Komentáře
Ota Klempíř a konec v J.A.R.: Politický názor jako důvod k vyhazovu?
Ota Klempíř skončil v kapele J.A.R. poté, co se rozhodl kandidovat za Motoristy. V zemi, která si zakládá na pluralitě a svobodě slova, se ukazuje, že politický názor se může stát důvodem k exkomunikaci. Nenávist k odlišnosti bují i tam, kde bychom ji čekali nejméně.
Když odlišný názor nestačí. Musí pryč.
Český hudebník, textař a básník Ota Klempíř patřil přes tři dekády ke stálicím české scény jako jeden z frontmanů kapely J.A.R. Byl součástí její identity, jejím jazykem, jejím výdechem. Až do chvíle, než se rozhodl vstoupit do politiky — a to ne s „kavárenskou“ nálepkou, ale jako lídr kandidátky Motoristé sobě v Plzeňském kraji.
Klempíř sám přiznal, že členům kapely oznámil svůj záměr v obecné rovině, aniž by prozradil všechny detaily. Obával se, že by informace unikla do médií dříve, než bude připraven ji veřejně oznámit. Kapela ale podle něj zareagovala rychle a tvrdě: rozhodla, že jeho účinkování skončí. Bez křiku, ale jednoznačně. Kapelník Roman Holý mu oznámil, že rozhodnutí bylo kolektivní.
Bez předchozí dohody o apolitičnosti. Bez debaty. Bez milosti.
Politická korektnost jako nová forma cenzury?
Klempíř připomíná, že J.A.R. vždy byla politická kapela. Vystupovala s Karlem Schwarzenbergem, její členové hráli na večírcích ODS i pro Milion chvilek. Nikdo tehdy nevolal po odchodu. Politická angažovanost byla akceptována, pokud se vešla do správných mantinelů. Kandidatura za Motoristy se však ukázala být za čárou.
Nejde tedy o to, zda umělec má právo vyjádřit svůj názor, ale o to, zda má ten správný. Nepohodlné názory se nesetkávají s výměnou argumentů, ale s mlčením, výpověďmi a společenskou izolací.
Útes, na kterém se láme charakter
Poslední koncert J.A.R. odehrál Klempíř s vědomím, že je jeho poslední – informaci se dozvěděl půl hodiny před vystoupením. Popisuje to jako hraní na autopilota, jako stát na hraně útesu. Emočně zmrzlý, paralyzovaný, ale přesto odhodlaný odehrát ho bez jediné výtky. Nikdy prý neuvažoval, že by koncert nedokončil.
To není příběh o uraženém egu. To je příběh o muži, který čelí nepřímé nenávisti jen proto, že se rozhodl svobodně kandidovat za politický subjekt mimo hlavní proud.
Garáž vs. Kavárna: Střet dvou světů
Klempíř sám mluví o rozdílu mezi „kavárnou“ a „garáží“. Ať už si pod tím představíme cokoliv, je zřejmé, že naráží na kulturní a názorovou propast, která dnes dělí společnost. Umělecká obec si v mnoha případech přisvojila právo rozhodovat, který názor je ještě legitimní – a který už ne. Je paradoxní, že právě ti, kteří mluví o otevřenosti, inkluzi a respektu, dokážou být vůči jiným názorům nejvíce netolerantní.
Kultura rušení: Když nestačí nesouhlasit, musíš vymazat
Vyloučení Oty Klempíře z kapely není jen osobní tragédií. Je to ukázkový příklad fenoménu tzv. „cancel culture“, která nenápadně pronikla i do českého prostředí. Nepohodlný člověk se nevyvrací – ten se prostě umlčí, odstaví, zruší. Ať už je to výpovědí z divadla, zrušením koncertu, nebo v tomto případě ukončením několikaleté spolupráce. Ne kvůli špatné práci. Ale kvůli špatnému názoru.
Společnost, která nestrpí rozdílnost, je odsouzena k pokrytectví
Zůstává otázka, jak hluboko je schopna česká společnost klesnout v nenávisti k těm, kdo se odváží mít vlastní názor. Není to jen o Otu Klempířovi. Je to o každém z nás, kdo se může stát další obětí, pokud se odchýlí od „jediné pravdy“. Dnes je to kandidát Motoristů. Zítra to může být učitel, novinář nebo soused.
A tehdy už nebude stát na hraně útesu jen jeden muž, ale celá společnost.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
190 krát
