Útok na Andreje Babiše odhalil skrytou tvář útočníka i mediální scény. Zatímco jeho identita zůstává chráněna, učitelka Bednářová byla vystavena veřejnému lynči. Dvojí metr, který ukazuje hlubokou krizi žurnalistiky.

Když došlo k brutálnímu fyzickému útoku na Andreje Babiše, bývalého premiéra a předsedu hnutí ANO, média se k celé věci postavila velmi zdrženlivě. Útočník, který expremiéra zasáhl holí do hlavy a přivedl ho až na vyšetření do nemocnice, zůstal v anonymitě. Jeho tvář byla důsledně zakrývána, jméno se neobjevilo a celá jeho identita byla chráněna téměř jako státní tajemství. Zatímco politici napříč spektrem útok odsoudili a připomínali, že násilí nemá v politice místo, mediální obraz události ukázal cosi zcela jiného – před očima veřejnosti se rozehrála ukázková hra dvojího metru.

Nejprve část novinářů a komentátorů útok dokonce zpochybňovala. Padaly teorie, že si jej Babiš vymyslel, aby získal politické body. Když se objevil záznam, který agresi potvrdil, vyrojily se spekulace, že šlo o provokaci řízenou samotným hnutím ANO. A nakonec, když už nebylo možné popírat skutečnost, přišla třetí varianta – Babiš si prý útok zasloužil. Tento postup vypovídá o tom, že u části mediální a politické scény nešlo o snahu informovat, ale o hledání omluvy pro násilí, pokud je namířeno proti „nesprávné“ osobě.

Tato zdrženlivost a ohleduplnost k útočníkovi působí ještě křiklavěji ve srovnání s jinými případy. Učitelka Martina Bednářová, která byla stíhána za výroky pronesené během vyučování, se v médiích dočkala přesného opaku. Její celé jméno, povolání, fotografie i detailní popisy byly okamžitě všude. Namísto ochrany soukromí byla vystavena veřejné dehonestaci a nálepce exemplárního provinilce. Zatímco anonymní útočník na politika, jehož čin mohl skončit tragédií, je chráněn, učitelka, jejíž skutky nikoho neohrozily na životě, byla médii prakticky lynčována.

Tento kontrast je varující. Ukazuje, jak selektivně média nakládají s presumpcí neviny, právem na soukromí a mírou ochrany jednotlivce. Pokud je obětí člověk, který stojí na „nesprávné“ straně politického spektra, útočník je v anonymitě a hledají se důvody, proč si útok oběť zasloužila. Pokud je naopak obviněn běžný občan, který se provinil pouze slovem, jeho identita je odhalena a následuje veřejná dehonestace. Takto vypadá skutečný dvojí metr.

Otázka, která visí ve vzduchu, je jasná: chrání média agresora jen proto, že jejich obětí byl Andrej Babiš? A proč se v jiných případech k lidem, kteří se ocitli na pranýři kvůli slovům či politickým názorům, přistupuje s bezohlednou tvrdostí? Tento nepoměr nevypovídá jen o stavu žurnalistiky, ale i o stavu celé společnosti. O tom, jak snadno se dá s veřejným míněním manipulovat a jak rychle se mění standardy podle toho, kdo zrovna stojí na které straně.

Pokud má demokracie stát na rovných pravidlech a respektu, pak by se tato pravidla měla vztahovat na všechny. Bez ohledu na to, zda jde o učitelku, která pronesla nevhodný výrok, nebo o útočníka, který málem způsobil smrtelný úraz. Dvojí metr je cesta k destrukci veřejného prostoru a k legitimizaci nenávisti. A právě to je nejnebezpečnější tvář, která se za případem útoku na Andreje Babiše skrývá.