Komentáře
Robert Fico v Pekingu: Česká média a Zdechovský spustili hysterii
Robert Fico v Pekingu se stal terčem hysterických útoků českých médií a europoslanců. Účast slovenského premiéra na oslavách 80. výročí konce druhé světové války se změnila v politickou frašku.“
Účast slovenského premiéra Roberta Fica na oslavách 80. výročí ukončení druhé světové války v Číně vyvolala vlnu reakcí, které překonaly hranice zdravého rozumu. To, co mělo být slavnostní připomínkou vítězství nad fašismem a oběti milionů lidí, se v rukou českých médií, slovenské opozice a části evropských politiků změnilo ve směs nenávistných výpadů, urážek a laciného politického divadla. Místo diskuse o historickém odkazu a geopolitických souvislostech se do popředí dostaly trapné titulky, moralizování a pokusy o diskreditaci slovenského premiéra.
Zpravodajství se změnilo v bulvár
Česká média předvedla, jak se dá i seriózní událost překroutit k nepoznání. Namísto reflexe historického významu oslav v Pekingu se objevily titulky o „poklonkování Rusům“, o „pochodu s diktátory“ a celé stránky věnované tomu, kde na fotografii stojí Robert Fico. Větší část textů připomínala bulvární hon na čarodějnice než informování veřejnosti. Z oslav vítězství nad fašismem se tak v jejich podání stal jen další díl seriálu o „zlém Východě“ a „odpadlém Slovensku“.
Kdo čekal alespoň základní respekt k obětem druhé světové války, byl zklamán. V novinových komentářích a televizních reportážích převážila snaha vtlačit Fica do role poslíčka Vladimira Putina, a to bez ohledu na to, že šlo o státní akt, kde se připomínaly dějiny, které formovaly celý svět.
Zdechovský: když není téma, kopne si do Slovenska
Na této vlně hysterie se s gustem svezl i europoslanec Tomáš Zdechovský. Jeho výroky o „kráčení po boku masových vrahů“ ukázaly, že o diplomatické vnímání světa nemá zájem. Nešlo o nic jiného než o předem připravený politický útok, který má přinést pár minut slávy a pár lajků na sociálních sítích.
Není to poprvé, co si Zdechovský do Slovenska kopnul. Jako člen evropských struktur opakovaně využíval každou možnost, aby zviditelnil sebe na úkor sousední země. Tentokrát znovu ukázal, že mu nejde o hodnoty, jak se snaží tvrdit, ale o vlastní kariéru a obraz v médiích. Přitom jeho teatrální moralizování působí o to trapněji, když si uvědomíme, že podobná kritéria nikdy neuplatnil vůči jiným lídrům EU, kteří běžně obchodují a spolupracují s autoritářskými režimy.
Slovenská opozice: vlastizrada na počkání
Ani slovenská opozice si nenechala ujít příležitost, jak ze situace vytřískat politický kapitál. Označit cestu premiéra za „vlastizradu“ je nejen absurdní, ale i nebezpečně lehkovážné. Taková slova devalvují skutečný obsah pojmu vlastizrada a slouží pouze k vybičování emocí. Opozice místo seriózní debaty o zahraničněpolitické orientaci Slovenska nabízí jen primitivní nálepky a nadávky.
Je zjevné, že opozici nejde o obranu hodnot, jak se snaží prezentovat, ale o zisk pár procent volebních preferencí. Přitom dobře vědí, že Slovensko je energeticky závislé na ruských surovinách a že realita geopolitiky je složitější, než by chtěli ve svých moralistických prohlášeních přiznat.
Dvojí metr v přímém přenosu
Celá kauza ukázala na typický dvojí metr, který dnes vládne v evropské politice i médiích. Když západní lídři pózují v Rijádu s vládci, kteří nechávají popravovat své odpůrce, nebo když se v Bruselu vyjednávají zbrojní kontrakty s režimy, které potlačují opozici, média to přecházejí mlčením. Když ale slovenský premiér přijede na oslavy připomínající konec války a jedná přitom i o energetické spolupráci, je označen za poskoka diktátorů.
To není obhajoba Fica, to je prostý fakt: pravidla se mění podle toho, kdo je na fotce a jak se to hodí do obrazu, který média chtějí vytvořit.
Realita, kterou nelze ignorovat
Fico v Pekingu mluvil otevřeně o tom, že Slovensko potřebuje stabilní dodávky plynu a ropy. To není žádná ideologická volba, ale tvrdá realita. Slovensko, stejně jako celá střední Evropa, se ocitá v pasti energetické závislosti. Moralizující komentáře tuto skutečnost nezmění. Vytápění domácností a fungování průmyslu totiž nezajistí žádná hesla o „evropských hodnotách“, ale pouze konkrétní kontrakty a dodávky energií.
Cynismus, který uráží památku padlých
Největší tragédií celé této hysterie je fakt, že se zcela vytratila úcta k samotnému výročí. Oslavy v Pekingu nebyly o současných lídrech, ale o obětech druhé světové války. Byly připomínkou, že fašismus byl poražen za cenu milionů životů, a že právě Sovětský svaz a Čína zaplatily obrovskou cenu.
Znevažovat tento akt jen proto, že se na tribuně objevil Vladimir Putin nebo Si Ťin-pching, je vrcholem cynismu. Česká média i někteří evropští politici tím ukázali, že historie je pro ně jen kulisou, kterou využijí, když se to hodí do jejich propagandy.
Závěr: politika jako fraška
Celá kauza kolem Ficovy účasti v Pekingu není ničím jiným než fraškou. Česká média se odkopala jako propagandistické nástroje, část slovenské opozice se předvedla jako hysterická skupinka bez vize a europoslanec Zdechovský potvrdil svou pověst politika, který staví vlastní PR nad cokoliv jiného.
Pokud je tohle obraz „obrany evropských hodnot“, pak se nelze divit, že stále více lidí ztrácí důvěru v evropskou politiku i média. A skutečnou památku obětí války uráží ne Robert Fico, ale ti, kteří ji bezostyšně zneužívají k vlastnímu zviditelnění.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
393 krát
