SPOLU: „Vize 2030“ aneb PR v přímém přenosu

Článek Brodníčkové o programu SPOLU působí jako pečlivě připravený reklamní leták. Už úvodní pasáž rezonuje optimismem:

„Představte si Českou republiku, která po dalších čtyřech letech odpovědné práce udržela správný směr. Ne díky slibům, ale reálnou prací s konkrétními výsledky.“

Následuje seznam slibů: růst HDP, vyšší mzdy, dostupné bydlení, stovky kilometrů dálnic a vysokorychlostní železnice. Kritika se omezuje jen na drobnou poznámku, že některé sliby z roku 2021 nebyly splněny. Celkový dojem? SPOLU má plán, SPOLU ví, co dělá.

Text připomíná předvolební brožuru – a role novinářky se omezuje na roznášku vize.

Stačilo!: „studenti, skladník i hrobník“

Úplně jinak ale vypadá článek o kandidátech SOCDEM za Stačilo!. Už samotný titulek nastavuje tón:

„Kandidáti SOCDEM za Stačilo! jsou studenti, skladník i hrobník. Známá jména chybí.“

Čtenář se tak hned dozví, že nejde o seriózní politickou sílu, ale o partu anonymních postav z periferie. Program hnutí? Ten je vedlejší.

Brodníčková se místo toho vyžívá v kádrování a v lovu na kontroverze: starosta, který spolupracoval s DSSS, právník spojený s Paroubkem, skladník, který kritizuje prezidenta Pavla. Z kandidátky se tak stává katalog skandálů a „podivných profesí“.

Dokonce i když připustí, že „polovina kandidátů má vysokoškolský titul“, vzápětí to pohřbí výčtem, který má působit směšně: „mechanici, promítači, hrobníci“. Pointa je jasná: tihle lidé do politiky nepatří.

Když jedni mají „vizí“, druzí „hrobníka“

Na těchto dvou textech je názorně vidět, jak média ovlivňují veřejné mínění ne přímo lží, ale selekcí a rámováním reality.

• SPOLU dostává slova jako „vize“, „stabilní růst“, „prosperita“, „pevná součást Evropy“.
• Stačilo! je spojeno s výrazy „skladník“, „hrobník“, „extrémisté“, „odmítání kandidatury“, „odchod 1300 členů“.

Novinářka přitom pracuje se stejnými fakty – ale zvolený rámec dává čtenáři jasnou emoci. Jedni jsou budoucností, druzí ostudou.

Média jako politický aktér

Tohle už není o Brodníčkové samotné. Její dvojí metr je jen ukázkou, jak média v Česku fungují: jedním stranám pomáhají budovat důvěryhodnost, druhé shazují na úroveň anekdot.

Nejde o klasickou novinařinu, ale o mediální dramaturgii politiky. A právě proto se voliči rozhodují nikoli podle programů, které často ani neznají, ale podle dojmu, který jim média podsouvají.

Když se o SPOLU mluví v kontextu „vizí“ a „investic“, působí seriózně. Když se o Stačilo! mluví v kontextu „hrobníků a DSSS“, působí nedůvěryhodně. A voliči si odnesou závěr, který novinářka chtěla.

Dvojí metr není náhoda

Karolína Brodníčková v jednom týdnu ukázala dva zcela odlišné přístupy: PR servis pro vládu a ironické kádrování opozice. Proč? Protože média v Česku dávno nehrají roli hlídacího psa demokracie, ale aktivního hráče na politické šachovnici.

A pokud se někdo ještě ptá, proč mají vládní strany v médiích výhodu, odpověď je jednoduchá: kdo má novináře na své straně, nepotřebuje už tolik voličů přesvědčovat.

Takže příště, až na Novinkách uvidíte v titulku „hrobník“ nebo „skladník“, nezapomeňte: nejde o zpravodajství, ale o volební billboard. Jen s tím rozdílem, že tenhle billboard si neplatí strany, ale občané – z důvěry v média.