Rozhovory & debaty
Jsme ve válce? Jan Schneider o rozkladu státu a selhání vlády
Co zbylo z demokracie, když válku může zahájit jediný muž?“ Bezpečnostní expert Jan Schneider v pořadu Jsme ve válce? pojmenoval selhání vlády, rozpad práva i pokrytectví Západu
Jsme ve válce? Jan Schneider rozebírá rozklad státu i vnější hrozby
V nejnovějším vydání pořadu Jsme ve válce? se moderátorka hned v úvodu obrátila k divákům s varováním, že tentokrát půjde o mimořádně závažnou agendu. Diskuse se měla tentokrát dotknout témat, která se běžně v hlavních médiích neobjevují: parlamentní prázdniny v čase údajné války, Bitcoinová kauza a role ministra financí jako možného bezpečnostního rizika, činnost Bezpečnostní informační služby i globální vojenské strategie USA, Izraele a Íránu. Hlavní otázka přitom zněla jasně: Co zbylo z demokracie, když válku může zahájit jediný muž? Hostem pořadu byl bezpečnostní expert a bývalý zpravodajec Jan Schneider, který hned od prvních minut nastavil tón: ostrý, nelítostný, ale zároveň analyticky hluboký.
Tříměsíční parlamentní prázdniny ve stavu války?
Rozhovor začal zmínkou o prohlášení šéfa poslaneckého klubu ODS Marka Bendy, že Poslanecká sněmovna pro toto volební období v podstatě skončila. Poslance tak čekají tříměsíční prázdniny se zvýšenými platy, což vyvolalo ostrou reakci. Schneider ironicky poznamenal, že jeho manželka, bývalá učitelka, trefně glosovala situaci slovy: „Proč prázdniny? Vždyť se ještě nic nenaučili.“ Podle něj poslanci sice „hodně schůzovali“, ale výstup je minimální – neumějí prostě dělat politiku. Odmítl i výmluvy, že by opozice jednání zneužila. Právě opozice má být pojistkou demokracie, ne obětním beránkem.
Bitcoinová kauza a bezpečnostní riziko ve vládě
Dalším tématem byla Bitcoinová kauza, která podle moderátorky stále neutichá. Schneider označil vládu za bezpečnostní i existenční riziko pro stát, přičemž ministr financí Stanjura je toho výmluvným symbolem. Zákon navržený Stanjurou měl osvobodit zdanění kryptoměn do 40 milionů korun – údajně kvůli drobným podnikatelům, ale v realitě šlo o otevření dveří pro obrovské přesuny peněz.
Schneider připomněl, že šéf Stanjurovy kanceláře Filip Benda zadržoval písemnost 40 dní, ale ministr to pokládá za normální. Benda to „vezme na sebe“ a Stanjura mu odpustí. To je podle něj naprosto neuvěřitelný skandál. Přirovnal ho k Čapímu hnízdu – jen s tím rozdílem, že tam se nedalo nic dokázat 17 let, kdežto Bitcoinová kauza je „rána jak do zdi“ a rychle zametená pod koberec.
Znepokojivý je také fakt, že žádná auditorská firma se nehlásí k provedení nezávislého auditu, a dozor má vykonávat bývalý ústavní soudce za statisíce. Schneider to považuje za důkaz rozpadu právního státu – zvláště, když ministryně spravedlnosti Dekroa má pozastavené členství v advokátní komoře, ač se tituluje advokátkou.
BIS a mládež: Skutečná hrozba, nebo odvádění pozornosti?
Do hledáčku se dostala i Bezpečnostní informační služba (BIS), která odhalila plán dvou mladíků zapálit brněnskou synagogu. Její šéf Koudelka varoval před zradikalizovanou mládeží, ale podle Schneidera šlo o výjimku, nikoliv obecný trend. Tento jediný úspěch přičítá konkrétní složce BIS – protiteroristickému odboru, který funguje v mezinárodní součinnosti. Přesto Koudelka vystoupil na tiskovce, ač k tomu neměl mandát – místo něj tam měli být policisté nebo státní zástupci.
Naopak nevůle veřejnosti vůči vládě podle Schneidera nesouvisí s radikalizací, ale s přirozenou reakcí občanů na styl vládnutí. Vejce mířící na Stanjuru nejsou projevem extremismu, ale zoufalství. Příkladem moci zneužité proti občanovi byl případ lídra hnutí Stačilo Sterzika, jenž dostal vysokou pokutu a zákaz řízení kvůli přelepené SPZ. Schneider to považuje za účelové pronásledování.
NATO, Pavel a role Česka: Ztráta identity i důstojnosti
V části pořadu věnované mezinárodní politice a NATO se Schneider opřel do prezidenta Pavla i české diplomacie. Na summitu v Haagu seděl Pavel vedle Trumpa – muže, kterého nazval „odpudivou bytostí“. Schneider to označil za ukázku falešné diplomacie: „Správný rozvědčík musí umět mimikry dělat. Pavel je gumový méďa – stiskneš ho a vydá příslušný zvuk.“
Fotografie z New York Times, na níž byl Pavel z titulky oříznut, podle něj přesně vystihuje postavení Česka – snažíme se být vidět, ale ideologickým předkláněním ztrácíme důstojnost. Ač jsme malý stát s potenciálem, „chrochtáme blahem“, když se z nás stává kolonie.
