„Odkaz Pražského jara je i po více než půl století živým tématem. Jak by dnes vypadala česká zahraniční politika, kdyby se jeho ideje skutečně naplnily?

Srpen jako každoroční mediální nástroj

V úvodu své glosy Krejčí upozorňuje na zajímavý fenomén: každý srpen se v českém veřejném prostoru znovu a znovu rozehrává mediální kampaň, jejímž cílem je připomínat okupaci z roku 1968, současně však slouží k ideologickému utvrzení současného prozápadního směřování. Srpen se stává „časem strategických komunikátorů“, jak píše autor – a místo hlubší analýzy tehdejších ideálů a jejich relevance pro dnešek převažuje moralizující zjednodušení.

Zcela se tak podle Krejčího vytrácí otázka: O co vlastně Pražské jaro skutečně usilovalo? Co přesně chtěli lidé, kteří byli tehdy v centru dění, změnit? A jak se jejich představy lišily od dnešního geopolitického směřování České republiky?

---

Odkaz Pražského jara v Memorandu 68: Program vojenské suverenity

Zásadním pramenem pro pochopení ideového jádra Pražského jara je podle Krejčího memorandum Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, známé jako Memorandum 68. Tento text byl adresován tehdejšímu vedení státu a komunistické strany a jeho autory byli mj. významní teoretici obrany, například Jaroslav Javůrek.

Memorandum požadovalo, aby Československo přestalo hrát roli pasivního vykonavatele zahraničně-politických rozhodnutí jiných mocností. Kritizovalo fakt, že republika byla ochotna „nést každé riziko“ bez možnosti ovlivnit přijatá rozhodnutí.

Zásadní myšlenkou memoranda bylo: neodmítat odpovědnost, ale požadovat rovnoprávné partnerství – být spoluhráčem, ne figurkou. Československo mělo mít právo samostatně formulovat vojenské cíle, nikoli jen plnit cizí zadání.

---

Výstraha před jadernou válkou a návrh bezatomového pásma

Jedním z nejvážnějších apelů memoranda byl jasný odpor proti možnosti vést jaderný konflikt na území ČSSR. Podle jeho autorů by jakýkoliv takový scénář s vysokou pravděpodobností vedl k „fyzické likvidaci Československa“ – bez ohledu na výsledek války. Memorandum proto navrhovalo vytvoření bezatomového pásma ve střední Evropě, které by mohlo snížit napětí mezi bloky.

Tuto ideu však zmařila okupace v srpnu 1968 a následné rozmístění sovětských vojsk na československém území. Sovětská „Střední skupina vojsk“ navíc disponovala operačně-taktickými jadernými zbraněmi.

---

Dnešní bezpečnostní strategie: návrat geopolitické vazality?

V další části svého textu Krejčí porovnává tehdejší snahy o suverenitu s Bezpečnostní strategií České republiky 2023, kterou schválila vláda Petra Fialy. Dokument sice uvádí, že riziko přímého vojenského ohrožení je nízké, zároveň ale připouští možnost „obranných operací proti technologicky vyspělému protivníkovi vybavenému jadernými zbraněmi“.

Krejčí upozorňuje, že nově uzavřená obranná dohoda mezi ČR a USA (DCA) vymezuje 11 vojenských lokalit na českém území, které mají být k dispozici americké armádě. Z České republiky se tak podle něj fakticky stává logistická základna aliance – „pozemní a vzdušná dálnice“ pro případný střet s Ruskem.

Zároveň připomíná: jakmile stát umožní jedné supervelmoci vojenské využívání svého území, automaticky se stává přirozeným cílem druhé supervelmoci v případném velkém konfliktu.

---

Vojenské výdaje a podřízenost novým požadavkům

Oskar Krejčí připomíná i kritický pohled Memoranda 68 na mechanické navyšování výdajů podle potřeb aliance. Místo racionálního plánování se podle dokumentu hledaly prostředky „na požadavky centrálního velení“ – bez ohledu na domácí možnosti.

Dnes se podle autora situace opakuje: státy NATO se na summitu v Haagu v roce 2025 zavázaly investovat 5 % HDP do obranných výdajů. Evropská unie si bere půjčky na rozvoj zbrojního průmyslu a současně se zavazuje k vyšším nákupům amerických zbraní. Z pohledu Krejčího se znovu potvrzuje vzorec: národní zájmy ustupují loajalitě vůči cizí velmoci.

---

Ztráta diplomacie a převzetí ideologické rétoriky

Velkou část své kritiky Krejčí směřuje k tomu, že dnešní Česká republika rezignovala na diplomatickou iniciativu. Zatímco autoři Memoranda 68 volali po navazování vztahů i s potenciálními protivníky a rozšiřování neutrálního prostoru, dnešní Bezpečnostní strategie ČR označuje Rusko za „největší hrozbu evropské bezpečnosti“ a Čínu za „systémovou výzvu“.

Namísto aktivní diplomacie se podle Krejčího přebírá jazyk amerických strategických dokumentů. Zahraniční politika se tak stává odrazem ideologických postojů Washingtonu, nikoli výsledkem národního uvažování a analýzy.

---

Skutečný odkaz Pražského jara: Ne růžový tank, ale právo myslet

Závěrečná teze glosy je ostrá: ti, kdo dnes symbolicky uctívají Pražské jaro, nejvíce popírají jeho skutečný odkaz. Podle Oskara Krejčího nešlo o liberalizaci v západním stylu, ale o snahu najít vlastní cestu – s důrazem na samostatnost, diplomatickou aktivitu a vojenskou zdrženlivost.

V době, kdy česká armáda postrádá teoretiky typu Jaroslava Javůrka a místo nich dostávají prostor „strategičtí komunikátoři“, hrozí podle Krejčího, že bezpečnostní politika zůstane jen PR nástrojem momentální nálady velmoci.

---

Doporučujeme k přečtení

🔗 Celý článek Oskara Krejčího s názvem „Odkaz Pražského jara“ byl publikován v časopise !Argument a je dostupný zde:
👉 https://casopisargument.cz/65273