Komentáře
Propaganda BIS: Koudelka straší občany místo ochrany státu
BIS se mění v propagandistický nástroj. Šéf Michal Koudelka straší občany a vstupuje do politiky stejně jako náčelník generálního štábu Karel Řehka.
Vystoupení šéfa BIS Michala Koudelky ve Sněmovně na konferenci o vnitřní bezpečnosti a odolnosti státu působilo spíše než jako odborná analýza bezpečnostních hrozeb jako emotivní politický projev. Koudelka se v něm neomezil na věcná fakta, ale uchýlil se k silným soudům a strašení veřejnosti. Výsledkem nebyla chladná úvaha tajné služby, ale propagandistický výstup, který má upevnit předem připravený obraz nepřítele.
Koudelka bez váhání prohlásil, že „cílem Ruska je rozbít soudržnost a podkopat důvěru lidí v instituce“. Jenže tato věta v sobě skrývá zásadní problém. Nedůvěra občanů v instituce totiž nevzniká kvůli zahraničním vlivovým operacím, ale především kvůli samotnému chování těchto institucí. Lidé sledují nekončící politické skandály, předražené zakázky, aroganci moci a absenci odpovědnosti.
Koudelkův aktivismus a propaganda, kterou do veřejného prostoru vnáší, jsou přitom samy jedním z prvků, které podkopávají důvěru občanů v instituce státu. Ne Rusko, ale právě lidé typu Koudelky svou rétorikou a politickým vystupováním oslabují víru společnosti v to, že bezpečnostní složky fungují nestranně a profesionálně. Každé podobné vystoupení, které se místo faktů opírá o slogany a strašení, vytváří dojem, že instituce slouží politické moci, nikoli občanům. A to je pro stabilitu republiky mnohem nebezpečnější než domnělé vlivové operace z východu.
Pokud dnes občané nemají důvěru ve stát, není to proto, že jim to našeptává Moskva. Je to proto, že vidí každodenní realitu. Připisovat domácí nespokojenost ruským službám je spíše výmluva než analýza.
Největší pozornost ale vyvolala Koudelkova slova, že „stejně jako se Rusko chová na Ukrajině, by se chovalo i v Česku“. Takové tvrzení je přitažené za vlasy a v rozporu s historickou zkušeností. Sovětská armáda stála na našem území od roku 1968 více než dvacet let. Byla to okupace, byla to přítomnost, která byla symbolem ponížení a omezené svobody. Ale nikdy se tu nekonaly masakry civilistů, nikdy nedocházelo k vraždění žen a dětí, jak dnes Koudelka naznačuje. Srovnání s Ukrajinou není odborný závěr, ale čisté strašení.
Logické nedostatky se ukázaly i v další pasáži. „Ruská federace nechce konec války na Ukrajině. Kdyby ho chtěla, tak tu válku vůbec nezahájila,“ pronesl Koudelka. Jenže takové tvrzení samo sebe vyvrací. Žádná válka v historii nezačala proto, že by někdo odmítal mír. Války začínají z důvodů mocenských, geopolitických nebo ekonomických. Redukovat složitý konflikt na moralistní soud „nechtějí mír, proto bojují“ není bezpečnostní analýza, ale jednoduchý slogan, který má lidi utvrdit v jednom pohledu.
Podobně působí i jeho prohlášení, že „Rusko stále považuje Českou republiku i celou oblast střední a východní Evropy za sféru svého vlivu a nehodlá se této vize vzdát“. Zní to dramaticky, jenže chybí důkazy. Žádné dokumenty, žádné konkrétní kroky, žádná analytická opora. Jen domněnka, která má vyvolat atmosféru permanentní hrozby. A to je přesně znak propagandy – pracuje se strachem, nikoliv s doloženými fakty.
Aby BIS posílila obraz své užitečnosti, Koudelka připomněl i údajný úspěch služby – zmařenou snahu Kolumbijce založit požár v garážích pražského dopravního podniku. Tento příběh se opakuje už několik měsíců, přestože veřejnosti dosud nikdo nevysvětlil, jak by požár několika autobusů ohrozil bezpečnost celé republiky. Přesto je prezentován jako triumf české kontrarozvědky. Ve skutečnosti jde spíše o sebeprezentaci a vychvalování vlastních úspěchů, než o hrozbu, která by ospravedlňovala dramatická varování.
Není to poprvé, co se z ředitele tajné služby stává propagandista. V minulosti byla vystoupení vedení BIS kritizována jako jednostranná a politicky motivovaná. Tajná služba má chránit stát a podávat nestranné analýzy, nikoliv vychovávat občany prostřednictvím emotivních prohlášení. Jakmile se jazyk odborných zpráv změní v mobilizační rétoriku, mizí hranice mezi analýzou a propagandou.
Ještě znepokojivější je, že BIS v tom není sama. Do politiky čím dál častěji vstupuje i náčelník generálního štábu Karel Řehka, který svými prohlášeními rovněž překračuje hranici své role. Armáda má chránit stát, BIS má analyzovat hrozby. Když se ale oba nejvyšší představitelé těchto institucí proměňují v politické kazatele, kteří místo věcných faktů používají hesla, jde o nebezpečný trend. Pánové zřejmě zapomněli, že jejich úkolem není vstupovat do veřejné politické debaty a ovlivňovat náladu ve společnosti, ale chránit republiku a plnit profesionální povinnosti.
Koudelkovo vystoupení ukázalo jediné: tajná služba se v Česku stává nástrojem politického boje. Místo faktů používá strach, místo argumentů hesla, místo klidu vyvolává paniku. A přitom by právě ona měla stát mimo politiku, být chladnou analytickou institucí, která nenechá svou činnost ovlivnit momentálními náladami ani rétorikou.
Pokud bude BIS dál fungovat tímto způsobem, pak si nedůvěru lidí nezaslouží kvůli ruským vlivovým operacím, ale kvůli vlastnímu jednání. Protože kdo se jednou stane propagandistou, těžko bude brán za nestranného ochránce státu. A pokud se české instituce samy promění v nástroje politické agitace, pak žádného nepřítele k rozvratu nepotřebujeme. Postaráme se o něj sami – prostřednictvím vlastní propagandy.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
280 krát
