Volební kampaň 2025 se změnila v bitvu negativních útoků. Namísto soutěže programů vládly billboardy, emoce a skepsi voličů, kteří často mluvili o frašce či podvodu.

Letošní volební kampaň 2025 patřila k nejvyhrocenějším v novodobé historii České republiky. V předchozích letech bývalo zvykem, že politické strany alespoň částečně kombinovaly vlastní programové nabídky s kritikou soupeřů. Tentokrát se však rozhodující slovo ujala negativní reklama. Zejména koalice Spolu vsadila na konfrontační strategii, která zasáhla nejen své tradiční oponenty, ale i voliče, kteří by k ní za jiných okolností neměli žádný vztah.

Útočná taktika Spolu a reakce voličů

Exkluzivní průzkum ukázal, že voliči si nejčastěji všímali kampaní hnutí ANO a koalice Spolu. Překvapivým zjištěním ale bylo, že i sympatizanti SPD či hnutí Stačilo! častěji registrovali právě útoky Spolu než reklamu svých vlastních stran. 

Tento jev je ilustrací toho, že agresivní marketing dokáže doslova zaplavit veřejný prostor a vtisknout se do povědomí i těm, kteří o něj nestojí.

Politologové přitom upozorňují, že takový přístup je dvojsečný. Na jedné straně může mobilizovat nerozhodné voliče, kteří hledají jednoduché odpovědi a ocení sílu úderného sloganu. Na straně druhé však hrozí, že se efekt obrátí proti svému tvůrci – útoky mohou stmelit a zmobilizovat voliče napadených stran, kteří se cítí být ohroženi nebo zesměšňováni. V konečném důsledku tak může agresivní kampaň posílit právě ty, proti nimž je namířena.

Billboardy, plakáty a digitální smog

Největší viditelnost měly kampaňové prvky ve velkých městech. Plakáty a billboardy zaplavily dopravní tepny, zatímco menší obce zůstaly v pozadí. Jak trefně poznamenal politolog Michal Malý, ti, kdo žijí mimo hlavní reklamní zóny, mohou považovat za štěstí, že jim volební smog zůstal ušetřen. 

Tento kontrast ukazuje, že kampaň nebyla plošná, ale spíše cílená na prostředí, kde se očekával největší mediální zásah.

V online prostoru byla situace podobná. Politické strany se předháněly ve zkratkovitých videích, emotivních heslech a přehnaných tvrzeních. Vše bylo podřízeno logice rychlého dopadu, nikoliv snaze o věcnou diskusi. Vznikla tak atmosféra, v níž se racionální argumentace ztrácela pod nánosem emotivních útoků.

Skeptičtí voliči a slova jako „fraška“ či „podvod“

Důležité je všimnout si i toho, jak lidé letošní volby vnímali. V průzkumech se objevovala slova „důležité“, ale také „komedie“, „podvod“ nebo „fraška“. Podle exkluzivního šetření agentury NMS pro Novinky.cz si útočných kampaní koalice Spolu všimli i voliči SPD a hnutí Stačilo! – tedy ti, na které byla kampaň nejvíce zaměřena. Viditelnost těchto útoků tak přesáhla hranice vládního tábora a zasáhla i opoziční voliče, což jen potvrzuje, jak silně byla negativní rétorika v letošní volební kampani přítomná.

Tato ambivalence ukazuje na hlubokou polarizaci české společnosti. Pro část občanů byly volby zásadním okamžikem, pro jinou skupinu pouze nedůvěryhodnou fraškou, která systém spíše diskredituje, než aby posilovala důvěru v demokracii.

Významnou roli v tomto vnímání sehrála i debata o korespondenční volbě. Přestože byla nakonec schválena, už samotná diskuse stačila k tomu, aby část veřejnosti začala předem zpochybňovat férovost volebního procesu. Tento trend připomíná dění ve Spojených státech, kde se podobná podezření stala součástí politické strategie. V českém prostředí jde o nebezpečný precedens, protože podrývá důvěru v samotný základ demokratického fungování.

Válka na Ukrajině a politika emocí

Nelze opominout ani širší kontext. Válečný konflikt na Ukrajině se přelil do evropského prostoru a v české kampani byl opakovaně zneužíván k mobilizaci voličů. Namísto věcné debaty o zahraniční politice a energetické bezpečnosti se do popředí dostalo strašení a emocionální apel. Politika založená na pocitech strachu či hněvu se tak stala hlavním nástrojem, jímž se strany snažily získat podporu.

V důsledku toho byla kampaň spíše psychologickou hrou než soutěží vizí a programů. Zatímco vládní strany se snažily udržet voliče vyvoláváním obav z „antisystémových sil“, opozice usilovala o to, aby rozhořčení občanů přetavila v hlas proti vládě.

Kampaň, která zanechává pachuť

Volební kampaň 2025 tak ukázala, kam až může zajít politika, když se promění v permanentní bitvu o pozornost. Vítězem se nakonec nemusí stát ten, kdo nabídne nejlepší program, ale ten, kdo nejhlasitěji křičí a nejútočněji útočí. To však má svou cenu. Společnost je unavená, důvěra v demokracii oslabuje a stále více občanů se odvrací od politiky jako takové.

Pokud budou strany pokračovat v trendu, kdy volební kampaň připomíná spíše mediální válku než soutěž idejí, riskují, že samotný smysl voleb bude pro část veřejnosti vyprázdněn. A to je pro demokracii mnohem větší hrozba než vítězství té či oné politické strany.

 .