Když se kácí les, létají třísky. A když vládne Fialova koalice, létají miliardy – do černé díry státního rozpočtu. Vláda, která se pyšnila „konsolidací veřejných financí“, je nyní zcela nahá. Rozpočtové triky, kterými maskovala skutečný stav státní kasy, ji začaly dohánět. A není to hezký pohled.
Začněme fakty: v rozpočtu na rok 2025 zela díra o velikosti 43 miliard korun, a to i přes sebevědomé prohlášení ministra financí Zbyňka Stanjury, že všechno je v pořádku. Ne, pane ministře, všechno není v pořádku. A čím víc se snažíte přesvědčit občany, že "jde jen o drobné", tím víc připomínáte kouzelníka, kterému v půlce představení vybuchl klobouk. Transparentnost nula, důvěryhodnost mínus nekonečno.
Rozpočet postavený na pohádce
Nadhodnocené příjmy z emisních povolenek o 11 miliard? Nepropočítané úspory na obnovitelných zdrojích ve výši 23 miliard? Chybějící miliardy na důchody a platy nepedagogických pracovníků? To není chyba v Excelu. To je záměrná manipulace. Vláda si vytvořila rozpočet na základě přání, nikoliv reality, a teď se diví, že realita odpovídá jinak.
A tady přichází konkrétní účetní magie:
-
Podpora pro obnovitelné zdroje energie: V rozpočtu na rok 2025 chybí 20 miliard korun. Původně bylo v rozpočtu alokováno pouze 8 miliard, ale vláda nakonec rozhodla, že vydá 28 miliard. Rozdíl? Vymyšlený. Nepokrytý.
-
Platy nepedagogických pracovníků: Původní plán – že od září budou platy kuchařek a školníků platit kraje a obce – narazil. Samy kraje peníze nemají. Výsledek? Stát je bude platit až do konce roku 2025. A z čeho? To už nikdo neřekl.
-
Vládní rozpočtová rezerva: Na začátku roku byla necelých 8 miliard. Po rozhodnutí o navýšení podpory OZE o 20 miliard byla prakticky vyčerpána. Tato rezerva má přitom sloužit při povodních, haváriích či jiných krizích. Ale vláda ji proměnila v politickou kasičku na sliby bez krytí.
Ministr financí Stanjura hovoří o tom, že „14 miliard získá z nespotřebovaných výdajů ministerstev“ a „dalších 6 z rezerv“. Jenže rezervy už nejsou. Ministerstva šetřit nechtějí, protože už teď tahají za krátký konec.
A kdo na to opakovaně upozorňoval? Národní rozpočtová rada, která bije na poplach: „Takto se státní finance sestavovat nemají.“ Ale vláda neslyší. Nebo spíš slyšet nechce.
Když dojdou triky, zbývá lež
Ministr Stanjura sliboval změny zákonů, které nikdy nepřišly. Všechno mělo vyjít – jenže nevyšlo vůbec nic. Vláda stavěla rozpočet na předpokladech, které neplatily. Výsledek? Fiktivní konsolidace a reálná díra.
A protože nejsou peníze, vláda dělá, co umí nejlépe – půjčuje si dál. Například na obranu chce utrácet nad 2 % HDP, a neškrtat ani nezvyšovat daně. Prostě se vezme úvěr. Dluh jako řešení. Dluh jako standard. Dluh jako budoucnost.
Finanční kouzla s tragickým koncem
Možná to zní jako z učebnice: nejprve přelstít veřejnost, pak upravit čísla, a když začne hořet, svést to na „nejistotu příjmů“ nebo „výjimečné okolnosti“. Jenže když i prezidentův poradce pro ekonomiku David Marek říká, že se vláda nevěrohodně schovává za falešná čísla a účetní triky, je na čase přestat hrát hru na důvěru.
Tento rozpočet není konsolidovaný. Je to rozpočtová Potěmkinova vesnice, která se sesype při prvním větru.
Je čas se ptát: Kdo ponese odpovědnost? A hlavně – jak dlouho ještě bude Fialova vláda zkoušet vodit veřejnost za nos?
Protože až se občané probudí a zjistí, že „německé platy“ byly jen dalším volebním trikem, bude už možná pozdě. Ale jednu věc víme už teď jistě:
Rozpočtová pohádka skončila. A skutečnost je děsivá.
