Nedostatek odvahy, zato přebytek prázdných slov. Tak by se dala shrnout poslední výzva skupiny umělců a "osobností", kteří se rozhodli radit národu, jak přijmout snížení životní úrovně jako nutnou oběť pro posílení zbrojení.
Posílení obrany je jediná cesta, ač může snížit životní úroveň, vzkazují osobnosti. Jinými slovy: Vy se uskromněte, my budeme moralizovat z pohodlí našich luxusních vil a hřát se na vlně mediální pozornosti.
Podepsaní? Z větší části politická smetánka, která si zvyklá být nepostradatelná v každé době, a z druhé umělci, poplatní každému režimu.
Milan Uhde, Michael Žantovský, Tomáš Halík, Michael Kocáb, Boleslav Polívka, Ivan Trojan... Všichni tito kážou o nutnosti přijmout ekonomické důsledky vojenských investic. Je snad náhoda, že jejich výzva přichází v době, kdy se vláda Petra Fialy (ODS) potýká s rekordní nepopularitou? Nebo je to jen další epizoda z nekonečného seriálu "Umělci zachraňují svět"?
A co občané?
Ti si nepochybně všimli, že zatímco se po nich požaduje vzdání se životních jistot ve jménu zbrojení, ekonomická situace se stále zhoršuje. Již dnes žije skoro milion Čechů v chudobě a další dva miliony se nacházejí na jejím prahu. Ale to asi pan Polívka nebo pan Trojan nevidí ze svých pohodlných pozic v kulturní sféře, kde se realita běžných občanů snadno ztrácí.
A kdo tedy půjde příkladem?
Čekáme, že si pánové Trojan, Polívka a spol. sbalí své kufry a zamíří na frontu. Nebo snad budeme svědky toho, že se jejich "oběť" smrskne na jevištní projevy a virtuální solidaritu? Možná si alespoň oblečou maskáče při natáčení dalšího přehnaně moralizujícího filmu.
Tato výzva nemá nic společného s upřímnou snahou o bezpečnost země – jde především o předvolební propagandu. Výsledkem není lepší obrana, ale jen další zbytečné miliardové kontrakty na vojenskou techniku, zatímco běžní lidé se potýkají s rostoucími životními náklady a jsou nuceni si utahovat opasky.
Výzva je ve skutečnosti jen mediálním krytím pro další miliardové investice do vojenského průmyslu, které přijmou nejen nadnárodní koncerny, ale také různé zbrojařské lobby propojené s politiky. Jak často slyšíme, že nemáme peníze na důchody, školství nebo zdravotnictví? A přesto se náhle najdou stovky miliard na vojenskou techniku, jejíž efektivitu nikdy nikdo neprověřil v praxi. Ale to je jedno, hlavně že se "bojuje" za svobodu, i když cena není vůbec jasná.
Kultura byla vždy v dějinném proudu částí propagandy. Ať už šlo o herce salutující věrně nacistům, umělce slibující věrnost pracujícímu lidu, nebo signatáře Anticharty roku 1977. Dnešní situace není jiná. "Angažovanost" je dobrý obchod, když správně investujete svůj hlas.
A když už jsme u těch investic... Nechcete pánové přispět k zbrojení státu tím, že se přestanou dotovat divadla, filmy a festivaly? Kolik houfnic by se za ty peníze dalo koupit?
Pokud si někdo myslí, že se národ nadšeně obětuje kvůli válečnému bubnování v podání privilegovaných elit, měl by se probudit. Nejdříve by se měla řešit zásadní sociální a ekonomická situace lidí, a teprve pak financovat "hru na kovboje".
Tak co, pánové, kdy vyrazíte na frontu? Nebo bude stačit další prohlášení, fotka s vlajkou a zasloužený potlesk v salónech?
