Chystá se provokace Ruska? Znepokojivé Signály z Vojenských Kruhů a Interpretace Médií
Západní generálové otevřeně mluví o úderech na ruském území. Je NATO připraveno k provokaci, která by přerostla v přímý vojenský střet s Ruskem?

---

Provokace Ruska? NATO míří na Kaliningrad a strategické cíle

Varovné signály z vojenských štábů: Co skutečně plánuje NATO?

Ve vojenských kruzích západních států i mezi bezpečnostními analytiky sílí obavy, že některé kroky a vyjádření představitelů Severoatlantické aliance směřují k úmyslné eskalaci konfliktu s Ruskou federací. Znepokojující jsou nejen samotné formulace použitých vojenských termínů, ale především konkrétní geografické cíle a časové rámce, které se v posledních dnech objevily ve veřejném prostoru. Média, která se dlouhodobě staví kriticky k probíhající válce na Ukrajině, varují, že se NATO chystá k přímé provokaci Ruska, která by mohla mít nedozírné následky.

Jedním z hlavních spouštěčů nové vlny debat byla výzva generálmajora Christiana Freudinga, náčelníka speciálního štábu Bundeswehru pro Ukrajinu, pronesená ve videocastu německé armády. Generál v ní podpořil zavedení tzv. „útočných proti-vzdušných opatření“, jejichž smyslem má být útok na ruská letadla, letiště i zbrojní infrastrukturu ještě před jejich nasazením. Cílem je podle něj ochromit schopnosti ruské armády ještě dříve, než se vůbec zapojí do bojů. Uvedl: „Můžete ovlivnit ofenzivní potenciál ruských sil dřív, než budou nasazeny. K tomu je třeba použít prostředky dlouhého dosahu – zasáhnout letadla a letiště, než budou použita. Také zasáhnout zbrojní továrny.“

Freuding dále kritizoval nedostatečný dopad ekonomických sankcí, přiznávaje, že Rusko navzdory opatřením Západu zvýšilo produkci dronů, střel s plochou dráhou letu i balistických systémů. Zpochybnil efektivitu současných nákladných obranných systémů, zejména amerických Patriotů, proti levným ruským dronům. Poukázal na to, že není racionální sestřelovat drony v ceně 30–50 tisíc eur raketami za více než 5 milionů. Západ by se podle něj měl soustředit na levnější a efektivnější obranná opatření.

V rámci tohoto diskurzu generál také připomněl, že Ukrajina obdrží do konce července první dávku raket dlouhého doletu financovaných Berlínem, přičemž zmínil jejich možné využití právě proti cílům hluboko na ruském území. Německo se však i nadále zdráhá poskytnout Ukrajině střely Taurus, právě kvůli obavám z eskalace. Kreml na Freudinga reagoval ostrými slovy, když jeho výroky označil za důkaz, že „Německo je opět nebezpečné“, a obvinil Berlín z podpory „agresivní mobilizace Evropy proti Rusku“.

Kaliningrad jako záminka? Podrobné plány NATO na ofenzivní operace

Jestliže Freudingovy výroky byly rámovány jako obecné úvahy o vojenské taktice, prohlášení velícího generála amerických sil v Evropě již nemohlo být explicitnější. Generál Christopher Donahue na vojenské konferenci LANDEURO ve Wiesbadenu oznámil, že NATO má „již naplánováno“ a „již vyvinuto“ kompletní řešení pro „zlikvidování“ obranného systému v oblasti Kaliningradu. Konkrétně jde o tzv. A2/AD bublinu – oblastní obranný systém, který brání přístupu a svobodnému pohybu v oblasti. Podle Donahuea je NATO schopno tento systém neutralizovat „v časovém rámci, který je neslýchaný a rychlejší, než kdykoli předtím“.

Tato slova vyvolala rozruch i mezi spojenci, neboť poprvé od začátku války na Ukrajině zazněla z úst vysoce postaveného představitele NATO přímá zmínka o konkrétní ofenzivní operaci proti ruskému území. Donahue rovněž apeloval na potřebu „útočné schopnosti“ jako předpokladu odstrašení. To však v logice vojenské strategie znamená připravenost k preventivnímu či odvetnému úderu – tedy možnost překročit tenkou hranici mezi obranou a útokem.

