Milion chvilek zahájil mobilizační kampaň proti „extremistům“. Předseda Hilpert však ukazuje rozpory mezi proklamovanou nestranností a faktickou politickou angažovaností.

Milion chvilek pro demokracii odstartoval mobilizační kampaň, která má podle jeho šéfa Lukáše Hilperta zachránit Česko před nástupem „vlády extremistů“. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS Hilpert vysvětluje, proč nechce akci na Staroměstském náměstí nazývat demonstrací, ale mobilizační akcí. Jenže když se podíváme blíž, zjistíme, že rozdíl je spíše slovíčkařením než skutečností. A celé Hilpertovo vystoupení tak působí jako přehlídka slovních kotrmelců a politických polopravd.

Mobilizace, která není demonstrací, jen to tak vypadá

Hilpert opakuje, že Milion chvilek nikoho „nehecuje“ proti konkrétní straně, nýbrž pouze „mobilizuje“ lidi k volbám. Přesto sám dodává, že hlavní akce 28. září se jmenuje „Zabraňme vládě extremistů“. To zní podezřele podobně demonstraci proti konkrétním politickým subjektům. Ať už tomu říkáme „mobilizační happening“ nebo „koncert pro demokracii“, výsledek je jasný: dav na náměstí a jasné poselství, že někdo se volit nemá. Hilpert sice odmítá, že by lidem říkali, koho volit, ale zároveň jim říká, koho nevolit. Tím se ocitá v klasické pasti vlastních slov.

Od Babiše k vágním extremistům

Ještě ostřeji kontrast působí, když si připomeneme, jak Milion chvilek začínal. Za dob Mikuláše Mináře šlo o jasně formulovanou výzvu k odchodu Andreje Babiše, premiéra s obřím střetem zájmů. Benešová a ohýbání ústavy – to byly konkrétní důvody, proč lidé naplnili Letnou. Dnes Hilpert mluví neurčitě o „extremistech“, mezi které hází ANO, SPD, Stačilo! i Motoristy. K posledním přitom otevřeně přiznává, že jejich program ani nečetl, protože „na programu nezáleží“. Ještě absurdnější působí, když kritiku staví na osobním chování Filipa Turka a nikoliv na politických dokumentech. Z občanského spolku, který kdysi stavěl na faktech, se tak stává subjekt, jenž si vybírá nepřátele podle nálady a mediálního obrazu.

Nadstranickost na oko

Hilpert neustále zdůrazňuje, že Milion chvilek je nadstranický a nezávislý. Odmítl prý pozvání na manifestaci Starostů, protože nechce, aby spolek působil jako přívěsek jedné politické strany. Jenže jeho selektivní kritika ukazuje něco jiného. Vládní strany spolek nanejvýš pokárá za „nesplněné sliby“. Zato opozice je systematicky vykreslována jako hrozba, proti níž se musí mobilizovat celá země. Výsledkem je dojem, že nadstranickost je jen hezký nápis na plakátu, který se ale při bližším pohledu drolí stejně rychle jako volební billboard po první podzimní bouřce.

Kampaň za demokracii, nebo proti konkurenci?

Celé Hilpertovo vystoupení tak působí spíš jako kampaň proti konkurenci než jako občanský apel za demokracii. Zatímco v roce 2019 se Milion chvilek mohl opírat o autentickou nespokojenost lidí s premiérem a mobilizovat statisíce, dnes spíš lavíruje mezi proklamovanou neutralitou a politickým aktivismem. Výsledkem je směsice slov, v níž se pojmy ohýbají podle potřeby – demonstrace se mění v mobilizace, politická doporučení ve „varování“ a jednostranný útok v „nezávislý občanský apel“.

Nový název by možná slušel víc

Otázka proto zní, zda by se Milion chvilek neměl po letech přejmenovat. „Milion chvilek pro demokracii“ působí stále hůř, když spolek fakticky vystupuje jen proti vybraným stranám a přitom tvrdí, že nikoho nedoporučuje ani neodmítá. Možná by se hodil název „Milion chvilek proti opozici“ nebo „Milion chvilek pro vládu“. Anebo ještě trefněji: „Milion chvilek pro správné voliče“. Takový titul by byl možná méně líbivý, ale zato by přesně odpovídal tomu, co dnes spolek skutečně dělá.