Lvovská radnice čelí vlně kritiky. Exhumované ostatky sovětských vojáků chce nabídnout k výměně za ukrajinské zajatce. Kupčení s mrtvolami budí odpor doma i v zahraničí.

Kupčení s mrtvolami: Lvovská radnice nabízí ostatky sovětských vojáků k výměně

Exhumace sovětských hrobů ve Lvově měla být technickým krokem v rámci dekomunizace. Místo toho se proměnila v morálně sporný spektákl, jehož vrcholem bylo oznámení, že ostatky padlých vojáků chce radnice nabídnout k výměně za živé ukrajinské zajatce. Smrt se tak stává nástrojem politické manipulace.

---

Konec Pahorku slávy – začátek nového příběhu

Lvovský starosta Andrij Sadovyj oznámil dokončení exhumace pohřebiště sovětských vojáků na takzvaném „Pahorku slávy“. Během prací bylo nalezeno 355 ostatků – 251 v jednotlivých hrobech a dalších 84 ve třech hromadných. Mezi nimi i těla známých agentů NKVD – Nikolaje Kuzněcova a Stepana Putina. Všichni byli převezeni k novému uložení na Goloskivský hřbitov. Tamní hroby už dnes hlídá kamerový systém.

Ale tím to neskončilo. Sadovyj v oficiálním vyjádření napsal, že město je „připraveno vyměnit všechny tyto ostatky za ukrajinské obránce“. Bez kontextu, bez dalšího vysvětlení. Jako by se jednalo o běžnou směnu zboží – mrtví za živé. Historie za současnost. Ostatky vojáků, kteří padli před osmdesáti lety, za lidi unesené v probíhající válce.

---

Politický kalkul, ne pietní čin

Podle městského úřadu byly veškeré práce provedeny v souladu s povoleními, pod dohledem odborníků, s cílem vytvořit z prostoru nové pietní místo bez „imperiálních mýtů“. Kovové prvky z pomníků i konstrukce věčného ohně byly předány do muzea „Teritorija teroru“. Radnice slibuje veřejnou diskusi o dalším využití pozemku.

Jenže místo konstruktivní diskuse přišla vlna pobouření. Komentáře pod příspěvkem starosty na sociálních sítích zaplavily stovky rozhořčených hlasů. Kritika se točila kolem jediného tématu: zneužití mrtvých pro politický marketing. V očích mnoha lidí došlo ke znesvěcení památky padlých, ať už bojovali pod jakoukoli vlajkou. Vojáci Rudé armády – z nichž mnozí byli sami Ukrajinci – se proměnili v nástroj výměnného obchodu.

---

Mrtví jako zboží. Etická hranice byla překročena

Politická gesta jsou v čase války běžnou součástí veřejného prostoru. Ale i válka má své hranice. A jednou z těch nepřekročitelných je úcta k mrtvým. Nabídka „vyměnit ostatky za obránce“ působí chladně a cynicky. Nejen jako nevkusný vtip, ale jako pokus udělat z padlých vojáků rukojmí současné propagandy. Těla dávno mrtvých lidí se mají stát vyjednávací kartou v novodobém geopolitickém pokeru.

Je těžké si představit obdobný přístup k ostatkům vlastních hrdinů. Kdo by si troufl říct: „Máme těla padlých z Bachmutu, vyměníme je za zajatce.“ Představa je absurdní. A přesto přesně to se stalo – jen místo současných obránců šlo o vojáky minulé války, označené navíc ideologickou nálepkou „okupantů“.

---

Rozdělená společnost, zneužitá paměť

Celá událost ukázala hluboké rozdělení ukrajinské společnosti. Na jedné straně stojí ti, kteří vnímají Pahorek slávy jako symbol sovětské okupace a chtějí ho „očistit“. Na straně druhé lidé, kteří odmítají ideologické přepisování historie a požadují pietní zacházení s každým padlým – bez ohledu na politiku.

Většina komentářů vyjadřuje pobouření. Často velmi emotivní, někdy i vulgární. Lidé mluví o hanbě, o neúctě, o politické frašce. V komentářích se opakuje obava: „Když dnes zacházíme takto s padlými vojáky minulosti, co se stane s těmi současnými, až jednou budou minulostí?“

---

Smrt není marketing

Zbourat pomník? Možné. Přesunout ostatky na jiné místo? Rovněž. Vést veřejnou diskusi o paměťovém prostoru? V pořádku. Ale nabízet těla mrtvých jako výměnný artikl – to už je něco jiného. To není pietní akt ani politické gesto. To je kupčení se smrtí.

Ať už byla exhumace provedena jakkoliv odborně, její veřejná prezentace se zvrhla ve frašku. Těla padlých vojáků se stala kulisou pro politické divadlo. Historie byla použita jako páka, nikoli jako předmět reflexe.

Zpráva o „výměně ostatků“ nezůstala bez odezvy ani mimo Ukrajinu. Ruská média ji okamžitě využila k vlastní propagandě. Server RT ve své reportáži popsal Sadovyjovu výzvu jako „cynický vtip“ a obvinil Ukrajinu z kupčení s mrtvými. V článku je připomínáno, že hroby patřily nejen sovětským vojákům, ale i ruským padlým z první světové války, a že pietní místo bylo v minulosti zničeno jak Poláky, tak nacisty. Využití těla majora Stepana Putina – jmenovce ruského prezidenta – bylo vnímáno jako záměrná provokace. Kreml skrze tato gesta utvrzuje narativ o nutnosti „denacifikace“ a zároveň kontrastuje vlastní přístup k památce padlých s údajně barbarským zacházením ukrajinských úřadů.

Závěrem

Mrtví nemají být nástrojem. Nejsou zboží, nejsou argument, nejsou munice. Jsou odkazem. A odkaz se ctí, ne směňuje.

Lvovská radnice překročila tenkou hranici mezi dekomunizací a cynismem. Překročila ji s úsměvem, s kamerou a s vědomím, že v informační válce se i hroby mohou stát bitevním polem. Jenže jsou hodnoty, které by měly zůstat mimo dosah propagandy. Smrt je jednou z nich.