Komentáře
Cesta do Moskvy vyvolala bouři: Dostál čelí nařčení z vlastizrady
Cesta europoslance vyvolala v českých médiích nevídanou reakci. Ondřej Dostál Moskva – dvě slova, která stačila k obviněním z vlastizrady.
Cesta do Moskvy vyvolala bouři: Dostál čelí nařčení z vlastizrady
Veřejný prostor v České republice zažívá další vlnu ideologické hysterie. Tentokrát se křik zvedl nad cestou europoslance Ondřeje Dostála (zvoleného za koalici Stačilo!) do Moskvy, kde si připomněl konec druhé světové války. Jeho gesto – byť mírové a pietní – okamžitě rozpoutalo v některých médiích lavinu moralistní zuřivosti. Web Forum24 šel ještě dál: označil jej rovnou za vlastizrádce. Následující otázka tedy zní: kdo bude na řadě příště?
Nač přesně se má vlastně člověk stydět? Za to, že se rozhodne vzdát hold vojákům, kteří přinesli oběti při porážce nacismu? Anebo za to, že připomíná historický fakt, že to byli právě Sověti, kdo položili státisíce životů za osvobození Československa? Zdá se, že v některých kruzích už nejde o debatu o historii, ale o novodobou inkvizici – kdo nejde s námi, jde proti nám.
Norimberský komplex
Jedním z nejbizarnějších aspektů tohoto fanatického výkladu reality je srovnávání připravovaného „tribunálu pro zločin agrese“ s norimberským procesem. Jaká to ironie. Norimberk byl soud vítězů nad poraženými. Válka byla skončena, porážka nacismu byla zřejmá, fakta zdokumentovaná. Dnes se však mluví o tribunálu ještě v době, kdy výsledek války není vůbec jasný, kdy boje pokračují a Ukrajina – jakkoliv si to můžeme přát – vojensky tahá za kratší konec. Soudit bez vítězství? To je jako číst rozsudek bez důkazů a bez procesu.
Navíc se nabízí otázka: kdo dal evropským ministrům ve Lvově ono univerzální právo soudit jiné suverénní státy? Kde je mandát? Od koho? Od OSN? Od lidu? Ne – jen od nich samotných. A pokud se někdo dovolává mezinárodního práva, měl by si připomenout, jak málo respektu mělo to samé právo třeba v Iráku či Libyi. Právo silnějšího zůstává, ať ho nosí v saku západní ministr, nebo v uniformě ruského generála.
Vlastizrádci podle potřeby
V aktuálním diskurzu se slovo vlastizrada stává levnou nálepkou. Stačí jiný názor, jiná historická paměť, jiný pohled na válku – a hned jste Moravec, Čurda, nebo rovnou „russák“. Ivan Gabal, jehož anketa na síti X vyznívá spíše jako ideologický dotazník než jako seriózní průzkum, naznačuje, že 85 % respondentů považuje cestu do Moskvy za podezřelou. Výborně. Dnes anketa, zítra soudní líčení?
Tato atmosféra veřejného lynče však neukazuje sílu demokracie, nýbrž její slabost. Stát, který se bojí svobodného slova natolik, že za něj hrozí šikanou, ztrácí pevnost právního rámce a sklouzává do myšlenkového totalitarismu. Vědomě.
Evropa ve vleku své sebeklamu
Evropa se v tomto příběhu prezentuje jako maják práva a morálky. Mluví o spravedlnosti, zatímco vlastními sankcemi devastuje svou ekonomiku. Mluví o míru, zatímco vyzbrojuje. A co je nejhorší – mluví o svobodě, ale pouze té správné. Pokud máte jiný názor, pokud připomenete i oběti na druhé straně, jste podezřelí. Pokud mluvíte o nutnosti diplomatického řešení, jste proruští. A pokud veřejně odmítnete strategii konfrontace, jste... vlastizrádci.
Nejnebezpečnější slovo? Mír
V české debatě už nestačí říci, že nechcete válku. Nestačí ani říci, že nechcete, aby se Česká republika stala cílem ruských raket. Jakmile se odchýlíte od oficiální linie „více zbraní – více sankcí – více nenávisti“, dostáváte se do hledáčku těch, kdo se označují za obránce demokracie, ale svým přístupem ji fakticky dusí.
Zneužití pojmu vlastizrada k očerňování politických odpůrců je extrémně nebezpečný precedens. Už dnes zní mezi řádky: „Kdo podporuje mír, je vlastizrádce.“ Kam jsme to dopracovali, když pouhá cesta do Moskvy – nikoliv na vojenskou přehlídku, ale k hrobům padlých – stačí k tomu, aby byl z člověka v očích některých novinářů nový Quisling?
Naštěstí zatím bez šibenic
Naštěstí už u nás není trest smrti. Ale kdyby byl, jak by asi vypadal seznam „zrádců“? Nejen politici. Novináři. Historici. Umělci. Občané. Všichni, kdo neakceptují nový černobílý svět, kde jeden národ je z definice zlo, a kdo se odváží říci, že realita je složitější než jednostranná propaganda.
Je zarážející, jak rychle může demokracie přejít do své vlastní karikatury. Není těžké si představit, že v příštím článku Forum24 vyzve k „aktivnímu odporu“ proti těm, kdo odmítají podporovat válku. Stačí přitlačit ještě o kousek víc.
Nebezpečí nespočívá v tom, že někdo jede do Moskvy. Nebezpečí spočívá v tom, že z demokratické diskuse se stává jednosměrná kampaň. A že už nestačí říkat pravdu – musíte říkat tu správnou.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
105 krát