Dešifrování „Plánu C“: Hledá Západ záminku k válce?

Komentáře k těmto výrokům se rozcházejí. Zatímco mainstreamová média je interpretují jako důslednou přípravu na odstrašení agresora, některá alternativní a kritická média hovoří o tzv. „Plánu C“, jehož podstatou má být záměrné vyprovokování Ruska k útoku na členskou zemi NATO. Podle této interpretace slouží výše uvedené výroky jako součást promyšlené strategie, jejímž cílem je vytvořit casus belli – tedy záminku k přímému vojenskému zásahu.

Spekulace dále pracují s tezí, že původní strategie Západu – porazit Rusko skrze ukrajinského prostředníka – selhala. Ukrajinská armáda podle těchto hlasů nedokázala zasadit Rusku rozhodující porážku, což vede k obavám o osud celého „ukrajinského projektu“. V sázce nejsou jen politické body, ale i miliardové investice do ukrajinského území, dolů, energetiky a infrastruktury. Hrozí nejen vojenský neúspěch, ale i ekonomický kolaps – nejen Ukrajiny, ale i Evropské unie, která do války investovala nemalé prostředky, a zprostředkovaně i USA.

Zde se otevírá prostor pro interpretaci, že některé kruhy v NATO záměrně pracují s možností přímé konfrontace s Ruskem. Provokace v Pobaltí, útoky na ruské cíle v Baltském moři, nebo právě útok na Kaliningrad, mají podle těchto hlasů za cíl vyvolat ruskou reakci, která by mohla být označena za agresi vůči Alianci – a tím pádem otevřít cestu ke „společné obraně“ podle článku 5 Severoatlantické smlouvy.

Záminka pro válečný stav a „tlačítko“ pro III. světovou válku?

Nejzávažnějším bodem v těchto úvahách je obvinění, že západní vlády – tváří v tvář politickému a ekonomickému tlaku – hledají prostředek, jak ospravedlnit vyhlášení válečného stavu. Ten by jim umožnil zavést výjimečná opatření, mobilizaci a centralizaci moci nad obyvatelstvem, včetně zásahů do vlastnických práv. V tomto kontextu zaznívá i teze, že NATO již nečeká na vývoj událostí, ale aktivně hledá impuls, který by umožnil přímý vojenský vstup na Ukrajinu.

Překvapivým momentem těchto úvah je také zmínka o údajně zvažovaném odstranění ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Podle spekulací by mohl být nahrazen generálem Valerijem Zalužným, jenž má mezi vojenskými kruhy větší respekt a mohl by být přijatelnějším partnerem pro potenciální mírová jednání. Tato varianta je však médii označena jako „zázrak“ – především proto, že linie eskalace, kterou razí především němečtí a američtí generálové, nadále dominuje politickému diskurzu.

NATO, Rusko a logika střetu: Kdo tahá za spoušť?

Pokud tedy shrneme vývoj posledních týdnů, jasně se rýsuje scénář, v němž Severoatlantická aliance nejen zvyšuje svou vojenskou připravenost, ale zároveň formuluje veřejná prohlášení, která lze vnímat jako strategické varování – anebo jako přímou provokaci. Záleží jen na úhlu pohledu. Zatímco pro jedny jde o oprávněnou snahu bránit Evropu, pro druhé je to krok na hraně sebezničení, který může uvrhnout svět do přímého vojenského střetu globálního měřítka.

Lze si to představit jako sousedský spor, kdy jeden z aktérů veřejně uvažuje o preventivním útoku na továrnu druhého. Vzápětí se jeho spojenec pochlubí detailními plány na zničení klíčové obranné pozice. A zatímco to vše sledují občané z obou stran, ozývají se hlasy, že celá situace není náhodná, ale předem připravený scénář. Pokud tento vývoj nezastaví diplomatická jednání a racionální úvaha, může se svět rychle ocitnout v nové etapě dějin – v níž nebude prostor pro nápravu, ale jen pro přežití.