Známí čeští umělci podpořili plán vlády na masivní zbrojení, které má podle premiéra Fialy vést k trvalému míru a větší bezpečnosti Evropy. Zatímco oni apelují na solidaritu a oběť, miliony obyčejných Čechů řeší, jak zaplatit nájem a nezůstat o hladu. Znamená „mír“ opravdu jen více zbraní? A kdo ponese náklady této nové válečné vize?
Ve chvíli, kdy se Česká republika potýká s rekordním zadlužením, inflací a statisíce domácností balancují na hranici chudoby, rozhodla se skupina známých umělců vystoupit na veřejnost s výzvou k podpoře vládního zbrojního programu. V prohlášení, které má působit jako apel na obranu evropské bezpečnosti, ve skutečnosti zaznívá nepokrytá výzva k militarizaci a dalšímu zvyšování výdajů na armádu – a to navzdory faktu, že už dnes slyšíme o škrtech ve zdravotnictví, školství či sociálních službách.
Podporovatelé plánu premiéra Petra Fialy mezi umělci v čele s hercem Ivanem Trojanem, spisovatelkou Kateřinou Tučkovou nebo hudebníkem Michaelem Kocábem píší: „Uskutečnění tohoto plánu si vyžádá řadu let, rozsáhlé investice a může se projevit snížením naší životní úrovně.“ Jak velkorysé. Otázka však zní – čí životní úroveň přesně mají na mysli?
Podle Českého statistického úřadu žije v Česku více než 3 miliony lidí pod nebo těsně nad hranicí chudoby. Každý další výdaj státu na zbrojení – který často končí u zahraničních zbrojovek – je odepřenou pomocí samoživitelkám, seniorům nebo nemocným dětem. Je naprosto nepochopitelné, že právě umělci, kteří se historicky stavěli za lidskost, mír a solidaritu, dnes volají po zbrojení a militarizaci společnosti, jako by neexistovala jiná cesta.
Premiér Fiala žádá občany, aby „vydrželi“ a připravili se na dlouhá léta obětí. Umělci ho v tom horlivě podporují – ale kolik z nich bude skutečně muset vydržet? Kolik z těchto veřejně známých jmen pocítí pokles životní úrovně, šetření na energiích nebo další vlnu drahých potravin? A kolik z nich si půjde stoupnout do zákopu, pokud by opravdu došlo k nejhoršímu?
Je zarážející, že v celém prohlášení nepadne jediné slovo o diplomatickém úsilí, o hledání mírového řešení nebo o roli OSN a mezinárodních organizací. Zbrojení se prezentuje jako jediné možné řešení, zatímco diskuze o alternativách zůstávají zcela mimo rámec. Umělci, kteří dříve zpívali o míru a hráli o lidské důstojnosti, dnes podporují plán, který se nebojí přinést do společnosti další napětí a oběti.
Není na čase se ptát, pro koho se ten „trvalý mír“ vlastně buduje? A kdo na něj doplatí?
