Jan Šnajdr u Jany Bobošíkové: Okamura, bezpečnostní hrozby a vliv USA na Evropu
V rozhovoru s Janou Bobošíkovou v pořadu Aby bylo jasno bezpečnostní analytik Jan Šnajdr komentuje trestní stíhání Tomia Okamury, selhání v ochrance prezidenta Pavla, kritický nedostatek policistů i vliv USA na evropskou politiku a bezpečnost.
Rozhovor s bezpečnostním analytikem Janem Šnajdrem o aktuálních otázkách české i světové politiky ještě podrobněji.
Trestní stíhání Tomia Okamury a dopady na společnost: Jan Šnajdr se domnívá, že trestní stíhání předsedy opoziční strany SPD, Tomia Okamury, nepředstavuje velké riziko pro důvěru veřejnosti v demokratický systém. Očekává, že státní zástupci a policisté budou při svém rozhodování opatrní, aby si zachovali profesní čest i po případných změnách v politické situaci po volbách. Šnajdr odhaduje, že se celá záležitost bude táhnout delší dobu, možná i s cílem oddálit rozhodnutí až po volbách, aby se předešlo poškození Okamurovy politické strany. Současně však připouští, že pro samotného Okamuru je situace vážná, protože mu hrozí i nepodmíněný trest vězení. Nicméně, Šnajdr vidí v Okamurovi "bojovníka", kterého toto stíhání spíše posílí, podobně jako sankce posílily Rusko. Šnajdr zároveň kritizuje, že je politik vydáván za "plakát", který kritizuje jevy, jež jsou v sousedním Německu běžné. Tento krok podle něj může vést k radikalizaci části české společnosti a eskalaci politického napětí. Šnajdr se odvolává na stanovisko bývalé ministryně Válkové, která uvedla, že i když se jí reklama nelíbí, nepovažuje ji za věc trestního stíhání. Zdůrazňuje, že trestní stíhání má být až ultima ratio.
Selhání v ochrance prezidenta Pavla: Šnajdr ostře kritizuje selhání v ochrance prezidenta Petra Pavla, kde byli někteří členové ve službě pod vlivem alkoholu. Označuje to za ostudu a ilustraci nepochopení prezidentské funkce ze strany Petra Pavla. Podle něj je celá situace adekvátní rozkladu, který je u ozbrojených složek tragický. Šnajdr také poukazuje na to, že lidé v ochrance prezidenta jsou těžce nekvalifikovaní, protože neumějí řídit v opilosti, což je v kritických situacích naprosto nezbytné. Dále dodává, že tito lidé jsou "gumy", které má prezident kolem sebe. Šnajdr si myslí, že prezident Pavel jim dal pokyn, aby se napili. Uvádí, že si z prezidenta dělají spíš srandu, a nemyslí si, že by ho někdo chtěl fyzicky napadnout. Podle Šnajdra stačí, aby prezidenta Pavla obklopovali vzrostlí muži.
Nedostatek policistů a bezpečnostní rizika: Šnajdr upozorňuje na kritický nedostatek policistů v České republice (chybí 6000 policistů), což má negativní dopad na preventivní roli policie. Zdůrazňuje, že policisté by měli být vidět na ulicích, mít místní znalost a občané by k nim měli mít důvěru. Šnajdr se nediví, že se lidé do policie nehrnou, a kritizuje atmosféru v policii a politické tlaky, které vedou k fluktuaci policistů. Zmiňuje také, že v policii stále přetrvává čárkový systém a falšování statistik, což demotivuje ty, kteří do policie vstupují jako "srdcaři". Šnajdr zmiňuje, že by policie měla dělat spíš něco proto, aby lidé neodcházeli. Dodává, že atmosféra v policii ze strany politických tlaků není ideální.
Kauza drony v armádě: Šnajdr vnímá kauzu kolem nákupu dronů jako okrajovou, avšak s psychologickým dopadem. Upozorňuje na roli jistého fanatika, který se neohlíží na svou minulost a jedná podle toho, kdo nejvíce platí. Existuje podezření z netransparentního navyšování cen dronů prostřednickou firmou a vzniku černých fondů. Šnajdr doporučuje Finančnímu analytickému útvaru Ministerstva financí, aby se případem zabýval a sledoval tok peněz. Vyjadřuje podporu ministryni obrany Janě Černochové v její snaze o civilní kontrolu nad armádou a zdůrazňuje klíčovou roli státního zastupitelství, které by mělo podpořit vojenskou policii v jejím vyšetřování. Šnajdr uvádí, že ministryně stojí proti vznikající vojenské chuntě.
