Komentáře
Poplašený Vojtěch Pšenák: Sterzík čelí trestnímu oznámení za šíření poplašené zprávy
Vojtěch Pšenák, známý provokatér z týmu Mikaela Oganesjana, podal trestní oznámení na Daniela Sterzíka kvůli údajné „poplašené zprávě“. Případ otevírá otázku, zda se politické spory mají řešit přes policii, nebo v demokratické debatě – a potvrzuje, že obavy z volebních manipulací nejsou neopodstatněné.
Od provokací k trestnímu oznámení
Vojtěch Pšenák, veřejnosti známý pod přezdívkou Pražský pérák, se opět postaral o rozruch. Tentokrát nešlo o teatrální výstup na náměstí, pálení ruské vlajky nebo slovní útoky na představitele opozice, ale o trestní oznámení, které podal na Daniela Sterzíka. V podání Pšenák tvrdí, že se Sterzík dopustil trestného činu „šíření poplašné zprávy“ – ovšem v samotném textu hovoří o „poplašené zprávě“, což vyvolává dojem, že ani přesně neví, jaký paragraf se snaží uplatnit.
Tento obrat okamžitě vyvolal pobavené reakce. „Poplašná zpráva“ je totiž jasně definovaný právní pojem, zatímco „poplašená zpráva“ působí, jako by ji někdo vyděsil natolik, že se sama lekla. Jenže v tomto případě se zjevně „poplašeným“ stal spíše sám oznamovatel.
Kdo je vlastně Vojtěch Pšenák
Abychom Pšenákovo jednání pochopili, je třeba si připomenout, o koho jde. Tento pětadvacetiletý zastupitel obce Mohelnice na Plzeňsku působí v týmu Mikaela Oganesjana, známého provokatéra a internetového podnikatele, který se v posledních letech proslavil tím, že cíleně vyhledává střety s politickými odpůrci, natáčí je a prodává obsah svým fanouškům na platformách typu Herohero.
Pšenák má za sebou sérii incidentů – od pálení ruské vlajky, přes urážky na akcích KSČM a hnutí Stačilo!, až po vulgární napadání žen na recepci sídla KSČM, kdy musel zasáhnout Roman Roun. Do konfliktů se dostal také s Kateřinou Konečnou, kterou opakovaně slovně napadal, a s Jindřichem Rajchlem, od kterého si v debatě vysloužil nálepku nevzdělance.
Jeho veřejné působení je pevně propojeno s provokací, konfliktem a následným mediálním zpracováním. Politika se v jeho podání mění v realitní show, kde je cílem nikoli přesvědčit oponenta, ale zviditelnit se a generovat obsah pro platící publikum.
Co obsahuje trestní oznámení
V Pšenákově trestním oznámení na Daniela Sterzíka stojí, že se měl dopustit šíření „poplašené zprávy“ tím, že veřejně napsal: „Kdo může, pomozte nám při kontrole sčítání hlasů... Máme zkušenosti (i důkazy), že ve volebních místnostech, kde nemáme své zastoupení, se dějí PODIVUHODNÉ věci.“
Podle Pšenáka jde o tvrzení, které má vyvolat strach z manipulace voleb a odradit část občanů od účasti. V oznámení dokonce přidává formulaci, že takové výroky mohou „mařit přípravu voleb“. Jenže podobný apel – tedy vyzvat občany k účasti v komisích – je v demokratickém státě běžný a legitimní. Nejde o žádnou výzvu k bojkotu, ale naopak o podporu férového průběhu voleb.
Fakta z průzkumu potvrzují Sterzíkovy obavy
Sterzíkovo varování přitom není odtržené od reality. Nedávný průzkum agentury STEM pro ministerstvo vnitra ukázal, že obavy z manipulace voleb sdílí značná část české veřejnosti. S tvrzením, že zavedení korespondenční volby povede k mnoha volebním podvodům, souhlasí 60 procent respondentů. Přes tři čtvrtiny dotázaných se obávají, že volby negativně ovlivní lži a manipulace na sociálních sítích. A 54 procent lidí se bojí, že volby může zmanipulovat současná vláda a její podporovatelé.
Tyto údaje jen potvrzují, že Sterzíkovo upozornění na rizika není žádným výkřikem do tmy, ale odráží nálady a obavy, které má většina společnosti.
Liberecký kraj jako varovný příklad
Navíc nedávný případ z Libereckého kraje dokazuje, že k pochybením ve sčítání hlasů skutečně dochází. Koalici Stačilo! zde po volbách chybělo devět hlasů k překročení pětiprocentní hranice. Po rozhodnutí Ústavního soudu byly v pěti sporných okrscích přepočítány hlasy a našly se čtyři, které původně nebyly započteny.
Složení zastupitelstva se tím sice nezměnilo, ale ukázalo se, že i v relativně malém vzorku může docházet k chybám, které mají potenciál ovlivnit výsledky. To jen podporuje myšlenku, že posílení účasti občanů ve volebních komisích je žádoucí.
Reakce čtenářů: podpora i sarkasmus
Pod Sterzíkovým příspěvkem se v diskusi objevila řada komentářů, které jeho slova podporují i ironicky glosují samotné trestní oznámení.
„Kdyby radši šel Pšenák dělat do komise, aspoň by zjistil, jak to funguje,“ napsal jeden z diskutujících.
„Poplašená zpráva? Tak to už chybí jen poplašený volební lístek,“ reagoval další.
Jiní se soustředili na obsah výzvy: „Má pravdu. Když tam nejsme, dějí se věci, co by se dít neměly. Každý, kdo může, by měl do komise jít.“
A nechyběly ani sarkastické narážky na samotného oznamovatele: „Vojto, ty už máš na tu poplašenou zprávu patent?“
Diskuse tak jasně ukázala, že veřejnost vnímá Pšenákovo oznámení spíše jako přehnanou reakci, než jako legitimní obhajobu volebního procesu.
Když se politický boj přesune na policii
Celá kauza tak působí spíše jako osobní vendeta než jako snaha chránit demokratické principy. Přenášení politických sporů na půdu policie vytváří nebezpečný precedens a odvádí kapacity od řešení skutečných problémů.
Pokud někdo v tomto příběhu působí skutečně poplašeně, pak spíše ten, kdo se rozhodl běžný občanský apel proměnit v trestní kauzu. A to je pro demokracii nebezpečnější než jakákoli údajná „poplašená zpráva“.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
1971 krát
