Komentáře
Petra Rédová: Z komunistů v Lotyšsku se stala ideologická štvanice.
Z případu čtyř zadržených členů KSČM se podle Petry Rédové stal test české demokracie. Politici tleskali nespravedlnosti, zatímco svoboda dostala další ránu.
Nenávist jako nový morální kodex
Petra Rédová se na svém profilu veřejně vymezila vůči způsobu, jakým česká společnost i politická reprezentace reagovala na případ čtyř členů KSČM, kteří byli při návratu z Ruska zadrženi na lotyšské hranici. „Nešlo o to, že to byli Češi. Šlo o to, že to byli komunisté. A to stačilo,“ shrnula. A to podle ní stačilo k odpálení nenávistné laviny udávání, morální nadřazenosti a veřejného posměchu.
Příspěvky oslavující lotyšské úřady za „zásah“ jí připomněly temnou kapitolu historie – časy udavačství, kdy soused neváhal zradit souseda, jen aby si u mocných vysloužil pochvalu. Tehdejší uniformy dnes podle Rédové nahradily mikiny s nápisem „liberální demokrat“. Nezměnilo se však nic – zbabělost, přizpůsobivost a ochota zradit kvůli lajku zůstávají.
Cestování není zločin. Ale být komunistou ano?
Petra Rédová se nezastavuje jen u kritiky konkrétního případu. Poukazuje na pokrytectví společnosti, která považuje cestování do Ruska za zločin – ale jen tehdy, když cestujícím je „nežádoucí“ občan. Ve své úvaze zdůrazňuje, že lidé dnes běžně cestují do rizikových oblastí – Afriky, Blízkého východu či do válečných zón – a nikdo to neřeší. Problémem se stalo Rusko. A ještě víc to, že šlo o komunisty. V nové ideologii se totiž podle ní právě tohle neodpouští.
V duchu historické paralely připomíná dobu, kterou sice nezažila osobně, ale zná ji z filmů a vyprávění. Dnes prý opět žijeme v atmosféře, kdy se lidé předhánějí, kdo bude horlivěji „na správné straně“. Vyměnili jsme důstojnost za lajky, a odvahu za konformitu.
Politická nenávist jako forma zábavy
Případ čtyř českých komunistů, kteří nebyli vpuštěni do Lotyšska při návratu z cesty po památných místech Ruska, se stal příležitostí k politickému výsměchu. Místo věcné diskuse přišly výkřiky, zesměšňování a veřejné pranýřování. A nezůstalo to jen na úrovni anonymních komentářů.
Europoslanec Tomáš Zdechovský sdílel na svých sociálních sítích anketu doprovázenou obrázkem karikatur komunistů s rudými hvězdami, která se ptala: „Je podle vás v pořádku, že Lotyši nevpustili do země čtyři členy KSČM, kteří cestovali z Ruska?“ S volbou „ANO“ doprovázenou palcem nahoru a „NE“ rozzlobeným smajlíkem. Působilo to jako dětská hra na morální soudce – anketa nahradila právo, karikatura empatii.
Ve výsměšném duchu se vyjádřila i novinářka Lucie Potůčková, která doslova napsala: „A tak je to správně, a tak to má být.“ Přidala i ironické povzdechy nad tím, že „komanči si konečně mohou pobýt v zemi zaslíbené“. Senátorka Miroslava Němcová přidala vlastní jízlivost: „Proč se chtějí vrátit? Vždyť jsou přece v ráji.“ A krajský zastupitel za STAN Matěj Hlavatý nešetřil sarkasmem: „Jen ať si je tam nechají.“
Namísto rozvahy tedy přichází exhibice morální nadřazenosti a zesměšňování. Politici, kteří se zaklínají svobodou, dnes tleskají porušení základního práva na svobodný pohyb. Neodsuzují totalitu – jen ji přebarvili na svou barvu.
Vláda jako urychlovač rozkladu
Silná slova směřuje Rédová i vůči současné vládě. Podle ní už neplatí, že vládnou zvolení zástupci všech občanů. Tvrdí, že jde o vládu, která ničí zemi, přepisuje dějiny, podporuje banderovce a koketuje s fašismem. Nešetří ani konkrétními jmény – například ministra vnitra Víta Rakušana, jehož styl řízení státní moci označuje za šmírování, zastrašování a strašení.
V její optice se Česká republika rozpadá zevnitř – průmyslově, morálně i společensky. Nemáme soběstačnost, nemáme hrdost, a podle ní už ani skutečné občanství. Zůstaly jen „zbytky společnosti“, které drží při sobě pouze kvůli setrvačnosti.
Zbabělost místo solidarity, lynč místo myšlení
Petra Rédová se hrdě hlásí k hodnotám jako odvaha, čest a solidarita. Kritizuje, že národ, který prošel okupacemi, útlakem a pokusy o vyhlazení, dnes zapomněl na svou historickou paměť. Místo toho se lidé předhánějí v udávání, místo přemýšlení lynčují a místo pochopení křičí.
Na konkrétní případ zadržených komunistů pohlíží jako na výmluvný symptom. Nešlo o jejich ideologii – šlo o jejich svobodu názoru. V očích veřejnosti i médií jim ale nebylo dovoleno být jiní. A právě to je podle Rédové znepokojující – že se u nás za jiný názor opět perzekvuje.
Problém nejsou oni. Jsme jím my
Ve vrcholně emoční části svého vyjádření obrací Rédová zrcadlo čtenářům. Nejde podle ní o čtyři cestující, nejde o komunisty, národovce ani o ni samotnou. Jde o nás – o každého, kdo podlehl strachu, kdo nechce slyšet jiný názor, kdo se schovává za „správné“ postoje bez odvahy přemýšlet.
V ostrých větách vypočítává, kdo podle ní skutečně ohrožuje demokracii: ti, kdo se smějí cizímu neštěstí, kdo udávají sousedy, protože nesdílejí jejich ideologii, kdo nálepkují a ponižují. Nejde o hrdiny, ale o novou třídu zbabělců.
Komunismus jako nálepka, ne jako diskuse
Na závěr Rédová připomíná, že pojem komunismus se stal bezobsažnou nálepkou. Dnes ji podle ní používají ti, kdo nemají skutečné historické vědomí – jen zástupný symbol, kterým označují každého, kdo si dovolí mít jiný názor než vládní většina. Zneužití pojmů a nálepkování považuje za ubohost, která neslouží ničemu jinému než umlčování opozice.
Odmítá rovněž „progresivní totalitu“, nový typ společenského útlaku, který se podle ní zrodil během pandemie covidu. Tehdy se prý nová vlna udavačství naučila, jak funguje mocenský nátlak – a teď ho využívá i mimo krizové období.
V říjnu se rozhodne
Apel na volby uzavírá celý její příspěvek. „V říjnu s tím musíme něco udělat.“ Podle Rédové nejde o osobní rozhořčení, ale o hluboké přesvědčení, že pasivita povede ke zkáze. Odmítá mlčet, chce chránit slabé a být hlasem těch, kteří se dnes bojí promluvit.
Petra Rédová tak nezůstává jen u konkrétní kauzy čtyř komunistů. Její text se stává výpovědí o hluboké krizi české společnosti, kde se svoboda vytrácí za potlesku těch, kdo si neuvědomují, že příště může být na řadě někdo z nich.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
222 krát
