Petra Rédová v rozhovoru pro Nadační fond Svědomí národa představuje priority hnutí Stačilo!, svou cestu do politiky i kritický pohled na vládu a společnost.

V rozhovoru pro Nadační fond Svědomí národa Petra Rédová otevřeně hovoří o možných povolebních scénářích, o svých osobních motivacích vstoupit do veřejného života i o tom, jaké priority by mělo prosazovat hnutí Stačilo!.

---

Volební scénáře a politické nálepky

Rozhovor, jehož jádrem byla kandidátka a její hnutí Stačilo!, se dotkl širokého spektra politických, společenských i osobních témat. Úvodní část se věnovala volebním scénářům a možnému povolebnímu vývoji, včetně varianty, kdy by volby vyhrál Andrej Babiš, ale vládu by nakonec sestavil Petr Fiala nebo Vít Rakušan. Podle dotazované je tento scénář nereálný, protože hnutí Stačilo! má reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny a tím ukončit vládu Fialy. Domluvu mezi Babišem a Rakušanem označila za politickou sebevraždu Rakušana, neboť STAN proti Babišovi dlouhodobě vede tvrdou antikampaň.

Kandidátka varovala, že každý, kdo volí STAN, ve skutečnosti volí „Dožimetr“ a tím i mafii do státní správy. Prostor pro mimoparlamentní strany podle ní představuje příležitost pro hnutí Stačilo!, které se chce zasadit o „očistu“ politiky prostřednictvím auditů, zastavení škodlivých zákonů, kontroly a vypovídání nevýhodných smluv. Hnutí podle ní usiluje o to, aby se země znovu vrátila lidem. Kritiku směřovala i na vládu, která podle ní soustředí svou pozornost výhradně na Ukrajinu a tím zanedbává český národ, z občanů činí občany druhé kategorie a podléhá trendu tzv. „ukrajinizace“.

Odpůrci hnutí Stačilo! často argumentují údajnou komunistickou orientací, především kvůli účasti KSČM v uskupení. Kandidátka se však proti této nálepce ohradila a zdůraznila, že hnutí vzniklo z potřeby sjednocení voličských hlasů. Na kandidátce jsou kromě komunistů i lidé ze sociální demokracie a dalších uskupení. Připomínání 50. let označila za alibismus současné vládní garnitury. Přestože sama odsuzuje stíhání a zavírání občanů v minulosti, poukázala na to, že komunistická strana po válce vybudovala školství, zdravotnictví, průmysl a infrastrukturu. Dodala, že bez tohoto dědictví by v posledních třiceti letech ani nebylo co rozkrádat.

Podle ní se „zlí komunisté“ po roce 1989 přesunuli do struktur Občanského fóra či ODA a obsadili nejvyšší politické funkce, včetně prezidentského postu. Současnou dobu proto nepovažuje za odlišnou, protože podle ní žijeme v éře cenzury, zavírání za názor a dokonce odpírání bankovních účtů.

---

Osobní závazek a boj proti systému

Kandidátka zdůraznila, že vstup do veřejného života nebyl jejím snem ani ambicí, ale morální povinností, která začala v době covidu. Díky zahraničním zkušenostem dokázala porovnávat dění v Česku a získávat informace, které se do tuzemska nedostaly. Jejím cílem bylo zajistit občanům možnost volby a přimět je, aby si informace ověřovali sami a nespoléhali pouze na oficiální sdělení.

Osobní zkušenost se selháním systému získala už dříve v soudním sporu s kroměřížskou nemocnicí, kde šlo o úmrtí její matky. Operatér u soudu otočil svou výpověď a popřel předchozí tvrzení o pochybení léčby. Tento zážitek v ní posílil přesvědčení, že systém může vědomě lhát.

