Komentáře
Danuše Nerudová digitální lynč Bobošíkové: Citát, který nepadl, a vlna nenávisti
Danuše Nerudová a digitální lynč Bobošíkové – tato slova dokonale vystihují situaci, která se odehrála na jejím facebookovém profilu po zveřejnění grafiky s falešným výrokem. Status, který měl působit jako stanovisko, vyvolal agresi, jakou by člověk čekal spíše v totalitním diskurzu než v prostoru údajné obrany evropských hodnot
Danuše Nerudová digitální lynč Bobošíkové: Neexistující výrok spustil hysterii na sítích
Neexistující citace jako výbušný spínač
Status Danuše Nerudové, který obsahoval fotomontáž s výrazně graficky zvýrazněnou větou „Chce-li Putin Ukrajinu, dobře. Není to naše válka, říká Jana Bobošíková“, se na první pohled tvářil jako politické stanovisko. Ve skutečnosti se však jednalo o manipulaci – výrok v této podobě totiž nikdy nezazněl. Jakkoli se Bobošíková skutečně profiluje jako národní konzervativní hlas, který odmítá bezvýhradnou podporu Kyjevu a varuje před vměšováním Česka do geopolitických konfliktů, nikdy neprohlásila, že by Putin měl mít právo Ukrajinu zabrat. Tato falešná citace ale dobře posloužila jako roznětka. Spojená s heslem „Je čas poslat rudé bolševiky tam, kam patří“ odstartovala v komentářích vlnu nenávisti, jež nesla všechny znaky digitálního lynče – od hrubých osobních útoků, přes výzvy k trestnímu stíhání až po otevřené fantazie o vyhoštění nepohodlných lidí ze země.
Nerudová versus Bobošíková: kdo s kým kvůli čemu
Než se však ponoříme do samotného komentářového panoptika, stojí za to zastavit se u jádra celého sporu – a to je Nerudové tvrzení, že „tahle paní (Bobošíková) by se pro koryto spojila s ďáblem“. Přesně tato věta totiž otevírá nepříjemné zrcadlo: pokud se použije stejné měřítko na samotnou Danuši Nerudovou, nelze nevidět, že i ona v politice vykonala obrat, který byl motivován především vidinou osobní kariéry. Po neúspěšné prezidentské kandidatuře, kdy se stylizovala jako nezávislá morální autorita, uvažovala o založení vlastního hnutí. Nakonec ale vstoupila do vládního STAN, strany zmítané skandály, jejíž popularita dlouhodobě klesá, ale která jí poskytla bezpečné místo lídryně pro evropské volby. Tento tah nebyl motivován ideologickou spřízněností, ale čistou pragmatikou – zajistit si mandát a pozici ve strukturách EU, o nichž se spekuluje i v souvislosti s postem eurokomisařky. Když tedy označuje jiného politika za člověka, který se „spojí s ďáblem pro koryto“, sama nevychází z této roviny zcela nedotčena.
Selhání na univerzitě? Kádrování obráceně
Další výtka vůči Bobošíkové – že „kádruje studenty“ – má rovněž problematický odraz v samotné historii Danuše Nerudové. Během jejího působení v čele Mendelovy univerzity došlo k aféře tzv. rychlotitulů pro zahraniční studenty, která vyústila až ve výměnu děkana. Přestože Nerudová o všem údajně nevěděla, šlo o systémové selhání, které poškozovalo prestiž akademického prostředí a zpochybňovalo rovné podmínky pro všechny studenty. Nejde o kádrování v ideologickém smyslu, ale ukazuje to, že i u Nerudové existují záznamy, které by se daly interpretovat jako nepříznivé pro rovné zacházení s vysokoškoláky. Jestli tedy někomu vyčítá pohrdání akademickými hodnotami, musí se nejprve ohlédnout na vlastní bilanci.
Ukrajina jako předěl: v postoji ano, ve stylu ne
V otázce vztahu k Rusku a Ukrajině však Bobošíková a Nerudová skutečně stojí na opačných pólech. Zatímco Bobošíková často kritizuje západní přístup a podporu Kyjevu označuje za zbytečné vměšování do cizího konfliktu, Nerudová se profiluje jako pevně proevropská a proukrajinská politička. V tomto bodě tedy nelze tvrdit, že by Nerudová praktikovala přesně to, co kritizuje. Přesto je nutné odlišit obsahový postoj od stylu vedení debaty – a právě v tom se obě ženy nakonec až překvapivě podobají.
Status, který vypustil džina z láhve
Styl Nerudové v daném statusu se totiž nijak neliší od agresivní rétoriky, kterou sama odsuzuje. Využívá zjednodušující nálepku „rudí bolševici“, doplňuje ji o falešnou citaci a podprahově vytváří dojem, že daný názor je nejen mylný, ale i nebezpečný a škodlivý – a tudíž jej nelze tolerovat. Tato atmosféra se naplno rozvinula v komentářích pod příspěvkem. Do tří hodin se diskuse proměnila v toxické pole nenávisti, v němž dominovaly vulgarity, nadávky, výzvy k represím i dehumanizující příměry. Bobošíková byla označována za „rudou svini“, „kolaborantku“, „politickou šlápotu“, objevovaly se výzvy k jejímu vyhoštění nebo trestnímu stíhání. Padaly připomínky její údajné minulosti, zmínky o manželových podnikatelských aférách i výzvy, aby se „odebrala do sanatoria mezi své“.
Facebookové panoptikum: bez faktů, zato s emocí
Ve stínu této nenávistné vřavy zůstaly jen ojedinělé příspěvky, které upozorňovaly na manipulativní charakter samotného statusu. Skutečnost, že citace je vymyšlená, jako by nikoho nezajímala. Představa, že politička, která si zakládá na akademickém zázemí a proevropských hodnotách, se snižuje ke zkreslování, zůstala bez hlubší reflexe. Naopak – i samotná Nerudová na vlně pobouření mlčky surfovala dál. Nepokusila se diskusi moderovat, neupozornila na nesprávnou formulaci, neodmítla vulgarity svých příznivců. Mlčení v tomto případě mluvilo velmi hlasitě.
Když se moralizace mění v propagandu
Celý incident ukazuje, jak snadno se může morální apel proměnit v nástroj propagandy. A jak rychle se z obrany pravdy a slušnosti stává prázdné gesto, pokud je vedené s dvojím metrem. Nerudová se ráda stylizuje do role hlasatelky evropských hodnot, vzdělanosti a demokratického dialogu. Když ale sama šíří zavádějící informace a dává prostor davovému lynči, ztrácí svou pozici i důvěryhodnost. Tím spíš, že své hodnotové oponenty označuje za nebezpečné extrémisty, zatímco sama využívá rétoriku, která má s extrémismem společného víc, než si připouští.
Demokracie se neláme v Kremlu, ale na sociálních sítích
Hysterie, která se pod jejím statusem rozpoutala, není náhodná. Je výsledkem tónu, jaký politici sami nastavují. A pokud tímto tónem začíná politik, který tvrdí, že chce kultivovat veřejnou debatu, je to selhání. Ne kvůli Janě Bobošíkové, ale kvůli standardům, které jsou tímto posunuty o kus níž. Nerudová tak ukázala, že v boji za pravdu a demokracii lze sice vyhrát pár lajků, ale zároveň prohrát vlastní étos.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
393 krát
