Komentáře
Hanba! Oslavy bez osvoboditelů. Historie se píše znovu
Evropa slaví 80 let od konce války, ale bez těch, kdo ji vyhráli. Oslavy bez osvoboditelů ukazují, jak hluboko klesla historická paměť i politická důstojnost.
Oslavy bez osvoboditelů: vítězství bez vítězů
Evropa si letos připomíná 80 let od porážky nacistického Německa. Tedy přesněji řečeno – měla by si připomínat. Místo důstojných vzpomínek na konec největšího konfliktu v dějinách sledujeme absurdní frašku. Německo, stát, který válku rozpoutal, se rozhodl vyškrtnout z oficiálních oslav právě ty, kteří jej porazili. Ruská federace a Bělorusko byly z květnových ceremonií vyloučeny s odůvodněním, že by mohly „zneužít událost ke své propagandě“. Pokus o politicky korektní gesto? Spíše cynické popření historie.
Tato snaha přepisovat dějiny je nejen pokrytecká, ale především urážlivá. Sovětská armáda, složená převážně z Rusů, Ukrajinců a Bělorusů, položila při osvobozování Československa více než 100 tisíc životů. Bez jejich obětí by se konec války nekonal ani 8. května, ani v dohledné době. Dnes jsou však z paměti vytlačováni jako nežádoucí připomínka „nesprávného vítězství“.
Mnohá česká města letos oznámila, že ruské delegace na oslavy nezvou. Praha, Brno, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, České Budějovice – všichni se distancují a s odkazem na „mezinárodní situaci“ odmítají připomínat, kdo jejich město skutečně osvobodil. Historická fakta ustupují aktuálním náladám. Místo uctění památky padlých se připravují výstavy, kde se mluví o „hodnotách demokracie“. Ale o krvi těch, kteří tato města osvobodili, nikdo mluvit nechce.
V diskusích zaznívá, že příchod Rudé armády neznamenal osvobození, ale výměnu jedné totality za druhou. Jiní upozorňují na zločiny, jichž se sovětští vojáci po válce dopouštěli – rabování, znásilňování, pašování. Ano, i to je součást pravdy. Stejně jako fakt, že za tato provinění byli mnozí vojáci trestáni, dokonce trestem smrti vlastními důstojníky. Historie není černobílá.
Ale co je největší ironií celé situace? Dnes už se nacisté vlastně mohou radovat. Oni už nejsou tím zosobněným zlem. Vždyť bojovali proti rozpínavému Rusku, ne? Jejich porážka už není slavena, naopak – osvoboditelé jsou dnes líčeni jako noví agresoři.
Z vítězů se stávají viníci, z poražených tichými morálními vítězi. Je to převrácená logika, jaká by se před pár dekádami zdála nemyslitelná. Dnes je však realitou.
A ti, kteří dnes káží o „hodnotách“, mlčeli, když Spojené státy vedly vojenské intervence v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu nebo Libyi. Tehdy se žádné morální dilema neřešilo. Tehdy se nebáli „zneužití oslav“. Tehdy se bombardovalo „pro demokracii“. Dnes se umlčuje – také „pro demokracii“.
Z přepisování minulosti těží hlavně ti, kdo chtějí vytvořit nový ideologický rámec. V něm už není místo pro sovětské vojáky, padlé hrdiny ani krvavé bitvy. Jsou jen „hodnoty Západu“, výstavy bez pamětníků a květiny pokládané beze studu těm, na jejichž porážce jsme stavěli svobodu.
Slavit konec války bez účasti těch, kdo ji vyhráli, je jako slavit narozeniny bez oslavence. A pokud slavíme vítězství bez vítězů, neslavíme konec války – ale konec paměti.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
69 krát