Během pandemie ji šokovalo vytváření falešných covidových lůžek, nadměrné testování zdravých lidí i atmosféra strachu. Aktivně vystupovala proti vakcinaci, protože sama zažila případy pacientů s vážnými následky, včetně epileptických záchvatů. Na základě své známosti na sociálních sítích sdílela informace, které jí poskytovali zdravotníci z Česka, aby lidé měli právo svobodně se rozhodnout. Kritiku směřovala i na vládu Andreje Babiše, která podle ní k očkování používala manipulaci a vydírání.

Za nejtěžší období označila počátek mediální kampaně, kdy byla obviněna z toho, že není zdravotní sestra. Podle ní šlo o „falešnou kauzu falešné sestry“, která vedla k fyzickému napadení a šikaně jejího syna. Ačkoliv je zdravotní sestrou v Brně a nikdy netvrdila, že pracuje na tamní JIPce, tato kauza ji pronásleduje dodnes.

---

Vize státu a hlavní priority hnutí Stačilo!

Na otázku, zda stát dnes slouží obyčejným lidem, odpověděla kandidátka jednoznačně negativně. Podle ní současní politici prosazují ideologie, které deformují základní hodnoty a vydávají normální věci za patologické, zatímco úchylky prezentují jako normální. Proto je podle ní nutné volit politiky z lidu, kteří mají morální hodnoty a nebojí se odpovědnosti.

Současná vláda podle ní straší občany Ruskem, ačkoliv přehlíží situaci v USA. Koalici Spolu označila za hlavního šiřitele propagandy a varovala před tvrzením, že Putin je „za humny“. Rusko podle ní nemá o Evropu zájem, ekonomicky sílí a Českou republiku nepovažuje za atraktivní, protože zde upadá průmysl i zemědělství. Vláda podle ní zneužívá strach, aby prosadila zbrojení.

Hnutí Stačilo! se chce zaměřit na podporu míru, hledání kompromisů a otevírání dosud uzavřených kauz. Neobává se ani Ruska, ani Maďarska či Slovenska, ale právě současné vlády, která podle kandidátky ničí zemi.

V otázce ekonomiky zdůraznila, že hnutí neusiluje o znárodňování, ale o zastavení vyvádění dividend a provizí do zahraničí. Velké korporace podle ní využívají uměle vytvořené faktury, aby zde neplatily miliardy, které by mohly zůstat na školství, zdravotnictví či sociální podporu. Místo toho se prostředky používají na zbrojení.

---

Osobní priority a závazek kandidátky

Své osobní motto „být hlasem umlčované většiny“ spojuje s každodenní tvrdou prací pro lidi. Jako zdravotní sestra a krajská zastupitelka zdůraznila, že nikdy neslibuje to, co nemůže splnit.

V parlamentu by se chtěla věnovat především zdravotnictví a sociální oblasti. Velkou prioritou je podle ní situace pacientů s vedlejšími účinky po očkování, kteří jsou podle systému „neviditelní“. Chce žádat novou vládu a politiky, například Alenu Schillerovou, o spolupráci při hledání řešení. Podle ní není možné mlčet, je nutné sbírat data a provádět analýzy, aby se zjistilo, zda problémy skutečně souvisejí s očkováním.

Deklarovala ochotu opustit svou pozici vedoucí sestry a plně se věnovat práci v parlamentu. Politiku nechápe jako prostor pro noční hádky a symbolická gesta, ale jako místo, kde je třeba vidět konkrétní výsledky.

---

Přístup k odpovědnosti politiků

Na otázku, zda je možné spolupracovat i s politiky, kteří během covidu selhali, odpověděla, že politika je o komunikaci a umění možného. Setkala se s lidmi, kteří se omluvili a přiznali chyby, protože jednali pod tlakem nebo neměli informace. Jiní však podle ní postrádají sebereflexi – jako například Adam Vojtěch, který by proto podle ní neměl znovu zastávat ministerský post.

Zdůraznila, že klíčem k řešení je předložení faktů, čísel a studií, které jsou dnes k dispozici a které již „nelze okecat“. Pokud protistrana fakta přijme, je možné najít kompromis. Pokud ne, pravda si podle ní stejně najde cestu.

Celý rozhovor ke shlédnutí ZDE