Pět procent HDP na obranu? Nebezpečný hazard místo bezpečnostní politiky
Závazek NATO utrácet až 5 % HDP na zbrojení, částečně pro Ukrajinu, považuje Schneider za ekonomický zločin. Peníze budou chybět ve školství, zdravotnictví, důchodech. Vládu označil za možného pachatele sabotáže, protože upřednostňuje zbrojení před skutečnou obranou – tedy záchranným systémem, infrastrukturou a sociální soudržností.
Skepticky komentoval i nákupy F-35. Podle něj jsou zbytečné, nahrávají jen americkým zájmům, zatímco český stát je rozkradený a demotivovaný k obraně. Vláda podle něj už dávno nejedná v zájmu občanů, a možná ani v rámci zákona.
Užitečný idiot nebo diplomatický trpaslík?
Jan Schneider si nebral servítky ani vůči zahraniční politice Česka vůči Ukrajině. Přítomnost Zelenského na summitu a česká radost, že v deklaraci není zmínka o jeho vyloučení, označil za „diplomacii na ruby“. Podle něj se Česko stává užitečným idiotem, který tlačí víc než USA samotné. Přirovnal to k roku 1989, kdy „my jsme ještě statečně bojovali proti Rusku, když všichni ostatní už věděli, že je konec“.
Sankce proti Rusku: Pokrytecký rituál, který bolí Evropu
Potvrzení, že české firmy obcházejí sankce přes třetí země, jen podtrhuje Schneiderovo přesvědčení, že celý systém je drahou iluzí, která poškozuje hlavně evropské firmy. Policie a BIS mají přitom možnost zasáhnout – pokud nevědí, měli by být odvoláni. Sankce se podle něj stávají jen dalším způsobem, jak přesměrovat peníze do vybraných kapes.
Írán, USA a iluze války: Divadlo pro kamery?
Rozhovor se stočil i k napětí mezi USA, Izraelem a Íránem. Schneider spekuloval, že útoky byly zčásti inscenované, a nevedly ke skutečnému poškození íránských zařízení. Domnívá se, že inspektoři IAEA porušili své pravomoci a že Američané si spíše „zkoušeli bomby“, než že by vedli reálnou válku. Trump dnes mluví o investicích do Íránu – důkaz, že válka možná nebyla vůbec vážná, ale sloužila jinému cíli: obchodnímu zisku.
Kdo má bombu, má klid
Na otázku, zda má Írán právo na jadernou zbraň, Schneider odpověděl, že neexistuje důvod mu v tom bránit. Zmínil fatwu ajatolláha Chomejního, která zakazuje jaderné zbraně, a kritizoval pokrytectví, kdy Západ této fatwě nevěří, ale jiné přijímá. Připomněl, že státy jako KLDR nebo Izrael buď smlouvy o nešíření nepodepsaly, nebo od nich odstoupily.
Poučení z historie: Chytří Peršané a hloupý Američan
Na závěr doporučil knihu bývalého agenta CIA Roberta Baera „Jak naložit s ďáblem“. Podle něj Írán sehrál klíčovou roli ve vtažení USA do války v Iráku – skrze dezinformace dodané Ahmadem Čalabím. USA byly manipulovány „mladým silným, ale hloupým klukem“, aby rozbily Irák, zatímco Írán zůstal stát a posílil.
Prázdniny, ANO a Pazderková: Postřehy z české kotliny
Na závěr pořadu odpovídal Schneider na dotazy diváků. Věří, že lidé budou moci v říjnových volbách vyjádřit svůj postoj ke „prázdninovým“ poslancům. Možné spojení ANO a STAN považuje za sebevraždu Babiše. K herečce Pazderkové řekl, že ji zná jen kvůli Fialovi, že není půvabná, ani chytrá, a její úroveň je přibližně stejná jako Fialova.
Zpochybnil i závaznost článku 5 NATO, který je podle něj pouze politickým ujednáním, nikoli povinností. Poukázal na Španělsko, které se postavilo proti navyšování výdajů. To považuje za reálnou bezpečnostní politiku.
Demokracie ve válce – nebo jen iluze moci?
Závěrečná slova patřila úvaze o stavu demokracie. Schneider znovu zopakoval, že pokud válku může vyhlásit jediný muž bez mandátu, není to demokracie, ale parodie na ni. Otázka „Jsme ve válce?“ tak zůstává otevřená. Nejen vůči vnějšímu světu, ale především sami vůči sobě.
Celý rozhovor ke zhlédnutí na Aby bylo Jasno
-
Kategorie
Rozhovory a debaty -
Hity
83 krát
