cancel culture“. Východ přidává vlastní příměs: hrubou sílu, ticho a železnou pěst přikrášlenou frází o „veřejném pořádku“. Co na tom, že se to celé odehrálo ve státě, který je teprve kandidátem na členství v EU – úkol z Bruselu byl splněn na jedničku.
Moldavsko: nový hlídač unijní ortodoxie?
Je třeba se ptát, proč právě Moldavsko tak okázale přebírá roli inkvizitora. Odpověď se nabízí: prezidentka Maia Sandu je blízkou spojenkyní Ursuly von der Leyenové, a Moldavsko je závislé na finančních tocích z Bruselu. Vyhoštěním kritika evropské komisařky tedy moldavské vedení demonstrovalo svou loajalitu – i za cenu flagrantního pošlapání diplomatických zvyklostí a základních práv.
Smutné ovšem je, že se u toho nedočkalo napomenutí od institucí EU. Nikdo z českých vládních představitelů se Dostála nezastal. Naopak – radost a posměšky jsou výmluvným obrazem současné politické kultury.
Evropský parlament mlčí. A s ním i české ministerstvo zahraničí
Zadržení poslance EP a zabavení jeho pasu není běžnou záležitostí. Je to skandál. Pokud by se něco podobného stalo progresivnímu politikovi, média by křičela. Výzvy k sankcím by létaly vzduchem. Ale když je dotčen konzervativní europoslanec, který si dovolil nesouhlasit s ideologickým proudem „jediné správné Evropy“, nastává ticho.
A právě to ticho je nejnebezpečnější. Ukazuje, že cenzura, šikana a umlčování se stávají novým standardem.
Závěrem: komu slouží vyhoštění poslance?
Je jedno, zda se s názory Ondřeje Dostála ztotožňujeme, nebo ne. V civilizované Evropě není možné, aby byl poslanec vyhoštěn kvůli svým názorům, zvlášť pokud jednal v rámci mandátu zvoleného zástupce lidu. Pokud si Moldavsko myslí, že takto splní podmínky pro vstup do EU, mělo by se připravit na vážnou diskusi – nikoliv o svém přistoupení, ale o tom, zda ještě chápe význam slova „demokracie“.
Protože ta neznamená pouze právo mluvit, když souhlasíte. Ale především právo promluvit, když nesouhlasíte. A právě to dnes bylo na moldavské hranici pošlapáno. Evropě, která se ráda ohání lidskými právy, tím přibyla další velká skvrna.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
329 krát