Únik dat v Ústřední vojenské nemocnici: Šnajdr se vyjadřuje k úniku citlivých dat v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Spekuluje o možné nedbalosti nebo úmyslu rozvrátit atmosféru v nemocnici. Kritizuje outsourcování služeb v ozbrojených složkách a preferuje státní kontrolu. Šnajdr si neumí představit, jak mohlo dojít k tomu, že zaměstnanci obdrželi soubor s cizími údaji, který byl zaheslován jejich vlastním heslem. Neví, jestli to byla nedbalost nebo úmysl.
Výpadky léků a bezpečnostní dopady: Šnajdr zdůrazňuje negativní psychologický dopad dlouhodobých výpadků klíčových léčiv na obyvatelstvo. S úlevou zaznamenal, že se začalo hovořit o zvýšení zásob státních hmotných rezerv. Prosazuje striktní plánování a vyžadování smluv v oblasti léčiv a státní soběstačnost v produkci kritických léčiv. Vyjadřuje nesouhlas s kolegyní Hankou Lipovskou a domnívá se, že volný trh není v oblasti léčiv nejlepším řešením.
Green deal a energetická strategie: Šnajdr kritizuje evropskou energetickou strategii, která je podle něj ve skutečnosti americká. Upozorňuje na to, že Spojené státy ovládají energetický trh v Evropě a že se Evropa sama ideologicky odstřihla od laciných energií. Kritizuje české politiky za to, že se zbavili závislosti na Rusku a "vlétli do americké tlamy". Šnajdr uvádí, že energetická strategie týkající se Evropy existuje, ale není evropská.
Kritika amerického viceprezidenta Vence a migrace: Šnajdr souhlasí s kritikou amerického viceprezidenta Vence ohledně vylučování populistických stran z politické debaty v Evropě a vnímá masovou migraci jako větší hrozbu pro demokracii než ruské vměšování. Připomíná, že zločinná politika Spojených států vyhnala mnoho migrantů z jejich zemí a oslabila Evropu. Oceňuje Vencův výrok a připomíná slova Olega Gordějevského o tom, že je třeba zapojit Rusko do hry, protože skutečné nebezpečí je na východě a jihu.
Mírová jednání o Ukrajině: Šnajdr konstatuje, že Evropa se stala přívažkem amerických přání a není brána vážně velmocemi. Ukrajina byla vždy používána jen jako nástroj proti Rusku. Evropě bude přisouzena role úklidu a stabilizace Ukrajiny po konfliktu. Amerika si vyjedná přístup k nerostným surovinám a Evropa bude řešit následky. Uvádí, že Evropa nehraje důležitou roli v těch strategických věcech.
USAID a financování neziskových organizací: Šnajdr upozorňuje na ukončení financování z agentury USAID a obává se, že progresivistické kruhy najdou jiné cesty financování. Zmiňuje se o neprůhledném financování neziskových organizací a potřebě zákona o registraci zahraničních agentů. Upozorňuje, že cílem financí poskytovaných USAID je podpora realizace cílů a záměrů zahraniční politiky USA. Šnajdr uvádí, že by se měly ty neziskovky samy zasazovat o to, aby byl přijat zákon obdobný tomu americkému fara.
Bombardování Drážďan a Prahy: Šnajdr připomíná bombardování Drážďan a Prahy v únoru 1945. Zpochybňuje verzi o chybě navigace při bombardování Prahy a spekuluje o zbavování se bomb nebo úmyslném zničení továren. Zdůrazňuje, že bombardování Prahy by mělo být podrobeno objektivnímu historickému zkoumání. Šnajdr uvádí, že se možná zbavovali bomb a někde se na to vymluvili.
Kniha Jeremyho Scahilla "Tajné války": Šnajdr doporučuje knihu Jeremyho Sahilla "Tajné války", která odhaluje pokrytecké chování Spojených států v oblasti politických atentátů. Zmiňuje, že Richard Clark řekl, že tajné operace v 50., 60. a 70. letech minulého století nebyly nic povznášejícího.
Jana Bobošíková, Aby Bylo Jasno, Jan Šnajdr, Tomio Okamura, Bezpečnostní analýza, Policie ČR