Martin Mejstřík na Staromáku odhalil svou skutečnou tvář. Místo svobody mluvil o stíhání lidí za názory, blokování médií a umlčování těch, kteří nesouhlasí.

Toto jsou ti „praví demokraté“: Stíhat, blokovat, zavírat. Mejstřík odhalil svou skutečnou tvář

Na Staroměstském náměstí se odehrálo cosi, co ukazuje, kam se dnešní „demokraté“ posunuli. Martin Mejstřík, kdysi studentský vůdce z listopadu 1989, už nemluví o svobodě a otevřené diskusi. Naopak. Jeho projev se nesl v duchu výkřiků „stíhat, blokovat, zavírat!!!“ – a právě v tom se ukázalo, jak hluboko klesl ideál, na který se tolik let odvolával.

Někteří aktivisté se přitom chovají, jako by jim někdo sebral jejich oblíbenou hračku. Místo aby se snažili porozumět smyslu demokracie, hledají viníky a chtějí umlčovat ty, kdo mají jiný názor. Jenže mít odlišný pohled neznamená být proruský. Demokracie nikdy nestála na tom, že všichni musí myslet stejně. Naopak – je to soutěž myšlenek a respekt k pluralitě. Pokud se z ní stane diktát jediné pravdy, pak už to není demokracie, ale její karikatura.

Mejstřík bez ostychu tvrdil, že je nutné trestně stíhat všechny, kdo prý šíří „ruskou propagandu“. Že je třeba blokovat sociální sítě a postavit mimo zákon politiky s jiným názorem. Takto má podle něj vypadat obrana svobody? To není nic jiného než návrat k praktikám, proti nimž se před lety demonstrovalo. Dnes se jim jen dává nový nátěr.

A tak se nelze neptat: kam až tohle má dojít? Nejdřív stíhání lidí za názory, pak blokace médií, a co bude následovat? Gilotina a věšení na řeznický hák? Když se jednou vydáme cestou cenzury, končí to vždy stejně – umlčováním nepohodlných a potupou pro ty, kdo si dovolí nesouhlasit. Holt, takto dnes vypadá pojetí „demokracie“ v podání těch, kteří se rádi sami korunují za její ochránce.

Martin Mejstřík se na Staroměstském náměstí neukázal jako bojovník za svobodu, ale jako antidemokrat, který by rád zavedl novodobý hon na čarodějnice. Jeho projev je varováním: kdo mlčí dnes, může být už zítra sám označen za nepřítele. A to je přesně ten okamžik, kdy se demokracie mění ve frašku.