Komentáře
Německo vyhrožuje: Ultimátum Rusku místo diplomacie
Evropa opět přitvrzuje. Berlín v čele s kancléřem Merzem vznáší vůči Moskvě požadavek na bezpodmínečné příměří – jinak prý přijdou sankce. Německo Rusku adresuje ultimátum, které spíš než k míru směřuje k další eskalaci. Ultimáta a vzkazy přes média ale nejsou cestou k diplomacii.
Německo Rusko ultimátum: Evropa přitvrzuje, výsledek nulový
Znovu jsme svědky toho, jak se Evropa pokouší sehrát roli, na kterou zjevně nemá autoritu ani kapacitu. Berlín v čele s kancléřem Friedrichem Merzem vznáší vůči Rusku ultimáta ve stylu: „Buď přijmete bezpodmínečné příměří, nebo budou následovat sankce.“ Výhružky přitom přicházejí v době, kdy válka na Ukrajině zoufale volá po upřímné a pragmatické diplomacii – ne po dalších politických gestech.
Ultimativní jazyk připomíná diktát, nikoliv mírové úsilí. Výrok typu „Buď přijmete bezpodmínečné příměří, nebo budou následovat sankce“ zní jako parafráze slavné hlášky z filmu Atentát – „Vzdejte se, nic se vám nestane.“ I tehdy šlo o výzvu, která měla spíš zastrašit než nabídnout cestu. Pokud evropské státy opravdu chtějí zprostředkovat příměří, měly by jednat jako diplomaté, ne jako samozvaní vyšetřovatelé s připraveným rozsudkem. Takto formulované požadavky přirozeně vyvolávají odpor – a Rusko na to okamžitě reagovalo odmítnutím.
Je sice hezké, že se v Kyjevě sešla tato partička – německý kancléř Friedrich Merz, francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer – a ladila noty, jak dále na Putina, ale výsledek? Nulový. Rusko jejich návrh příměří smetlo ze stolu a místo toho nabídlo rozhovory v Istanbulu. Evropská diplomacie tak připomíná orchestr bez dirigenta – sice to hraje nahlas, ale falešně.
Zarážející je i jakási posedlost evropských institucí vymýšlet nové a nové sankce. Sankční politika se už dávno stala samoúčelnou činností – místo hledání řešení, jak válku ukončit, se v Bruselu zřejmě soutěží o to, kdo přijde s dalším „tvrdým opatřením“. Možná už je načase, aby měla EU vlastního komisaře pro nové sankce – s kanceláří plnou právníků, kteří budou generovat nápady, jak se „postavit Moskvě“. Otázkou ale zůstává, jestli nakonec neuvalíme sankce sami na sebe.
Evropa totiž není globální supervelmoc. Chová se však tak, jako by jí někdo udělil právo určovat pravidla hry v každém konfliktu, ačkoli bez aktivní účasti Spojených států by neměla ani páky, ani vliv, ani obranné zázemí. Vysílat signál, že právě EU – vnitřně rozdělená, ekonomicky zranitelná a diplomaticky slabá – je hybatelem mírového procesu, není jen iluzorní. Je to nebezpečně klamavé.
A konečně – jednání o míru se nemohou odehrávat přes vzkazy, tisková prohlášení nebo příspěvky na Twitteru. Skutečné dohody vznikají u jednacího stolu, za zavřenými dveřmi, v prostředí, kde se hledají kompromisy – ne v aréně mediálních přestřelek a politických ultimát. Pokud se Evropa chce opravdu zasadit o mír, měla by začít od tohoto základního faktu.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
136 krát
