Komentáře
Nadace navázaná na KSČM a proruské zájmy? No a co!
Novinky.cz přinesly článek Marie Kuželové, podle kterého má nadace navázaná na KSČM a proruské zájmy ovlivňovat českou politiku. Při bližším pohledu však nejde o skandál, ale o politickou hysterii.
Novinky.cz přinesly článek Marie Kuželové o údajné podpoře proruských zájmů nadací spojenou s KSČM. A tady začíná náš kritický pohled. Už samotný titulek nastavuje čtenáři jednoznačnou optiku – strašení proruským vlivem, dramatické obraty a nálepky. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že za celou kauzou není skandál, ale spíše politická hysterie. A tak přichází hlavní otázka: no a co?
Nadace funguje od roku 2000, hospodaří s výnosy z pronájmu nemovitosti a podle oficiálních zpráv přerozdělila více než 59 milionů korun. Tyto peníze směřovaly do spolků, které se věnují české historii, kultuře, jazykové tradici, ale také do organizací, jež mají kritický pohled na NATO nebo EU. Média z toho dělají senzaci, jako by šlo o cosi nelegálního či skandálního. Jenže na charitativní, kulturní a ideové účely posílají peníze i jiné nadace. A mnohdy s daleko většími částkami a s daleko užší vazbou na vládní politiku.
Obviňovat někoho z „proruských zájmů“ proto, že financuje mírové demonstrace nebo kulturní akce, je ukázkou politické hysterie. Pokud se na akcích Klubu českého pohraničí objeví lidé v tričkách s Putinem, je to problém těch konkrétních lidí, nikoliv celé nadace. A pokud se některé organizace staví kriticky k NATO, je to jejich demokratické právo. Demokracie přece není o tom, že budou povolené jen ty názory, které se shodují s oficiální linií ministerstva zahraničí.
Kampaně tohoto druhu však mají jasný účel. V době před volbami se vytahují příběhy, které mají zasáhnout především hnutí Stačilo!, kde KSČM hraje klíčovou roli. Poukazuje se na sdílení příspěvků, na propojení aktivistických spolků, na to, že část z nich dostala podporu od nadace. Ale co je na tom vlastně špatně? Politické strany a jejich sympatizanti si vždy pomáhají různými cestami, finančními i organizačními.
Nadace blízká KSČM se stala terčem, protože její podpora nejde ve směru, který by si přály mainstreamové elity. Stejným metrem se však na jiné instituce neměří. Kolik milionů ročně proudí z nejrůznějších nadací či státních grantů na projekty, které šíří proevropský či proamerický pohled? Kolik veřejných peněz jde na mediální kampaně, think-tanky a neziskovky, které mají za úkol udržovat „správný“ názor? Tam se otázka „proruských zájmů“ neobjevuje – protože jde o zájmy jiné, těmi správnými požehnané.
Celý mediální příběh tak odhaluje především dvojí metr. Pokud jde o nadaci spojenou s KSČM, je to hrozba a skandál. Pokud jde o nadace podporující opačný pól, je to chvályhodná občanská angažovanost. A právě proto se vracíme k ústřední otázce: co je na tom špatně?
V demokracii by přece mělo být normální, že vedle sebe existují různé názory a proudy, které získávají podporu od svých sympatizantů. Pokud je někdo přesvědčen, že NATO není zárukou bezpečnosti, má na to plné právo. Pokud chce nadace podporovat mírové aktivity nebo tradice spojené s českou levicí, má na to právo také. Zpochybňovat to jen proto, že se to nelíbí vládní garnituře, je spíš důkazem, že se demokracie začíná zužovat na jednosměrnou ulici.
A tak se zdá, že skutečným cílem není „odhalit proruské vlivy“, ale umlčet opozici a vytvořit obraz nepřítele, na kterém se lze politicky přiživit. Ale nakonec zůstává jednoduchá, přízemní otázka: no a co?
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
277 krát
