Návrh na navýšení obranného rozpočtu prostřednictvím daní a dluhopisů má tichou podporu vlády. Budoucnost závisí na volebním výsledku.
Vláda zatím mlčí, ale experti už mají jasno. Česká republika má podle nich dohnat dlouho zanedbávané výdaje na obranu, a to tempem, které bude znamenat obrovské zásahy do veřejných financí. Tým ekonomů z Centra veřejných financí na Univerzitě Karlově navrhl komplexní model, jak navýšit výdaje na armádu ze současných dvou procent HDP na tři procenta, tedy přibližně 255 miliard korun ročně. To je o 85 miliard víc, než činí dnešní rozpočet na obranu.
Zatím se sice jedná o akademickou studii, nikoliv o oficiální vládní návrh, ale vzhledem k tomu, že s tímto materiálem byli seznámeni politici napříč spektrem a že návrh vychází vstříc aliančním závazkům i geopolitickým očekáváním, není těžké si představit, že se tento plán stane základem pro reálnou vládní politiku. A co víc – z návrhu je patrné, že jeho autoři nepočítají s tím, že by se veřejnost měla na něco ptát. Veřejnost má platit. A politici se už připravují, jak to prosadit.
Studie pracuje s třífázovým plánem. V první fázi má stát navýšit své zadlužení – nejen tradičními cestami, ale i prostřednictvím nového typu „obranných dluhopisů“ určených přímo občanům. Tato strategie se navíc tváří vlastenecky – lidé přece „pomohou své zemi“. Ve skutečnosti však jde o další způsob, jak přenést zodpovědnost za veřejné finance z politiků na jednotlivce. Obyvatelé mají půjčovat státu, aby si mohl pořídit zbraně.
Druhá fáze pak počítá s tzv. „dočasným“ zvýšením daní, konkrétně v letech 2027 až 2030. Zvýšit by se měly daně z příjmu, majetku, ale také spotřební daně – především na pohonné hmoty, alkohol a tabák. Kromě toho se počítá i s možností zavést nové speciální daně, například obrannou přirážku, podobně jako to udělala Ukrajina nebo Estonsko. Jakkoli je opatření rámováno jako dočasné, praxe z minulosti nás učí, že taková daňová opatření zůstávají v systému i dlouho poté, co pominou původní důvody jejich zavedení.
Ve třetí fázi má přijít zásadní a trvalá reforma veřejných financí. Cílem je podle autorů studie vybudovat systém, ve kterém budou výdaje na obranu plně integrovány do státního rozpočtu a kryty stabilními příjmy. V praxi to znamená, že vyšší zátěž, která má být podle slov expertů jen „přechodná“, se má stát trvalou součástí života občanů. Daně nezmizí, pouze se převedou do jiné podoby a zafixují jako standard.
Vše se přitom děje v době, kdy státní rozpočet bojuje s deficity, veřejné služby čelí škrtům a sociální systém se ocitá pod stále větším tlakem. Vláda přitom na prezentaci návrhu nijak nereagovala. Neodsoudila ho. Ani se od něj nedistancovala. Její zástupci mlčeli. A právě to je důvod k obavám. Mlčení je v politice často tichý souhlas.
Stojí za zmínku, že na představení studie dorazil i šéf opozice Andrej Babiš. Byl přítomen v publiku, mlčel, nediskutoval. Jeho postoj zatím zůstává nejasný. Není jisté, zda by v případě svého návratu k moci tento plán přijal a pokračoval v jeho realizaci, nebo by jej odmítl a nastolil jiný kurz. Naopak v případě, že by ve volbách opět zvítězila současná vládní koalice, lze s téměř naprostou jistotou říct, že se z expertní studie stane praktický vládní program. Pro občany by to znamenalo jediné – vyšší daně, další dluhy a dlouhodobé výdaje na armádu jako nová norma.
Obrana státu je legitimní úkol. Ale v této podobě se nejedná o obranu, nýbrž o ideologický obrat k militarismu a fiskální politiku, jejíž náklady budou nést běžní občané. Zatímco se lidem doporučuje omezit spotřebu, snížit nároky a odcházet do důchodu stále později, stát plánuje astronomické výdaje na armádu, jejíž potřeby se dramaticky rozrostly v době, kdy jiné priority – jako zdravotnictví, školství nebo důchody – zůstávají opomíjeny.
Veřejnost si zaslouží vědět, že tento plán existuje. Zaslouží si vědět, že i když ještě není oficiální, již teď se kolem něj tvoří politická atmosféra přijetí. A hlavně si zaslouží říct svůj názor, dříve než bude pozdě a návrh, který je dnes „jen odborným podkladem“, se stane zákonem.
