Prezident Petr Pavel otevřeně mluví o tom, koho po volbách nejmenuje. Jenže tím překračuje své pravomoci. Ústava mu nedává právo filtrovat ministry podle ideologie nebo loajality.

Prezident republiky má být symbolem jednoty, ne samozvaným rozhodčím, který určuje, kdo smí a nesmí vládnout. Z prezidentského úřadu se pod Pavlem stává ideologická pevnost. Místo aby respektoval vůli voličů, připravuje si půdu pro zásahy do výsledků voleb a už dopředu vyhlašuje, koho „nejmenuje“. Takové chování není projevem síly, ale arogance – a především nebezpečné hry s demokracií.

---

Prezident, který ztrácí pokoru

Petr Pavel, bývalý generál, se rozhodl hrát na politického generála i ve funkci prezidenta. V rozhovorech a podcastech otevřeně říká, že po volbách by odmítl jmenovat ministry, kteří zpochybňují členství České republiky v EU nebo NATO. Jinými slovy – kdo si dovolí myslet jinak než Hrad, má smůlu. Tohle už není obrana ústavních hodnot, to je ideologická čistka.

Ústava přitom mluví jasně: prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra. Ne „vybírá“, ne „posuzuje“, ne „prověřuje loajalitu“. Je to formální akt, kterým hlava státu potvrzuje výsledek politických jednání – nikoli jejich obsah. A pokud by si prezident přivlastnil právo filtrovat ministry podle svých názorů, přestal by být garantem demokracie a stal by se jejím cenzorem.

---

Hlava státu nemá být hlava ideologie

Ústavní právníci to říkají naprosto jasně. Jan Kysela z Univerzity Karlovy pro Radiožurnál připomněl, že prezident nemůže odmítnout jmenovat ministra, pokud neexistuje právní překážka – tedy například pravomocné odsouzení nebo střet zájmů. Politický názor mezi takové překážky nepatří. Marek Antoš dodává, že odmítnutí by přicházelo v úvahu jen tehdy, pokud by kandidát byl skutečným bezpečnostním rizikem – například agentem cizí mocnosti. Ale ne proto, že má jiný názor na NATO.

Jenže právě takové ideologické „prověrky“ si prezident Pavel připravuje. Chce, aby v čele silových resortů nebyli lidé s jiným názorem než on – konkrétně ti, kteří si dovolí kritizovat NATO či EU. To není obrana demokracie, to je její demontáž.

---

Kdo rozhoduje: voliči, nebo Hrad?

V parlamentní demokracii rozhodují občané, ne prezident. A přesto se Petr Pavel chová, jako by mu volební výsledky byly jen doporučením. Jeho výroky o tom, koho nejmenuje, jsou ve skutečnosti přímým útokem na princip, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, ne Hradu.

Profesor Václav Pavlíček k tomu říká jednoznačně: prezident může odmítnout kandidáta pouze ve výjimečných a právně závažných případech – třeba kdyby byl nesvéprávný nebo agentem cizí moci.

Nic takového se ovšem u politiků, které chce Pavel blokovat, neděje. Má proti nim jen ideologické výhrady.

To znamená jediné: prezident si osobuje pravomoc, kterou mu Ústava nedává. Přesně to, před čím právníci roky varují – aby se Hrad nestal politickým centrem moci, které manipuluje s vůlí voličů.

---

Prezident jako cenzor místo garanta

Petr Pavel by měl být prezidentem všech občanů – i těch, kteří neuctívají Brusel a nevěří v „věčné spojenectví“ s NATO. Jenže on se rozhodl rozdělovat národ na „správně smýšlející“ a „nepohodlné“. Takový přístup je nebezpečný nejen politicky, ale i symbolicky.

Prezident nemá být ideologickým generálem, který posuzuje myšlenky jako vojenské rozkazy. Demokracie není armáda. Lidé nemají povinnost salutovat před jednotným názorem, mají právo myslet si, co chtějí – a volit podle toho, koho chtějí.

Když prezident dopředu říká, že „nejmenuje odpůrce NATO“, vzkazuje milionům voličů, že jejich hlas je méněcenný. To je pohrdání demokracií.

---

Překročení pravomocí je nebezpečný precedens

Historie už podobné situace zná. Miloš Zeman odmítal jmenovat Michala Šmardu či Jana Lipavského, Václav Havel váhal s Miroslavem Grégrem. Ale nikdy se nestalo, že by prezident dopředu oznamoval, že z ideologických důvodů odmítne celé skupiny politiků. To je novinka Petra Pavla – a velmi nebezpečná.

Jak varuje ústavní právník Kudrna: „Prezident by tím de facto negoval výsledky voleb.“ A měl pravdu. Pokud Hrad začne diktovat, kdo může být ministrem podle „správného názoru“, ztratí smysl celé volby. Pak už nepůjde o vládu lidu, ale o vládu Hradu.

Demokracie není vojenské cvičení

Petr Pavel často mluví o hodnotách, disciplíně a odpovědnosti. Jenže právě tyto hodnoty by měl uplatňovat především sám na sobě. Respekt k Ústavě je základní disciplína demokracie. Prezident, který ji překračuje, ztrácí legitimitu a mění se v ideologického dozorčího.

Česká republika nepotřebuje „velitele demokracie“. Potřebuje prezidenta, který rozumí své roli – být symbolem jednoty, ne rozdělení. Neřídit vládu, ale ctít pravidla.

Pokud prezident začne určovat, kdo smí být ministrem podle ideologie, je to konec parlamentního systému. A začátek politické zvůle – maskované rétorikou o „bezpečnosti státu“ a „hodnotách Západu“.

---

Prezident překračuje pravomoci a ohrožuje demokratický řád a stává se bezpečnostní hrozbou

Petr Pavel se nebezpečně přibližuje hranici, za kterou prezident přestává být garantem demokracie a stává se jejím nástrojem. Ústava není papír, který se ohýbá podle názoru momentální hlavy státu. A kdo ji ohýbá, ohýbá i samotný princip svobodné volby. Prezident nemá právo hrát si na učitele národa. Má jedinou povinnost – respektovat vůli lidu.