Analýza ukazuje, jak Karolína Brodničková manipulace, překrucování a lži ovlivňují obraz demonstrací 8. května i vnímání veřejnosti v České republice.

Karolína Brodničková: manipulace, překrucování, lži

Karolína Brodničková ve svém článku o připravovaných demonstracích 8. května opět předvádí, jak hluboko může klesnout novinařina, když rezignuje na fakta, férovost i poctivou žurnalistiku. Místo informování veřejnosti Brodničková slouží jako nástroj manipulace, překrucování skutečností a podsouvání polopravd, které mají jediné – očernit oponenty oficiální linie a vyvolat v čtenářích emoce odporu a nenávisti.

Jedním z nejkřiklavějších příkladů manipulace je pasáž o Ladislavu Vrabelovi, o kterém Brodničková tvrdí, že byl v minulosti odsouzen za šíření poplašné zprávy. Co však autorka záměrně zamlčuje, je fakt, že tento rozsudek byl Ústavním soudem zrušen s odůvodněním, že šlo o projev chráněný svobodou slova. Brodničková tuto zásadní informaci zmíní pouze okrajově a navíc s pejorativním dodatkem, že „i pro šíření lží platí svoboda projevu“, čímž se snaží vyvolat dojem, že jde o nějaké absurdní rozhodnutí a že Vrabel je i nadále vinen. Je to vědomá manipulace, jejímž cílem je zafixovat v čtenářích dojem, že Vrabel je „odsouzený dezinformátor“, ačkoliv právní realita je úplně jiná.

Další ukázkou práce s emocemi je tvrzení, že Rusko, které vede agresivní válku proti Ukrajině, zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských zemí. Tento výrok je vytržen z kontextu. Česká republika byla na seznam nepřátelských států zařazena už v roce 2021 v reakci na vyhoštění ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Vrbětice, dávno před vypuknutím války na Ukrajině. Brodničková tento kontext vědomě zamlčuje, aby mohla čtenářům podsunout jednoduchý, emocionální příběh o zradě a nevděku, a tím očernit jakoukoli snahu o diplomatické vztahy s Ruskem.

Stejně tak zamlčuje historickou realitu, když ironicky poukazuje na to, že spolek Svatopluk slaví konec války 9. května, tedy v den, který slaví Rusové. Brodničková ale neřekne, že 9. květen je výsledkem časového posunu při podpisu německé kapitulace a že jej jako Den vítězství slavila celá východní Evropa. Oslava 9. května tedy není žádnou demonstrací proruské náklonnosti, nýbrž historicky zakořeněnou vzpomínkou na konec druhé světové války, kterou Brodničková překrucuje a zneužívá k očerňování.

Obzvláště do očí bijící je dvojí metr, který Brodničková aplikuje v případě Josefa Skály a Petra Klusáčka. Skálovi je vyčítáno, že v 70. letech vítal vojska Varšavské smlouvy, Klusáčkovi, že studoval vysokou školu v Rusku. Obě tyto skutečnosti mají být důkazem jejich údajné proruské orientace. Ovšem u prezidenta Petra Pavla Brodničkové nevadí, že byl aktivním členem komunistické vojenské rozvědky a že ještě začátkem listopadu 2022 stál za svým vlastnoručně psaným životopisem z roku 1987, ve kterém obhajoval sovětský vpád do Československa v roce 1968 a výsměch spolužáků, který si tím vysloužil, mu nevadil. U Pavla se taková minulost bagatelizuje a omlouvá, u jiných je doživotním cejchem. Tento křiklavý dvojí metr je jedním z hlavních důvodů, proč lidé stále méně důvěřují médiím, která si hrají na morální autority.

Další lží je tvrzení, že Dmitrij Medveděv pohrozil smrtí Dominiku Haškovi. Originální citace z ruské agentury TASS je však jiná: Medveděv ironicky doporučil Haškovi, aby „opatrně přecházel silnici“, „nepil pivo v podezřelých podnicích“ a „chodil k psychiatrovi“. Jakkoliv nevkusné a urážlivé tyto poznámky jsou, o přímou smrtelnou hrozbu nejde. Brodničková přesto bez skrupulí překrucuje Medveděvova slova, aby mohla vyvolat silnější emocionální reakci a posílit nenávistný obraz.

Velmi zákeřné je i způsobené podsouvání viny na základě sdílení prostoru. Brodničková píše, že Skála a Klusáček budou na pódiu například vedle Lubomíra Volného, a hned připomene Volného plakáty s Putinem. Tím vytváří dojem, že kdo stojí vedle někoho jiného, automaticky sdílí jeho názory. Přitom v realitě na veřejných shromážděních nikdo nezaručuje, kdo se na pódiu či vedle koho ocitne. Tato forma kolektivní viny je jedna z nejprimitivnějších, ale také nejúčinnějších forem manipulace.

A nakonec působí až tragikomicky, že stejná mediální scéna, která takto otevřeně manipuluje, lže a podsouvá nepravdy, si současně veřejně stěžuje, že čelí nenávisti, výhrůžkám a ztrátě důvěry. Pokud někdo vědomě deformuje realitu a slouží zájmům ideologické kampaně, nemůže se pak divit, že u veřejnosti narazí.

Článek Karolíny Brodničkové není žurnalistikou v pravém slova smyslu. Je to propagandistický pamflet, jehož jediným účelem je očernit určitou část společnosti a vnucovat čtenářům předem připravené emoční šablony. Není to obrana svobody slova a demokracie, jak se Brodničková ráda tváří. Je to jejich parodie.