Nábor českých žoldáků se přesouvá na sociální sítě, kde láká dobrodruhy i zoufalce na peníze, slávu a válečné příběhy. Přitom služba v cizí armádě je v Česku trestná.

Nábor českých žoldáků: Internet láká Čechy do cizí války a co na to zákon

V posledních týdnech se na sociálních sítích množí otevřené výzvy, které nabádají české občany k odchodu na ukrajinskou frontu. Skupiny jako Perun či iniciativa Patroni Ukrajiny publikují dramatické apely o „poslední linii obrany“, často doplněné o přímé kontakty na jednotky, mezi nimiž nechybí Azov nebo GUR. Účast českého občana v cizí armádě bez výslovného souhlasu prezidenta republiky je přitom trestná a české soudy už opakovaně ukázaly, že tento paragraf neberou na lehkou váhu.

Zákon je jasný, náborci také

§ 321 – Služba v cizích ozbrojených silách: Občan České republiky, který bez povolení prezidenta republiky vykonává službu v ozbrojených silách cizí moci, bude potrestán odnětím svobody až na pět let. Příprava k tomuto trestnému činu je trestná.

Zákon se vztahuje nejen na oficiální armády cizích států, ale i na neoficiální ozbrojené formace. Výjimku tvoří pouze mise, na něž českého občana vyšle vláda nebo je předem schválí prezident republiky. Přesto lze na internetu najít nabídky, které působí téměř jako reklama na dobrodružnou dovolenou, včetně bizarních příslibů, že „v nemocnici budou sestřičky hodné a budeš mít co vyprávět“.

Zoufalství na frontě jako motor náboru

Vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj otevřeně popisuje, že se jeho vojska potýkají s jednou z nejsilnějších ruských ofenziv od začátku války. Čeští dobrovolníci sdružení kolem Perunu přiznávají, že se obranné linie rozpadají a že malé ruské jednotky využívají infiltrační taktiku k pronikání do týlu. Tento tlak se promítá i do náborové rétoriky, která se stále častěji obrací na české občany.

Humanitární fasáda a realita boje

Iniciativa Patroni Ukrajiny se na první pohled prezentuje jako čistě humanitární projekt, který sbírá prostředky na vozidla, drony a zdravotnický materiál. Při bližším pohledu je ale zřejmé, že část činnosti spočívá i v podpoře Čechů bojujících na Ukrajině a jejich jednotek, včetně GUR či 72. brigády Černých Zaporožců. To už je aktivita, která se z pohledu českého práva dostává na hranici mezi charitou a přímým zapojením do bojové činnosti.

Nejen právo, ale i bezpečnost

Infobox: Rizika, která náborci sami přiznávají

„Šance, že něco schytáš, je zhruba 1:10. Ale v nemocnici tě dají dohromady, sestřičky na tebe budou hodný a budeš mít co vyprávět.“ — typický motivační text kolující v náborových příspěvcích.

Takové nabídky znamenají pro jednotlivce dvojí riziko. Kromě zjevného ohrožení života a zdraví je tu i trestní odpovědnost, která po návratu do České republiky může znamenat i několikaletý pobyt za mřížemi. Na idealizovaných příbězích o boji za svobodu se tak může zlomit nejen osobní osud, ale i čistý trestní rejstřík.

Dvojí metr v praxi?

Případ Ivana Kratochvíla, Jadravy Kratochlové Krujišové a spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír ukazuje, jak tvrdě umí české orgány postupovat. Všichni čelí obvinění ze spáchání trestného činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle paragrafu 107 odstavec 1 trestního zákoníku.

§ 107 odst. 1: Kdo ve prospěch organizované zločinecké skupiny spáchá úmyslný trestný čin, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

Podle vyšetřovatelů měla být touto skupinou ozbrojená formace bojující na straně Ruska. Další z obžalovaných, Miloš Ouřecký, je obviněn z účasti na teroristické skupině podle paragrafu 312a odstavec 1 a 2 písmeno b) trestního zákoníku.

§ 312a: Kdo založí, zosnuje nebo řídí teroristickou skupinu, bude potrestán odnětím svobody na deset až dvacet let, nebo výjimečným trestem. Kdo se účastní činnosti teroristické skupiny, bude potrestán odnětím svobody na pět až patnáct let; za krizové situace se ukládá deset až dvacet let nebo výjimečný trest.

Rozdíl v přístupu je zřejmý. Zatímco ti, kdo bojovali po boku Ruska, čelí tvrdým obviněním, nábor Čechů do ukrajinských jednotek probíhá veřejně a bez viditelného zásahu státu. Otázkou zůstává, zda jde o nestranné uplatňování práva, nebo o selekci podle politických sympatií.

Soudní precedent: Když Čech vezme v cizině do ruky zbraň

Historie už zná několik rozsudků, které ukazují, jak česká justice nahlíží na službu v cizích ozbrojených silách. V roce 2016 Krajský soud v Brně odsoudil bývalého vojáka k podmíněnému trestu za boj v Donbasu. Soud se opřel právě o paragraf 321 trestního zákoníku. V letech 2019 až 2023 následovala řada procesů vedených v nepřítomnosti, protože obvinění zůstali na území ovládaném separatisty nebo v Rusku, přičemž tresty se pohybovaly mezi čtyřmi a šesti lety vězení. Soudy také potvrdily, že trestná je i příprava, a tedy odpovědnost vzniká už při prokazatelném úmyslu nastoupit do služby, například při absolvování výcviku.

Doposud však nebyl zveřejněn případ, který by se týkal bojů Čechů na straně Ukrajiny. I to posiluje debatu o tom, zda je české právo aplikováno jednotně a bez ohledu na politický kontext.