Komentáře
Čeští vojáci na Ukrajině? Nebezpečný experiment české politiky
Čeští politici znovu otevírají téma vyslání vojáků na Ukrajinu. Místo míru však hrozí eskalace, která může vtáhnout Česko přímo do cizí války.
Čeští vojáci na Ukrajině jako „mírové jednotky“?
Myšlenka vyslání českých vojáků na Ukrajinu se v české politice vrací jako špatně zapomenutý sen. Prezident Petr Pavel i ministryně obrany Jana Černochová už několikrát připustili, že by Česko mohlo být součástí takzvaných mírových jednotek. Politici nám to servírují jako projev „odpovědnosti“ a „podpory mírového procesu“. Jenže za touto líbivou fasádou se skrývá nebezpečný hazard, který by Českou republiku mohl vtáhnout přímo do konfliktu, na jehož konci by nebyl mír, ale ještě větší chaos.
Prezident Pavel v rozhovoru pro ČTK prohlásil, že „Česko by se mohlo stát součástí případných mírových jednotek, protože je aktivním hráčem v mírovém procesu a podporuje napadenou zemi od samého začátku ruské invaze“. Těžko ale říci, o jaký mírový proces se jedná. Česká republika se totiž proslavila především jako dodavatel munice, nikoliv mírových iniciativ. Ministr zahraničí Jan Lipavský navíc na diplomatické scéně prakticky neexistuje, takže o skutečné snaze přispět k jednání se mluvit nedá. Spíše než o mír jde o pokračující muniční proces.
Přirovnání k Jugoslávii? Čeští politici ignorují realitu
Ministryně obrany Jana Černochová uvedla, že po uzavření příměří by působení českých vojáků na Ukrajině mohlo být „podobné jako po vojenském konfliktu v bývalé Jugoslávii“ a že „české jednotky by nebyly na linii dotyku válečného konfliktu“. Prezident Pavel k tomu dodal, že se nabízí možnost „určité demilitarizované zóny podél linie dotyku“, která by podléhala i fyzickému dohledu mezinárodních sil.
Jenže tento příměr je falešný. V Jugoslávii existovala dohoda všech stran a mise měla jasný mandát. Na Ukrajině nic takového neexistuje – a Rusko opakovaně a jednoznačně prohlásilo, že nikdy nepřijme přítomnost vojsk ze států NATO na ukrajinském území. Tato skutečnost je zcela zásadní a čeští politici ji vědomě ignorují.
NATO a přítomnost na Ukrajině jako příčina konfliktu
Jednou z hlavních příčin války byla právě snaha Západu a NATO prosadit svůj vliv na Ukrajině. Představa, že se podaří Moskvu obelstít a vojenskou přítomnost prosadit alespoň pod značkou „mírových jednotek“, je iluzorní. Je to jako kdyby byla myš pověřena hlídáním sýru – výsledek si lze snadno představit.
Politika „když to nejde dveřmi, půjdeme oknem“ je v tomto případě nebezpečným hazardem. Jakýkoliv incident by mohl být Ruskem interpretován jako přímá provokace a Česká republika by se stala účastníkem války.
Čeští vojáci na Ukrajině jako rukojmí cizích her
Zatímco se čeští politici zaklínají mírem, jejich skutečné kroky připomínají spíše pyromana, který běží s vědrem benzínu na hořící dům. Česká republika by se měla zaměřit na to, jak skutečně přispět k jednání a ukončení bojů, nikoliv jak vyslat vlastní vojáky do prostředí, kde by neměli žádnou šanci mír udržet.
Pokud se politici budou dál upínat k iluzi, že právě oni spasí Ukrajinu vojenským angažmá, riskují, že z českých vojáků se nestanou strážci míru, ale rukojmí cizích mocenských her. A to je cena, kterou si naše země nemůže dovolit.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
273 krát
