Komentáře
Chi Chi na gauči: Česká televize vyměnila veřejnou službu za ideologii
Chi Chi na gauči – novinka České televize – rozpoutala bouři nevole. Diváci se ptají, proč mají povinně financovat pořady, které považují za provokaci a výsměch veřejnosti.
Česká televize se ocitla v těžko obhajitelné pozici. Do svého vysílání zařadila pořad Chi Chi na gauči, ve kterém drag queen Chi Chi Tornado předvádí bizarní show, vydávanou za umění. Výsledek? Vlna pobouření a otázek, zda veřejnoprávní televize neztratila veškerý smysl pro své poslání.
Platíme, i když nechceme
Výrok hlavního protagonisty, že „kdo se na to nechce dívat, ať se prostě nedívá“, by možná obstál na komerční platformě. Ale u České televize působí jako facka divákům. Občané si totiž nemohou vybrat – musí platit koncesionářské poplatky, ať chtějí, nebo ne. Povinnost platit za pořady, které považují za úchylné a ponižující, je tím největším paradoxem celé kauzy. Diváci nejsou svobodnými zákazníky, ale rukojmími instituce, která jim vnucuje agendu menšiny.
Umění? Nebo záměrná provokace?
ČT se hájí tím, že má povinnost vysílat pro menšiny. Jenže tady nejde o menšinu v tradičním slova smyslu, ale o okrajovou subkulturu performerů, kteří se převlékají do laciné karikatury žen a vydávají to za umění. Tohle není podpora kulturní rozmanitosti – je to záměrná provokace, která má jediný cíl: tlačit LGBT agendu do hlavní obrazovky, ať se to většině líbí, nebo ne.
Mezitím větší a skutečně početné skupiny – od rybářů po folkloristy – se na obrazovkách ČT nedočkají ničeho. Proč? Protože jejich kultura není „progresivní“, a tudíž nezapadá do ideologického rámce televize.
Více peněz pro ředitele, více pohrdání pro diváky
Celé je to o to cyničtější, že právě nyní Parlament zvýšil koncesionářské poplatky. Nový generální ředitel ČT si současně polepšil o 57 tisíc korun měsíčně oproti svému předchůdci. Divák tak právem cítí, že jeho peníze jdou nejen na přemrštěné platy vedení, ale i na pořady, které otevřeně pohrdají většinovou společností. Televize namísto respektu vzkazuje: „Nelíbí se vám to? Máte smůlu.“
Komerční televize ano, veřejnoprávní ne
Pokud by takový pořad vysílala komerční televize, nikdo by proti tomu nemohl nic namítat. Je to věcí jejích investorů a diváků, zda se na to dívají. Ale veřejnoprávní televize je financována povinně, všemi občany. Proto je rozdíl zásadní: ČT se nemůže schovávat za fráze o menšinách, když evidentně prosazuje ideologii, kterou většina společnosti odmítá.
Veřejnoprávní televize, nebo nástroj indoktrinace?
Otázka, kterou dnes kladou tisíce diváků, zní: komu vlastně ČT slouží? Pokud má být institucí, která kultivuje společnost, pak selhává. Pokud má být nástrojem k výchově občanů k „progresivním“ hodnotám, pak je upřímnější přiznat, že jde o indoktrinaci placenou z kapes všech.
Česká televize se dnes nejeví jako neutrální veřejnoprávní médium, ale jako kulturně-ideologická laboratoř, kde se experimentuje na divácích. A to je něco, co by žádná povinně financovaná instituce nikdy dělat neměla.
Každý si může udělat obrázek sám – pořad Chi Chi na gauči je dostupný přímo na stránkách České televize.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
221 krát
