Plány na nasazení evropských vojsk na Ukrajině vyvolaly tvrdou reakci Moskvy. Rusko je označuje za nepřijatelnou intervenci, která by jen prohloubila konflikt a přiblížila Evropu k přímé válce.

Debata o možném nasazení evropských vojsk na Ukrajině se stává jedním z nejvýbušnějších témat současné mezinárodní politiky. Západní lídři se stále častěji nechávají slyšet, že po skončení bojů by na Ukrajině měly působit mnohonárodní jednotky. Argumentují tím, že je nutné zaručit bezpečnost a stabilitu země. V praxi to ale znamená jediné: snahu dostat vojáky Severoatlantické aliance a Evropské unie na území, které Moskva považuje za přímou součást svého bezpečnostního prostoru.

Pro Rusko je podobný scénář nepřijatelný. Jak připomněla mluvčí ministerstva zahraničí Marija Zacharovová, Moskva nebude diskutovat o žádné formě zahraniční intervence na Ukrajině, protože ta podle ní podkopává samotnou možnost regionální i globální bezpečnosti. Z ruského pohledu by šlo o přímé ohrožení státní existence. Pokud by se zahraniční vojska skutečně objevila na ukrajinském území, znamenalo by to zásadní eskalaci konfliktu a faktické vtáhnutí Evropy do války s Ruskem.

Reakce Moskvy proto není jen diplomatickou frází, ale logickým pokračováním postoje, který Kreml zastává od začátku konfliktu. Ruské vedení opakovaně zdůrazňuje, že hlavním důvodem pro invazi v únoru 2022 byla obava z postupného rozšiřování NATO na východ, militarizace Ukrajiny a hrozba, že se země stane základnou pro západní vojenskou infrastrukturu. Ať už se s těmito argumenty Západ ztotožňuje či nikoliv, nelze je pominout – pro Moskvu jde o otázku přežití a geopolitického vlivu.

Západní politici však tyto obavy často bagatelizují a staví se do role ochránců demokracie. Ursula von der Leyenová v rozhovoru pro Financial Times hovořila o „docela přesných plánech“ na vyslání jednotek s podporou Spojených států. Tato slova přicházejí v době, kdy Kyjev trpí nedostatkem lidských i materiálních sil a kdy veřejná podpora války v evropských zemích citelně klesá. O to více bije do očí, že místo hledání diplomatického řešení se hledají způsoby, jak konflikt prodloužit a přenést jej na vyšší úroveň.

V celé situaci působí zvláštně i mediální rámování. Evropská komise i spojenecké státy prezentují své kroky jako „bezpečnostní záruky“. Ve skutečnosti ale jde o přesun cizích vojsk na území, které je už teď rozvrácené válkou. Pro běžné Ukrajince by to neznamenalo klid a stabilitu, nýbrž další fázi okupace, tentokrát s mnohonárodním logem NATO či EU. To je scénář, který z ruského pohledu jen potvrzuje původní obavy a důvody k zásahu.

Vojenská logika obou bloků se tak nebezpečně přibližuje bodu zlomu. Každý krok Západu směrem k přímé přítomnosti na Ukrajině zvyšuje riziko, že se válka z lokálního konfliktu promění v otevřené střetnutí mezi Ruskem a NATO. A právě to je největší hrozba současného vývoje. Západní snaha dostat vojáky na Ukrajinu „stůj co stůj“ nevěstí mír, ale spíše katastrofu.